Věc C‑560/14

M

v.

Minister for Justice and Equality a další

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court (Irsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Směrnice 2004/83/ES – Minimální normy, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka – Žádost o podpůrnou ochranu – Bezvadnost vnitrostátního řízení o posouzení žádosti o podpůrnou ochranu předložené po zamítnutí žádosti o přiznání postavení uprchlíka – Právo být vyslechnut – Rozsah – Právo na ústní pohovor – Právo na předvolání svědků a na provedení jejich křížového výslechu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 9. února 2017

1. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví–Azylová politika–Postavení uprchlíka nebo status podpůrné ochrany–Směrnice 2004/83–Vnitrostátní právní úprava, která zavádí dvě samostatná řízení, jež na sebe navazují, jejichž cílem je posoudit žádost o azyl a žádost o podpůrnou ochranu–Povinnost zajistit právo být vyslechnut v rámci každého z těchto řízení

   (Směrnice Rady 2004/83, čl. 4 odst. 1)

2. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví–Azylová politika–Postavení uprchlíka nebo status podpůrné ochrany–Směrnice 2004/83–Vnitrostátní právní úprava, která zavádí dvě samostatná řízení, jež na sebe navazují, jejichž cílem je posoudit žádost o azyl a žádost o podpůrnou ochranu–Právo být vyslechnut v rámci posouzení žádosti o podpůrnou ochranu–Rozsah

   (Směrnice Rady 2004/83, čl. 4 odst. 1)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 26)

2.  Právo být vyslechnut, jak je aplikováno v rámci směrnice Rady 2004/83/ES ze dne 29. dubna 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, v zásadě nevyžaduje, aby v případě, že taková vnitrostátní právní úprava, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, stanoví dvě samostatná řízení, jež na sebe navazují a cílem prvního z nich je posoudit žádost o přiznání postavení uprchlíka a cílem druhého z nich je posoudit žádost o podpůrnou ochranu, měl žadatel o podpůrnou ochranu právo na ústní pohovor o své žádosti a právo na předvolání svědků nebo na provedení jejich křížového výslechu při tomto pohovoru.

   Ústní pohovor musí být nicméně zorganizován, pokud to vyžadují zvláštní okolnosti týkající se skutečností, kterými disponuje příslušný orgán, nebo osobní či celkové situace, do které zapadá žádost o podpůrnou ochranu, pro účely posouzení této žádosti s plnou znalostí věci, což musí ověřit předkládající soud.

   Zaprvé ze zjištění uvedených v rozsudku ze dne 22. listopadu 2012 ve věci M. (C‑277/11, EU:C:2012:744) nevyplývá, že ústní pohovor musí být nutně organizován v rámci řízení o udělení podpůrné ochrany. Zadruhé je třeba poukázat na to, že při neexistenci unijní právní úpravy v této oblasti použitelné v Irsku přísluší vnitrostátnímu právnímu řádu tohoto členského státu upravit procesní podmínky týkající se posuzování žádostí o podpůrnou ochranu, přičemž má uvedený členský stát povinnost zajistit v tomto rámci účinnou ochranu práv přiznaných unijním právním řádem, a zejména zaručit dodržování práva žadatele o podpůrnou ochranu být vyslechnut (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. listopadu 2016, Lesoochranárske zoskupenie VLK, C‑243/15, EU:C:2016:838, bod 65).

   Z toho vyplývá, že podmínky, za kterých musí mít žadatel o podpůrnou ochranu možnost uplatnit právo být vyslechnut před přijetím konečného rozhodnutí o své žádosti, musí být posouzeny ve světle ustanovení směrnice 2004/83, jejichž cílem je zejména stanovit minimální normy, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí pro získání podpůrné ochrany (obdobně viz rozsudky ze dne 5. listopadu 2014, Mukarubega, C‑166/13, EU:C:2014:2336, bod 55, a ze dne 11. prosince 2014, Boudjlida, C‑249/13, EU:C:2014:2431, bod 45).

   Za tímto účelem z článku 4 téže směrnice vyplývá, že mezi rozhodné skutečnosti, které příslušný orgán musí zohlednit, patří zejména prohlášení žadatele a dokumenty, které uvádějí jeho věk, původ, totožnost, státní příslušnost nebo příslušnosti, země jeho předchozího pobytu, předchozí žádosti o azyl, cestovní trasy, důvody podání žádosti, a obecně vážná újma, kterou utrpěl nebo by mohl utrpět. Příslušný orgán musí případně rovněž zohlednit vysvětlení chybějících náležitostí a celkovou hodnověrnost žadatele.

   Právo být vyslechnut před přijetím rozhodnutí o žádosti o podpůrnou ochranu tudíž musí žadateli umožnit vyjádřit jeho stanovisko ke všem těmto skutečnostem, aby odůvodnil svou žádost a správnímu orgánu umožnil s plnou znalostí věci individuální posouzení skutečností a okolností stanovené v článku 4 směrnice 2004/83 za účelem určení, zda existuje reálné nebezpečí, že by tento žadatel utrpěl vážnou újmu ve smyslu této směrnice, kdyby se vrátil do země původu.

   V této souvislosti je třeba připomenout, že pokud z jakéhokoli důvodu nejsou skutečnosti sdělené žadatelem o mezinárodní ochranu úplné, aktuální nebo relevantní, z čl. 4 odst. 1 směrnice 2004/83 vyplývá, že dotyčný členský stát musí s žadatelem aktivně spolupracovat, aby bylo možné shromáždit všechny důkazy umožňující posouzení jeho žádosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2012, M., C‑277/11, EU:C:2012:744, bod 66).

   Ústní pohovor tudíž musí být zorganizován, pokud příslušný orgán není objektivně s to na základě poznatků, kterými disponuje po písemné části řízení a ústním pohovoru s žadatelem konaném při posuzování jeho žádosti o azyl, s plnou znalostí věci určit, zda jsou dány závažné důvody se domnívat, že pokud by se tento žadatel vrátil do země původu, byl by vystaven reálné hrozbě, že utrpí vážnou újmu, přičemž tento žadatel nemůže nebo vzhledem k této hrozbě nechce přijmout ochranu této země. Ústní pohovor musí být zorganizován rovněž tehdy, když se vzhledem k osobní nebo celkové situaci, do které zapadá žádost o podpůrnou ochranu, zejména případné zvláštní zranitelnosti žadatele z důvodu například jeho věku, zdravotního stavu nebo z důvodu skutečnosti, že se stal obětí závažné formy násilí, ukáže, že je takový pohovor nezbytný k tomu, aby se žadatel úplně a uceleně vyjádřil ke skutečnostem, které mohou odůvodnit tuto žádost.

   (viz body 28, 30, 34, 36, 37, 48, 49, 51, 56, 57 a výrok)