Věc C‑2/15

DHL Express (Austria) GmbH

v.

Post-Control-Kommission

a

Bundesminister für Verkehr, Innovation und Technologie

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof)

„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 97/67/ES – Článek 9 – Poštovní služby v Evropské unii – Povinnost přispívat na provozní náklady regulačního orgánu pro poštovní odvětví – Rozsah“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 16. listopadu 2016

1. Právo Evropské unie–Výklad–Metody–Doslovný, systematický a teleologický výklad

2. Volný pohyb služeb–Poštovní služby–Směrnice 97/67–Podmínky pro poskytování poštovních služeb a přístup do sítě–Udělení oprávnění pro zaručení souladu se základními požadavky–Možnost vázat udělení na povinnost finančního příspěvku na provozní náklady národního regulačního orgánu–Vnitrostátní právní úprava, která ukládá všem poskytovatelům služeb v poštovním odvětví povinnost přispívat na uvedené náklady–Přípustnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67, čl. 9 odst. 2)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 19)

2.  Článek 9 odst. 2 druhý pododstavec čtvrtá odrážka směrnice 97/67 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby, ve znění směrnice 2008/6, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která ukládá všem poskytovatelům služeb v poštovním odvětví, včetně těch, kteří neposkytují poštovní služby spadající do oblasti všeobecných služeb, povinnost přispívat na financování orgánu pověřeného regulací tohoto odvětví.

   Z analýzy celkové struktury čl. 9 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 97/67 totiž vyplývá, že povinnosti stanovené v tomto ustanovení mohou být uloženy podle dotyčné povinnosti buď jen poskytovatelům všeobecné služby či služby, která je za takovou službu považována, nebo všem poskytovatelům poštovních služeb.

   Článek 9 odst. 2 třetí pododstavec této směrnice výslovně stanoví, že povinnosti a požadavky uvedené ve zmíněném čl. 9 odst. 2 druhém pododstavci první odrážce mohou být uloženy pouze poskytovatelům všeobecných služeb určeným podle článku 4 této směrnice.

   Mimoto čl. 9 odst. 2 druhý pododstavec třetí odrážka směrnice 97/67 umožňuje členským státům podmínit udělení oprávnění povinností přispívat do vyrovnávacího fondu stanoveného v čl. 7 odst. 4 této směrnice. Toto ustanovení, tak jak je koncipováno, se zajisté netýká výslovně poskytovatelů všeobecných služeb. Z článku 7 odst. 3 uvedené směrnice však vyplývá, že možnost, aby členské státy zřídily takový fond, je vázána na možnost, kterou mají, zavést mechanismus rozdělení čistých nákladů spojených s povinnostmi všeobecných služeb, pokud tyto povinnosti představují nerovnou zátěž pro poskytovatele. Především z bodu 27 odůvodnění směrnice 2008/6 týkajícího se povinnosti poskytovatelů poštovních služeb přispívat na financování všeobecných služeb, je-li stanoveno zřízení vyrovnávacího fondu, jasně vyplývá, že s cílem stanovit, kterým podnikům může být uložena povinnost přispívat do tohoto fondu, by členské státy měly posoudit, zda služby poskytované těmito podniky mohou být z hlediska uživatele považovány za služby spadající do oblasti všeobecných služeb.

   Kromě toho čl. 9 odst. 2 druhý pododstavec druhá odrážka směrnice 97/67 umožňuje členským státům podmínit udělení oprávnění dodržením požadavků týkajících se kvality, dostupnosti a výkonu odpovídajících služeb. Z přípravných prací týkajících se směrnice 2008/6 vyplývá, že unijní normotvůrce zamýšlel odstranit nejen poslední překážky úplného otevření trhu pro některé poskytovatele všeobecných služeb, nýbrž i všechny ostatní překážky poskytování poštovních služeb. Jelikož není stanoveno jinak a s ohledem na povahu dotčené povinnosti je patrné, že povinnosti uvedené v čl. 9 odst. 2 druhém pododstavci druhé odrážce směrnice 97/67 mohou podléhat všichni poskytovatelé poštovních služeb.

   Stejně tak čl. 9 odst. 2 druhý pododstavec pátá odrážka směrnice 97/67 umožňuje členským státům podmínit udělení oprávnění dodržováním pracovních podmínek stanovených vnitrostátním právem. Restriktivní výklad tohoto ustanovení – v tom smyslu, že se týká pouze poskytovatelů všeobecných služeb – přitom nelze přijmout, jelikož čl. 9 odst. 1 této směrnice váže udělení všeobecných oprávnění – která se týkají služeb nespadajících do oblasti všeobecných služeb – na dodržení základních požadavků uvedených v čl. 2 bodě 19 uvedené směrnice, které zahrnují dodržování pracovních podmínek stanovených vnitrostátním právem.

   Pokud jde o zvláštní povinnost přispívat na financování regulačního orgánu pověřeného regulací poštovního odvětví uvedenou v čl. 9 odst. 2 druhém pododstavci čtvrté odrážce směrnice 97/67, činnosti příslušející národním regulačním orgánům se týkají celého poštovního odvětví, a nikoli jen poskytování služeb spadajících do oblasti všeobecných služeb.

   Článek 22 odst. 1 této směrnice totiž stanoví, že členské státy určí jeden nebo více národních regulačních orgánů pro poštovní odvětví. Odstavec 2 tohoto článku zajisté stanoví, že úkolem těchto orgánů je zajišťovat soulad s povinnostmi vyplývajícími z uvedené směrnice, zejména zavedením postupů sledování a regulace pro zajištění poskytování všeobecných služeb. Toto ustanovení však rovněž stanoví, že tyto orgány mohou být pověřeny zajišťováním souladu s pravidly hospodářské soutěže v celém poštovním odvětví.

   Vzhledem k tomu, že unijní normotvůrce koncipoval roli a úkoly přidělené národním regulačním orgánům tak, že musí být prospěšné pro všechny subjekty poštovního odvětví, musí být čl. 9 odst. 2 druhý pododstavec čtvrtá odrážka směrnice 97/67 vykládán v tom smyslu, že všichni poskytovatelé poštovních služeb mohou na oplátku podléhat povinnosti přispívat na financování činností těchto orgánů.

   (viz body 23, 24–27, 29–32 a výrok)