Věc C-336/07

Kabel Deutschland Vertrieb und Service GmbH & Co. KG

v.

Niedersächsische Landesmedienanstalt für privaten Rundfunk

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgericht Hannover)

„Směrnice 2002/22/ES — Článek 31 odst. 1 — Přiměřené povinnosti zařazení do nabídky (‚must carry‘) — Vnitrostátní právní úprava ukládající provozovatelům analogových kabelových sítí zařadit do svých kabelových sítí všechny televizní programy vysílané terestricky — Zásada proporcionality“

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 22. prosince 2008   I ‐ 10891

Shrnutí rozsudku

1. Sbližování právních předpisů – Sítě a služby elektronických komunikací – Univerzální služba a práva uživatelů – Směrnice 2002/22

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22, čl. 31 odst. 1)

2. Sbližování právních předpisů – Sítě a služby elektronických komunikací – Univerzální služba a práva uživatelů – Směrnice 2002/22

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22, čl. 31 odst. 1)

1.  Článek 31 odstavec 1 směrnice 2002/22 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která ukládá provozovateli zařadit do své analogové kabelové sítě televizní kanály a služby, které jsou již šířeny terestricky, což vede k obsazení více než poloviny volné kapacity této sítě, a která ukládá, v případě nedostatku volných kanálů, stanovit pořadí žadatelů, které vede k plnému využití kanálů, jež jsou v uvedené síti k dispozici, pokud tyto povinnosti nevyvolávají nepřiměřené hospodářské důsledky, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

   (viz bod 56, výrok 1)

2.  Pojem „televizní služby“ ve smyslu čl. 31 odst. 1 směrnice 2002/22 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací zahrnuje takové služby subjektů televizního vysílání nebo poskytovatelů mediálních služeb, jako je teleshopping, pokud jsou splněny podmínky stanovené v tomto ustanovení, což přísluší posoudit předkládajícímu soudu.

   (viz bod 69, výrok 2)