Keywords
Summary

Keywords

1. Sociální zabezpečení migrujících pracovníků – Právní úprava Společenství – Úmluva uzavřená mezi Českou republikou a Slovenskou republikou před jejich přistoupením v rámci rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky – Starobní důchod – Zohlednění dob pojištění získaných před rozdělením

[Nařízení Rady č. 1408/71, příloha III část A bod 6 a čl. 7 odst. 2 písm. c)]

2. Sociální zabezpečení migrujících pracovníků – Rovné zacházení – Právní úprava členského státu umožňující vyplácet vyrovnávací příspěvek k dávce ve stáří pouze jeho státním příslušníkům s bydlištěm na jeho území – Nepřípustnost – Účinky

(Nařízení Rady č. 1408/71, čl. 3 odst.1 a článek 10)

Summary

1. Ustanovení části A bodu 6 přílohy III nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 629/2006, ve spojení s čl. 7 odst. 2 písm. c) uvedeného nařízení nebrání vnitrostátnímu pravidlu, podle něhož je vyplácen vyrovnávací příspěvek k dávce ve stáří, pokud je výše této dávky přiznaná podle článku 20 dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, uzavřené dne 29. října 1992 v rámci opatření určených k vyřešení situace po rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky dne 31. prosince 1992 nižší než dávka, která by byla pobírána, kdyby byl starobní důchod vypočten podle právních norem České republiky.

Vzhledem k tomu, že k takovému dorovnání dochází pouze tehdy, je-li dávka ve stáří vyšší než dávka přiznaná podle ustanovení úmluvy, nejedná se totiž o přiznání souběžné české dávky ve stáří ani o dvojí zohlednění jedné a téže doby pojištění, nýbrž pouze o odstranění objektivně zjištěného rozdílu mezi dávkami různého původu.

(viz body 37–38, 40, výrok 1)

2. Článek 3 odst. 1 ve spojení s článkem 10 nařízení č. 1408/71, ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením č. 118/97, ve znění nařízení č. 629/2006, brání vnitrostátnímu pravidlu, které umožňuje vyplácet vyrovnávací příspěvek k dávce ve stáří pouze českým státním příslušníkům s bydlištěm na území České republiky, aniž to z hlediska práva Unie nutně vede k tomu, že osoba, která obě tyto podmínky splňuje, bude o tento příspěvek připravena.

Takové pravidlo totiž zaprvé přímo diskriminuje na základě státní příslušnosti. Zadruhé, takové pravidlo s sebou nese podmínku bydliště, která se dotýká především migrujících pracovníků, kteří mají bydliště na území jiných členských států, než je jejich stát původu. Porušuje tedy zásadu rovného zacházení, jak je vyjádřena v uvedeném čl. 3 odst. 1, která zakazuje nejen zjevnou diskriminaci na základě státní příslušnosti osob, kterým přísluší nároky ze systémů sociálního zabezpečení, ale také všechny skryté formy diskriminace, které použitím jiných rozlišovacích kritérií vedou ve skutečnosti ke stejnému výsledku.

Pokud jde o praktické důsledky pro osoby znevýhodněné v důsledku uplatňování tohoto pravidla, dokud nebyla přijata opatření k obnovení rovného zacházení lze dodržení zásady rovnosti zaručit pouze tím, že osobám patřícím do znevýhodněné kategorie jsou přiznány stejné výhody, jako jsou ty, jichž využívají osoby patřící do zvýhodněné kategorie, což je režim, který je v případě, že nedochází ke správnému uplatňování práva Unie, jediným platným referenčním systémem. Pokud jde o důsledky pro osoby patřící do kategorie osob zvýhodněných touto diskriminací, i když právo Unie nebrání, s výhradou dodržení obecných zásad práva Unie, opatřením, která znovunastolují rovné zacházení omezením výhod osob, které byly dříve zvýhodněny, před přijetím takových opatření žádná norma práva Unie nevyžaduje, aby kategorie osob, které již mají nárok na vyrovnávací příspěvek v rámci sociálního zabezpečení, byla o tento příspěvek připravena.

(viz body 43–44, 46, 49, 51, 53–54, výrok 2)