Věc C‑436/16

Georgios Leventis
a
Nikolaos Vafeias

proti

Malcon Navigation Co. ltd.
a
Brave Bulk Transport ltd.

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Areios Pagos)

„Řízení o předběžné otázce – Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení (ES) č. 44/2001 – Článek 23 – Ustanovení o založení příslušnosti – Doložka o soudní příslušnosti uvedená ve smlouvě uzavřené mezi dvěma společnostmi – Žaloba na náhradu škody – Společná a nerozdílná odpovědnost zástupců jedné z těchto společností za protiprávní jednání – Možnost uvedených zástupců dovolat se této doložky“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (sedmého senátu) ze dne 28. června 2017

Soudní spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 44/2001 – Ujednání o příslušnosti – Dohoda o určení příslušnosti – Ustanovení o založení příslušnosti uvedené ve smlouvě uzavřené mezi dvěma společnostmi – Ustanovení, které nemůže být namítáno zástupci jedné z uvedených společností za účelem zpochybnění příslušnosti soudu rozhodujícího o žalobě na náhradu škody směřující k založení jejich odpovědnosti

(Nařízení Rady č. 44/2001, čl. 23 odst. 1)

Článek 23 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že doložka o soudní příslušnosti, uvedená ve smlouvě uzavřené mezi dvěma společnostmi, nemůže být namítána zástupci jedné z těchto společností za účelem zpochybnění příslušnosti soudu rozhodujícího o žalobě na náhradu škody směřující k založení jejich společné a nerozdílné odpovědnosti za údajné protiprávní jednání, kterého se dopustili při výkonu svých funkcí.

Článek 23 nařízení Brusel I přitom jasně uvádí, že se jeho působnost omezuje na případy, ve kterých se strany „dohodnou“ na příslušnosti soudu. Soudní dvůr tak uvedl, že soud, jenž ve věci rozhoduje, má povinnost přezkoumat in limine litis, zda ustanovení, jež mu přiznává příslušnost, bylo skutečně předmětem souhlasu účastníků, který musí být vyjádřen jasně a přesně, přičemž formy vyžadované článkem 23 odst. 1 nařízení Brusel I mají zajistit, aby tento souhlas byl skutečně poskytnut (rozsudek ze dne 7. července 2016, Hőszig,C‑222/15, EU:C:2016:525, bod 37 a citovaná judikatura). Doložka o soudní příslušnosti obsažená ve smlouvě takto může v zásadě vyvolávat účinky pouze ve vztazích mezi stranami, které souhlasily s uzavřením této smlouvy (rozsudek ze dne 21. května 2015, CDC Hydrogen Peroxide,C‑352/13, EU:C:2015:335, bod 64 a citovaná judikatura).

(viz body 33 až 35, 43 a výrok)