Věc C‑359/13

B. Martens

v.

Minister van Onderwijs, Cultuur en Wetenschap

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Centrale Raad van Beroep)

„Řízení o předběžné otázce — Volný pohyb osob — Články 20 SFEU a 21 SFEU — Státní příslušník členského státu — Bydliště v jiném členském státě — Studium v zámořské zemi nebo na zámořském území — Zachování nároku na financování vysokoškolského studia — Podmínka bydliště ‚tři ze šesti let‘ — Omezení — Odůvodnění“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 26. února 2015

1. Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Rozsah osobní působnosti – Státní příslušník členského státu, který měl před zahájením studia na zámořském území bydliště v jiném členském státě – Zahrnutí – Účinky – Požívání práv souvisejících se statusem občana Unie

   [Článek 6 písm. e) SFEU, článek 21 SFEU a čl. 165 odst. 1 a 2 druhá odrážka SFEU]

2. Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Sociální výhody – Vnitrostátní právní úpravě podřizující nárok na poskytování financování vysokoškolského studia mimo dotyčný členský stát podmínce bydliště v tuzemsku po dobu alespoň tří ze šesti let – Nepřípustnost – Odůvodnění vycházející z obecného zájmu – Absence

   (Články 20 SFEU a 21 SFEU)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 22–30)

2.  Články 20 SFEU a 21 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která podřizuje nárok na poskytování financování vysokoškolského studia mimo tento členský stát podmínce, aby měl student, který o takové financování žádá, v tomto členském státě bydliště po dobu alespoň tří ze šesti let předcházejících podání jeho zápisu ke studiu.

   Dotčená právní úprava může tím, že podřizuje nárok na poskytování financování studia v zahraničí podmínce tři ze šesti let, penalizovat žadatele o financování jen proto, že využil svobody pohybu a pobytu v jiném členském státě, vezmou-li se v potaz účinky, které využití této svobody může mít na nárok na financování vysokoškolského studia.

   Integrace studentů ověřená existencí určité vazby mezi společností poskytujícího členského státu a příjemcem dotčené podpory může v tomto ohledu představovat objektivní hledisko obecného zájmu, které může odůvodnit to, že podmínkami pro poskytnutí takové podpory může být dotčena svoboda pohybu občanů Unie.

   Dotčená právní úprava však tím, že vytváří omezení svobody pohybu a pobytu občana Unie, neumožňuje vzít v úvahu ostatní vazby, které by mohly pojit takového studenta k poskytujícímu členskému státu, jako je státní příslušnost studenta, jeho školní docházka, jeho rodina, jeho zaměstnání, jeho jazykové znalosti nebo existence jiných sociálních nebo hospodářských vazeb. Stejně tak zaměstnání rodinných příslušníků, na nichž je student závislý, v poskytujícím členském státě může být rovněž jedním z prvků, který lze zohlednit při posuzování těchto vazeb.

   Podmínka tři ze šesti let tak zůstává příliš výlučnou a současně příliš nahodilou, neboť neoprávněně upřednostňuje skutečnost, která – pokud jde o míru integrace žadatele v daném členském státě v době podání žádosti o financování – nemá nutně vypovídající hodnotu. Takovou vnitrostátní právní úpravu proto nelze považovat za přiměřenou uvedenému cíli integrace.

   (viz body 31, 36, 41, 43, 45 a výrok)

Věc C‑359/13

B. Martens

v.

Minister van Onderwijs, Cultuur en Wetenschap

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Centrale Raad van Beroep)

„Řízení o předběžné otázce — Volný pohyb osob — Články 20 SFEU a 21 SFEU — Státní příslušník členského státu — Bydliště v jiném členském státě — Studium v zámořské zemi nebo na zámořském území — Zachování nároku na financování vysokoškolského studia — Podmínka bydliště ‚tři ze šesti let‘ — Omezení — Odůvodnění“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 26. února 2015

1. Občanství Unie — Ustanovení Smlouvy — Rozsah osobní působnosti — Státní příslušník členského státu, který měl před zahájením studia na zámořském území bydliště v jiném členském státě — Zahrnutí — Účinky — Požívání práv souvisejících se statusem občana Unie

   [Článek 6 písm. e) SFEU, článek 21 SFEU a čl. 165 odst. 1 a 2 druhá odrážka SFEU]

2. Občanství Unie — Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států — Sociální výhody — Vnitrostátní právní úpravě podřizující nárok na poskytování financování vysokoškolského studia mimo dotyčný členský stát podmínce bydliště v tuzemsku po dobu alespoň tří ze šesti let — Nepřípustnost — Odůvodnění vycházející z obecného zájmu — Absence

   (Články 20 SFEU a 21 SFEU)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 22–30)

2.  Články 20 SFEU a 21 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu, která podřizuje nárok na poskytování financování vysokoškolského studia mimo tento členský stát podmínce, aby měl student, který o takové financování žádá, v tomto členském státě bydliště po dobu alespoň tří ze šesti let předcházejících podání jeho zápisu ke studiu.

   Dotčená právní úprava může tím, že podřizuje nárok na poskytování financování studia v zahraničí podmínce tři ze šesti let, penalizovat žadatele o financování jen proto, že využil svobody pohybu a pobytu v jiném členském státě, vezmou-li se v potaz účinky, které využití této svobody může mít na nárok na financování vysokoškolského studia.

   Integrace studentů ověřená existencí určité vazby mezi společností poskytujícího členského státu a příjemcem dotčené podpory může v tomto ohledu představovat objektivní hledisko obecného zájmu, které může odůvodnit to, že podmínkami pro poskytnutí takové podpory může být dotčena svoboda pohybu občanů Unie.

   Dotčená právní úprava však tím, že vytváří omezení svobody pohybu a pobytu občana Unie, neumožňuje vzít v úvahu ostatní vazby, které by mohly pojit takového studenta k poskytujícímu členskému státu, jako je státní příslušnost studenta, jeho školní docházka, jeho rodina, jeho zaměstnání, jeho jazykové znalosti nebo existence jiných sociálních nebo hospodářských vazeb. Stejně tak zaměstnání rodinných příslušníků, na nichž je student závislý, v poskytujícím členském státě může být rovněž jedním z prvků, který lze zohlednit při posuzování těchto vazeb.

   Podmínka tři ze šesti let tak zůstává příliš výlučnou a současně příliš nahodilou, neboť neoprávněně upřednostňuje skutečnost, která – pokud jde o míru integrace žadatele v daném členském státě v době podání žádosti o financování – nemá nutně vypovídající hodnotu. Takovou vnitrostátní právní úpravu proto nelze považovat za přiměřenou uvedenému cíli integrace.

   (viz body 31, 36, 41, 43, 45 a výrok)