(věc C‑672/16)

Imofloresmira – Investimentos Imobiliários SA

proti

Autoridade Tributária e Aduaneira

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal Arbitral Tributário (Centro de Arbitragem Administrativa – CAAD)]

„Řízení o předběžné otázce – Daň z přidané hodnoty – Směrnice o DPH – Osvobození pachtu nebo nájmu nemovitého majetku od daně – Možnost volby osob povinných k dani – Provedení členskými státy – Odpočet daně zaplacené na vstupu – Použití pro účely zdanitelných plnění osoby povinné k dani – Oprava původně provedeného odpočtu – Nepřípustnost“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 28. února 2018

1. Harmonizace daňových právních předpisů–Společný systém daně z přidané hodnoty–Odpočet daně zaplacené na vstupu–Oprava původně provedeného odpočtu–Změna skutečností zohledněných pro účely určení výše odpočtu daně–Definice–Okolnosti nezávislé na vůli osob povinných k dani–Zahrnutí–Podmínka–Dodržení základních zásad systému zavedeného směrnicí o DPH–Omezení nároku na odpočet prostřednictvím ustanovení o opravách nebo odnětí již získaného nároku na odpočet–Nepřípustnost

   (Směrnice Rady 2006/112, čl. 185 odst. 1)

2. Harmonizace daňových právních předpisů–Společný systém daně z přidané hodnoty–Odpočet daně zaplacené na vstupu–Oprava původně provedeného odpočtu–Použití zboží a služeb tvořících součást aktiv podniku pro účely jiných plnění, než jsou zdanitelná plnění osoby povinné k dani–Nemovitost, u níž je možné využít možnosti volby zdanění, a která je po dobu delší než dva roky prázdná i přes prokazatelný úmysl osoby povinné k dani tuto nemovitost pronajmout–Vnitrostátní právní předpisy upravující opravu původně provedeného odpočtu–Nepřípustnost

   [Směrnice Rady 2006/112, články 167, 168, 184, 185 a 187]

3. Předběžné otázky–Výklad–Časové účinky výkladových rozsudků–Zpětný účinek–Omezení Soudním dvorem–Podmínky–Dobrá víra zúčastněných kruhů–Požadavky–Existence výjimečných okolností

   (Článek 267 SFEU)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 45–49)

2.  Články 167, 168, 184, 185 a 187 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musejí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví opravu původně odečtené daně z přidané hodnoty z důvodu, že budova, u níž bylo využito možnosti volby zdanění, je považována za budovu, která již není osobou povinnou k dani používána pro účely jejích zdanitelných plnění, když je tato budova po dobu delší než dva roky prázdná, přestože se ji osoba povinná k dani prokazatelně pokoušela během této doby pronajmout.

   Je nutné rovněž připomenout, že pro uplatnění systému DPH, a tedy i mechanismu odpočtu, je rozhodující nabytí zboží nebo služeb osobou povinnou k dani, která jedná jako taková. Skutečné nebo zamýšlené použití zboží nebo služeb určuje pouze rozsah počátečního odpočtu, na který má osoba povinná k dani nárok podle článku 168 směrnice o DPH, a rozsah případných oprav v průběhu následujících období, ale neovlivňuje vznik nároku na odpočet daně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 1991, Lennartz, C‑97/90, EU:C:1991:315, bod 15).

   Z toho vyplývá, že nárok na odpočet zůstává zásadně zachován, přestože osoba povinná k dani později, z důvodu okolností nezávislých na její vůli, nepoužije uvedené zboží a služby, které vedly k odpočtu v rámci zdanitelných plnění (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 29. února 1996, INZO, C‑110/94, EU:C:1996:67, bod 20 a ze dne 15. ledna 1998, Ghent Coal Terminal, C‑37/95, EU:C:1998:1 body 19 a 20).

   Jiný výklad směrnice o DPH by byl v rozporu se zásadou neutrality DPH, pokud jde o daňové zatížení podniku.

   (viz body 39, 40, 43, 53 a výrok)

3.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 59–61)