Věc C‑561/14

Caner Genc

proti

Integrationsministeriet

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Østre Landsret)

„Řízení o předběžné otázce — Dohoda o přidružení EHS-Turecko — Rozhodnutí č. 1/80 — Článek 13 — Doložka ‚standstill’ — Sloučení rodiny — Vnitrostátní právní úprava, která stanoví v oblasti sloučení rodiny nové restriktivnější podmínky pro hospodářsky nečinné rodinné příslušníky hospodářsky činných tureckých státních příslušníků, kteří bydlí v dotyčném členském státě a mají v něm povolení k pobytu — Podmínka existence dostatečných vazeb umožňujících úspěšnou integraci“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 12. dubna 2016

1. Mezinárodní dohody – Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Pravidlo „standstill“ stanovené v čl. 41 odst. 1 dodatkového protokolu – Pojem „nové omezení“ – Vnitrostátní právní úprava přijatá poté, co vstoupilo uvedené ustanovení v platnost, která ztěžuje sloučení rodiny tím, že zpřísňuje podmínky prvního vstupu – Zahrnutí – Výklad, který platí i pro článek 13 rozhodnutí č. 1/80

   (Dodatkový protokol k Dohodě o přidružení EHS-Turecko, čl. 41 odst. 1; rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/80, článek 13)

2. Mezinárodní dohody – Dohoda o přidružení EHS-Turecko – Volný pohyb osob – Pracovníci – Pravidlo „standstill“ stanovené v článku 13 rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 – Rozsah působnosti – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví v oblasti sloučení rodiny nové restriktivnější podmínky pro hospodářsky nečinné rodinné příslušníky – Podmínka existence dostatečných vazeb umožňujících úspěšnou integraci – Uplatnitelnost podmínky v závislosti na okamžiku, kdy turecký pracovník získá konečné povolení k pobytu – Nepřípustnost – Odůvodnění – Nedostatek

   (Rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/80, články 13 a 14)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 39–41)

2.  Vnitrostátní opatření, které podmiňuje sloučení rodiny tureckého pracovníka, jenž legálně pobývá v dotčeném členském státě, s jeho nezletilým dítětem tím, že dítě má nebo může mít v tomto členském státě dostatečné vazby umožňující jeho úspěšnou integraci, a to v případě, že dotyčné dítě a jeho druhý rodič pobývají ve státě původu nebo v jiném státě a žádost o sloučení rodiny je podána po uplynutí dvou let od okamžiku, kdy rodič pobývající v dotčeném členském státě získal povolení k trvalému pobytu nebo povolení k pobytu s možností trvalého pobytu, je „novým omezením“ ve smyslu článku 13 rozhodnutí Rady přidružení EHS-Turecko č. 1/80.

   Takové omezení není odůvodněné.

   Vnitrostátní právní úprava, která ztěžuje sloučení rodiny tím, že zpřísňuje podmínky prvního vstupu nezletilých dětí tureckých státních příslušníků, kteří pobývají v dotčeném členském státě v postavení pracovníků, na území tohoto členského státu oproti podmínkám, které byly uplatnitelné při vstupu rozhodnutí č. 1/80 v platnost, a která tudíž může ovlivnit výkon hospodářské činnosti těmito státními příslušníky na uvedeném území, je totiž „novým omezením“ výkonu volného pohybu pracovníků uvedenými tureckými státními příslušníky v tomto členském státě ve smyslu článku 13 tohoto rozhodnutí.

   Takové omezení je zakázáno, ledaže patří mezi omezení uvedená v článku 14 tohoto rozhodnutí nebo je odůvodněno naléhavými důvody obecného zájmu, může zajistit dosažení sledovaného legitimního cíle a nejde nad rámec toho, co je nezbytné k jeho dosažení.

   I když přitom cíl spočívající v zajištění úspěšné integrace státních příslušníků třetích států v dotčeném členském státě může představovat naléhavý důvod obecného zájmu, je patrné, že se požadavek prokázání dostatečných vazeb neuplatní v závislosti na osobní situaci dětí, která může mít negativní dopad na jejich integraci v dotčeném členském státě, jako je například jejich věk nebo jejich vazby na tento členský stát, nýbrž na kritériu, u kterého je bez dalšího patrné, že nikterak nesouvisí se šancemi na takovou integraci, totiž na časovém odstupu mezi okamžikem, kdy dotyčný rodič získal konečné povolení k pobytu v dotčeném členském státě, a okamžikem podání žádosti o sloučení rodiny, a že hrozí, že takový požadavek by mohl vést k diskriminaci mezi dětmi, které se nacházejí ve velmi podobných osobních situacích, v závislosti na okamžiku, kdy byla podána žádost o sloučení rodiny.

   Co se v tomto ohledu týče zejména posouzení osobní situace dotyčného dítěte, vnitrostátní orgány musí toto posouzení provést na základě kritérií, která jsou dostatečně konkrétní, objektivní a nediskriminační a která musí být posouzena případ od případu, což vede k přijetí odůvodněného rozhodnutí, které lze napadnout účinným opravným prostředkem, aby se zabránilo správní praxi systematického odmítání.

   (viz body 50, 51, 56, 61, 65 až 67 a výrok)