Věc C-132/08

Lidl Magyarország Kereskedelmi bt

v.

Nemzeti Hírközlési Hatóság Tanácsa

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Bíróság)

„Volný pohyb zboží — Rádiová zařízení a telekomunikační koncová zařízení — Vzájemné uznávání shody — Neuznání prohlášení o shodě vydaného výrobcem usazeným v jiném členském státě“

Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 30. dubna 2009   I ‐ 3844

Shrnutí rozsudku

1. Sbližování právních předpisů – Rádiová zařízení a telekomunikační koncová zařízení a vzájemné uznávání jejich shody – Směrnice 1999/5

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/5)

2. Sbližování právních předpisů – Obecná bezpečnost výrobků – Směrnice 2001/95

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95)

3. Volný pohyb zboží – Výjimky – Existence sbližujících směrnic – Účinky

   (Články 28 ES a 30 ES; Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/5, čl. 5)

1.  Členské státy nemohou na základě směrnice 1999/5/ES o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody požadovat od osoby uvádějící rádiové zařízení na trh, aby předložila prohlášení o shodě, pokud výrobce daného zařízení se sídlem v jiném členském státě zařízení opatřil označením „CE“ a vystavil pro daný výrobek prohlášení o shodě. Směrnice 1999/5 totiž ohledně přístrojů opatřených označením „CE“ stanoví domněnku shody. Dané označení vyjadřuje shodu uvedených přístrojů se všemi ustanoveními uvedené směrnice, včetně postupů hodnocení jejich shody, jak jsou stanoveny uvedenou směrnicí. V důsledku toho lze výrobky označené „CE“ uvádět na trh, aniž by podléhaly mechanismu předchozího schválení nebo jakémukoli dalšímu postupu směřujícímu ke znásobení počtu osob, které musí připojit označení shody.

   (viz body 26, 28, 33, výrok 1)

2.  Směrnice 2001/95 o obecné bezpečnosti výrobků se nepoužije, jedná-li se o posouzení otázek týkajících se povinnosti určité osoby předložit prohlášení o shodě rádiového zařízení. Pokud jde o pravomoc členských států ukládat na základě uvedené směrnice jiné povinnosti pro uvádění rádiových zařízení na trh, než je povinnost předložit prohlášení o shodě, lze osobu uvádějící výrobek na trh považovat jednak za výrobce pouze za podmínek definovaných v čl. 2 písm. e) uvedené směrnice, a jednak za distributora pouze za podmínek definovaných v čl. 2 písm. f) uvedené směrnice. Výrobce a distributor jsou vázáni pouze povinnostmi stanovenými pro každého z nich směrnicí 2001/95.

   (viz bod 40, výrok 2)

3.  Pokud je otázka předmětem harmonizace na úrovni Společenství, vnitrostátní právní předpisy, které se jí týkají, musejí být posouzeny s ohledem na ustanovení tohoto harmonizačního předpisu, a nikoliv na ustanovení článků 28 ES a 30 ES. V oblastech spadajících do působnosti směrnice 1999/5 o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody musí členské státy dosáhnout úplného souladu s ustanoveními uvedené směrnice a nemohou zachovat protichůdná vnitrostátní opatření. Pokud má členský stát za to, že shoda s harmonizovanou normou nezajišťuje splnění základních požadavků stanovených směrnicí 1999/5, které měly být předmětem dotyčné normy, má daný členský stát povinnost postupovat podle článku 5 uvedené směrnice. Na podporu omezení může členský stát naproti tomu uplatnit důvody stojící mimo oblast harmonizovanou směrnicí 1999/5. V takovém případě může uplatnit pouze důvody uvedené v článku 30 ES nebo kategorické požadavky týkající se obecného zájmu.

   (viz bod 46, výrok 3)