Keywords
Summary

Keywords

1. Sbližování právních předpisů – Doplňky stravy – Směrnice 2002/46

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46, čl. 5 odst. 4)

2. Sbližování právních předpisů – Doplňky stravy – Směrnice 2002/46

(Článek 28 ES a 30 ES; Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46, třináctý a čtrnáctý bod odůvodnění a čl. 5 odst. 1, 2 a 4)

3. Sbližování právních předpisů – Doplňky stravy – Směrnice 2002/46

(Článek 28 ES a 30 ES; Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46, článek 12)

4. Sbližování právních předpisů – Doplňky stravy – Směrnice 2002/46

(Článek 30 ES; Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46, článek 5)

5. Sbližování právních předpisů – Doplňky stravy – Směrnice 2002/46

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/46, čl. 5 odst. 1 a 2)

Summary

1. Směrnice 2002/46 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy musí být vykládána v tom smyslu, že aniž je dotčena Smlouva, mají členské státy i nadále pravomoc přijmout právní úpravu týkající se maximálních množství vitaminů a minerálních látek, která lze použít k výrobě doplňků stravy, dokud o těchto množstvích nerozhodne Komise v souladu s čl. 5 odst. 4 této směrnice.

(viz bod 24, výrok 1)

2. Kromě povinnosti dodržovat články 28 ES a 30 ES jsou členské státy před tím, než Komise rozhodne podle čl. 5 odst. 4 o maximálních množstvích vitaminů a minerálních látek, která lze použít k výrobě doplňků stravy, rovněž povinny řídit se při stanovení těchto množství kritérii uvedenými v čl. 5 odst. 1 a 2 směrnice 2002/46 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy, včetně požadavku posouzení rizik založeného na obecně přijatelných vědeckých údajích.

I když mají členské státy i nadále pravomoc přijmout právní úpravu týkající se uvedených množství, dokud Komise tato množství nestanoví v souladu s čl. 5 odst. 4 uvedené směrnice, nic to totiž nemění na tom, že při výkonu této pravomoci musí členské státy dodržovat právo Unie. Cíle stanoveného směrnicí 2002/46 by nebylo dosaženo, kdyby členské státy nepřihlížely ke kritériím uvedeným v článku 5 této směrnice. Článek 5 odst. 1 a 2 směrnice 2002/46 představuje základní ustanovení, pokud jde o stanovení maximálních množství vitaminů a minerálních látek, která lze použít k výrobě doplňků stravy, jelikož obsahuje výčet kritérií, k nimž je nutné přihlížet při stanovení těchto množství. Tato kritéria vycházejí z analýzy rizika ve smyslu nařízení č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, které je podle svého čl. 1 odst. 2 použitelné ve vztahu ke všem opatřením týkajícím se bezpečnosti potravin, včetně opatření přijatých na úrovni členských států. Krom toho z čl. 5 odst. 1 a 2 směrnice 2002/46 ve spojení se třináctým a čtrnáctým bodem odůvodnění této směrnice vyplývá, že cílem stanovení maximálních množství vitaminů a minerálních látek, která lze použít k výrobě doplňků stravy, na základě uvedených kritérií je zajištění ochrany lidského zdraví.

(viz body 26, 28–32, výrok 2)

3. Směrnice 2002/46 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy musí být vykládána v tom smyslu, že v situaci, v níž při stanovení maximálního množství minerální látky, které lze použít k výrobě doplňků stravy, nelze přesně vyčíslit příjem této minerální látky z jiných zdrojů stravy, a dokud Komise v souladu s čl. 5 odst. 4 této směrnice nerozhodne o maximálních množstvích vitaminů a minerálních látek, která lze použít k výrobě doplňků stravy, může členský stát v případě zjištěného rizika, že by tento příjem mohl dosáhnout maximální bezpečný limit stanovený pro dotčenou minerální látku, a za podmínky, že budou dodrženy články 28 ES a 30 ES, stanovit uvedené maximální množství v nulové výši, aniž by použil postup stanovený v článku 12 téže směrnice.

