Věc C‑534/15

Pavel Dumitraș

a

Mioara Dumitraș

v.

BRD Groupe Société Générale – Sucursala Judeţeană Satu Mare

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Judecătoria Satu Mare)

„Řízení o předběžné otázce — Ochrana spotřebitele — Směrnice 93/13/EHS — Zneužívající klauzule — Článek 1 odst. 1 — Článek 2 písm. b) — Postavení spotřebitele — Postoupení pohledávky novací smluv o úvěru — Smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitosti podepsaná osobami, které nemají žádný obchodní vztah s obchodní společností, která se stala novým dlužníkem“

Shrnutí – usnesení Soudního dvora (desátého senátu) ze dne 14. září 2016

1. Ochrana spotřebitele – Zneužívající klauzule ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Oblast působnosti – Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti nebo o ručení uzavřené mezi úvěrovou institucí a fyzickými osobami jednajícími za účelem, který nespadá do jejich obchodní činnosti a nemajícími funkční vztahy se společností, za jejíž závazky poskytují zajištění – Zahrnutí

   [Směrnice Rady 93/13, bod 10 odůvodnění a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 písm. b) a c)]

2. Ochrana spotřebitele – Zneužívající klauzule ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Pojem „spotřebitel“ – Fyzická osoba uzavírající smlouvu o zřízení zástavního práva nebo o ručení s úvěrovou institucí za účelem zajištění závazků převzatých obchodní společností vůči uvedené instituci – Zahrnutí

   [Směrnice Rady 93/13, bod 10 odůvodnění a čl. 2 písm. b)]

1.  Článek 1 odst. 1 a čl. 2 písm. b) směrnice 93/13 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách musí být vykládány v tom smyslu, že se tato směrnice vztahuje na smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti uzavřenou mezi fyzickými osobami a úvěrovou institucí za účelem zajištění závazků převzatých obchodní společností vůči této instituci v rámci úvěrové smlouvy, pokud tyto fyzické osoby jednaly za účelem, který nespadá do jejich obchodní činnosti, a nemají funkční vztahy s uvedenou společností, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.

   Jak totiž uvádí desátý bod odůvodnění směrnice 93/13, jednotná pravidla týkající se zneužívajících klauzulí se musí vztahovat na všechny smlouvy uzavírané mezi prodávajícími nebo poskytovateli a spotřebiteli, jak je definuje čl. 2 písm. b) a c) uvedené směrnice. Předmět smlouvy je v tomto ohledu s výhradou výjimek uvedených v uvedeném bodě odůvodnění bezvýznamný pro určení oblasti působnosti této směrnice. Směrnice 93/13 tedy smlouvy, na které se vztahuje, definuje prostřednictvím odkazu na určitou vlastnost smluvních stran podle toho, zda jednají v rámci jejich obchodní činnosti, či nikoli.

   (viz body 26–28, 40 a výrok)

2.  Pojem „spotřebitel“ ve smyslu čl. 2 písm. b) směrnice 93/13 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících klauzulích] ve spotřebitelských smlouvách má objektivní povahu a musí být posuzován z hlediska funkčního kritéria, spočívajícího v posouzení, zda smluvní vztah v projednávaném případě spadá mimo rámec činností při výkonu určité profese. Vnitrostátní soud, kterému byl předložen spor týkající se smlouvy, která může spadat do rozsahu působnosti této směrnice, tedy musí s ohledem na všechny okolnosti případu a soubor všech důkazů ověřit, zda dotčená smluvní strana může mít povahu spotřebitele ve smyslu uvedené směrnice.

   Pokud jde o to, zda fyzická osoba, která poskytne zajištění za závazky, které na sebe vzala obchodní společnost vůči bankovní instituci v rámci úvěrové smlouvy, může být považována za spotřebitele, taková smlouva o ručení nebo o zřízení zástavního práva, byť může být kvalifikována ve vztahu ke svému předmětu jako smlouva akcesorická ve vztahu k hlavní smlouvě, z které vzniká zajišťovaný dluh, se jeví z hlediska smluvních stran jako smlouva lišící se od smlouvy hlavní, neboť byla uzavřena mezi jinými smluvními stranami. Jsou to tedy strany smlouvy o ručení nebo o zřízení zástavního práva, u kterých má být posuzováno, v jakém postavení jednaly. Je tedy na vnitrostátním soudu, aby určil, zda uvedená fyzická osoba jednala v rámci své obchodní činnosti nebo z důvodu svých funkčních vztahů, které má s obchodní společností, jíž poskytuje zajištění, jako jsou například výkon funkce jejího jednatele nebo nezanedbatelná účast na základním kapitálu, nebo zda tato osoba jednala za soukromými účely.

   (viz body 31–34)