This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62008CJ0447
Shrnutí rozsudku
Shrnutí rozsudku
1. Volný pohyb služeb – Omezení – Hazardní hry
(Článek 49 ES)
2. Volný pohyb služeb – Omezení – Hazardní hry
(Článek 49 ES)
1. Článek 49 ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání takové právní úpravě členského státu, která zakazuje reklamu určenou osobám majícím bydliště v tomto státu na hazardní hry pořádané soukromými hospodářskými subjekty v jiných členských státech za účelem zisku.
Úvahy kulturní, morální nebo náboženské povahy totiž mohou odůvodnit omezení volného pohybu služeb ze strany provozovatelů hazardních her, zejména v rozsahu, v němž by mohlo být považováno za nepřijatelné umožnit, aby bylo dosahováno soukromých zisků využíváním sociální pohromy nebo slabosti a neštěstí hráčů. Každý z členských států tak může podle svého vlastního žebříčku hodnot a vzhledem k posuzovací pravomoci, kterou má, omezit provozování hazardních her tím, že ho svěří veřejnoprávním nebo charitativním organizacím. Zákaz propagace služeb provozovatelů, kteří jsou soukromými podniky, jejichž účelem je dosažení zisku, vůči spotřebitelům majícím bydliště v dotčeném členském státě tak odpovídá cíli vyloučení soukromých ziskových zájmů z odvětví hazardních her a může být ostatně považován za nezbytný k dosažení takového cíle.
(viz body 43–46, výrok 1)
2. Článek 49 ES musí být vykládán v tom smyslu, že brání právní úpravě členského státu podřizující peněžní hry režimu výhradních práv, podle které tomu, kdo propaguje tyto hry pořádané v jiném členském státě, hrozí přísnější sankce než tomu, kdo propaguje takové hry pořádané v tuzemsku bez povolení.
Vnitrostátnímu soudu přísluší zkoumat, zda tomu tak je v případě dotčené vnitrostátní právní úpravy. Tento soud musí zkoumat, zda oba protiprávní činy, ačkoli spadají do odlišných režimů, jsou přesto předmětem rovnocenného zacházení podle použitelných vnitrostátních právních předpisů. Bude muset zejména ověřit, zda uvedené protiprávní činy jsou v praxi příslušnými orgány stíhány stejně důsledně a vedou k uložení rovnocenných trestů příslušnými soudy.
(viz body 55, 57, výrok 2)