Vzhledem totiž k tomu, že použití článku 12 směrnice 2002/46 je podmíněno provedením této směrnice, a zejména jejího článku 5, a tedy stanovením maximálních množství zmíněných v tomto posledně uvedeném článku Komisí a že Komise dosud o těchto maximálních množstvích nerozhodla, není uvedený článek 12 použitelný. V této souvislosti nelze vyloučit, že by zohlednění jednoho nebo několika kritérií uvedených v čl. 5 odst. 1 a 2 směrnice 2002/46 mohlo vést ke stanovení velmi nízkých, nebo dokonce nulových hodnot, pokud jde o maximální množství vitaminu nebo minerální látky, které lze použít k výrobě doplňků stravy, nehledě na skutečnost, že tento vitamin nebo tato minerální látka patří mezi vitaminy a minerální látky, které mohou být používány při výrobě doplňků stravy, uvedené v příloze I ke zmíněné směrnici.

(viz body 41–42, 44, 48, výrok 3)

4. Článek 5 směrnice 2002/46 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy musí být vykládán v tom smyslu, že okolnost, že by přizpůsobené označování mohlo odradit skupinu spotřebitelů, jíž je určeno, od užívání živiny, která je pro ni v malých dávkách prospěšná, nepředstavuje relevantní kritérium při stanovení maximálních množství vitaminů a minerálních látek, která lze použít k výrobě doplňků stravy. Přihlédnutí k různým stupňům citlivosti různých skupin spotřebitelů může členskému státu umožnit uplatnění takového maximálního množství přizpůsobeného zvláštní skupině spotřebitelů, jako jsou například děti, ve vztahu k celé populaci pouze tehdy, pokud se toto opatření omezuje na to, co je nezbytné k zajištění ochrany zdraví osob náležejících k této skupině, a pokud je uvedené opatření proporcionální ve vztahu k cíli, který sleduje, přičemž tohoto cíle nelze dosáhnout prostřednictvím opatření narušujících obchod v Evropské unii v menší míře, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

Členské státy totiž musejí při výkonu své posuzovací pravomoci v oblasti ochrany veřejného zdraví dodržovat zásadu proporcionality. Mimoto musí vnitrostátní orgány v každé projednávané věci ve světle národních stravovacích zvyklostí a s ohledem na výsledky mezinárodního vědeckého výzkumu prokázat, že jejich právní úprava je nezbytná k účinné ochraně zájmů uvedených v článku 30 ES, a zejména že uvádění dotčených výrobků na trh představuje skutečné riziko pro veřejné zdraví. V této souvislosti je nutné, aby vnitrostátní soud především přezkoumal, zda vhodné označování, které spotřebitele informuje o povaze, složení a vlastnostech dotčených doplňků stravy, představuje opatření dostatečně umožňující zajistit ochranu zdraví uvedených osob, aby bylo možné zejména zabránit nepříznivým účinkům spojeným s nadměrným příjmem dotčených živin.

(viz body 54–55, 57, 61, výrok 4)

5. Směrnice 2002/46 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se doplňků stravy musí být vykládána v tom smyslu, že brání stanovení maximálních množství vitaminů a minerálních látek, která lze použít k výrobě doplňků stravy, pokud nebyly v důsledku neprokázání rizik pro lidské zdraví pro tyto vitaminy a minerální látky stanoveny žádné maximální bezpečné limity, ledaže je takové opatření odůvodněno zásadou obezřetnosti, pokud vědecké posouzení rizik odhalí přetrvávající nejistotu ohledně existence nebo rozsahu skutečných zdravotních rizik. Poté, co byly tyto maximální bezpečné limity stanoveny, nelze možnost stanovit taková maximální množství ve výši citelně nižší, než je výše uvedených limitů, vyloučit tehdy, pokud lze stanovení těchto maximálních množství odůvodnit zohledněním kritérií uvedených v čl. 5 odst. 1 a 2 směrnice 2002/46 a pokud je v souladu se zásadou proporcionality. Toto posouzení přísluší vnitrostátnímu soudu a musí být prováděno případ od případu.

(viz bod 73, výrok 5)