Věc C-16/06 P

Les Éditions Albert René Sàrl

v.

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)

„Kasační opravný prostředek — Ochranná známka Společenství — Nařízení (ES) č. 40/94 — Články 8 a 63 — Slovní ochranná známka MOBILIX — Námitky majitele slovní ochranné známky Společenství a národní slovní ochranné známky OBELIX — Částečné zamítnutí námitek — Reformatio in peius — Takzvaná teorie ‚neutralizace‘ — Změna předmětu řízení — Dokumenty přiložené jako nový důkaz k žalobě podané k Soudu“

Stanovisko generální advokátky V. Trstenjak přednesené dne 29. listopadu 2007   I ‐ 10058

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 18. prosince 2008   I ‐ 10093

Shrnutí rozsudku

1. Ochranná známka Společenství – Přezkumné řízení – Žaloba k soudu Společenství – Příslušnost Soudu – Přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů

   (Nařízení Rady č. 40/94, článek 63)

2. Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Relativní důvody pro zamítnutí – Námitky majitele starší totožné nebo podobné ochranné známky zapsané pro totožné nebo podobné výrobky nebo služby – Nebezpečí záměny se starší ochrannou známkou

   [Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst. 1 písm. b)]

3. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nesprávné posouzení skutkového stavu a důkazů – Nepřípustnost – Přezkum posouzení skutkového stavu a důkazů Soudním dvorem – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení

   (Článek 225 odst. 1 ES; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)

4. Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Relativní důvody pro zamítnutí – Námitky majitele starší totožné nebo podobné ochranné známky zapsané pro totožné nebo podobné výrobky nebo služby – Nebezpečí záměny se starší ochrannou známkou

   [Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst. 1 písm. b)]

5. Ochranná známka Společenství – Definice a nabytí ochranné známky Společenství – Relativní důvody pro zamítnutí – Námitky majitele starší totožné nebo podobné ochranné známky zapsané pro totožné nebo podobné výrobky nebo služby – Nebezpečí záměny se starší ochrannou známkou

   [Nařízení Rady č. 40/94, čl. 8 odst. 1 písm. b)]

6. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Pouhé zopakování důvodů a argumentů uplatněných před Soudem – Neurčení dovolávaného nesprávného právního posouzení – Nepřípustnost

   [Článek 225 ES; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec; jednací řád Soudního dvora, čl. 112 odst. 1 první pododstavec písm. c)]

7. Ochranná známka Společenství – Přezkumné řízení – Žaloba k soudu Společenství – Příslušnost Soudu – Přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů

   (Nařízení Rady č. 40/94, čl. 61 odst. 2, čl. 62 odst. 2, článek 63, čl. 74 odst. 2 a článek 76)

1.  Soud může v mezích článku 63 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství, jak jej vykládá Soudní dvůr, provést celkový přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory), a v případě potřeby zkoumat, zda tyto senáty provedly správné právní posouzení skutkového stavu sporu, nebo zda posouzení skutkových okolností, které byly předloženy zmíněným senátům, není stiženo vadou. V tomto ohledu jelikož jeden z účastníků řízení zpochybnil posouzení odvolacího senátu ohledně nebezpečí záměny na základě zásady vzájemné závislosti mezi zohledněnými faktory, zejména mezi podobností ochranných známek a podobností výrobků a služeb, na které se ochranné známky vztahují, je Soud příslušný zkoumat posouzení podobnosti dotčených označení uvedeným odvolacím senátem. Jakmile je totiž Soud požádán o posouzení legality rozhodnutí odvolacího senátu Úřadu, nemůže být vázán nesprávným posouzením skutkového stavu provedeným tímto senátem, neboť zmíněné posouzení je součástí závěrů, jejichž legalita je zpochybňována před Soudem.

   (viz body 39, 47–48)

2.  Rozlišovací způsobilost starší ochranné známky, a zejména její dobré jméno, musí být vzaty v úvahu při posuzování, zda podobnost mezi výrobky nebo službami, jichž se týká starší ochranná známka a přihlašovaná ochranná známka, postačuje ke vzniku nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství.

   Při posouzení totožnosti nebo podobnosti uvedených výrobků a služeb je však třeba zohlednit všechny relevantní faktory, které charakterizují vztah mezi těmito výrobky nebo službami. Tyto faktory zahrnují zejména jejich povahu, účel, užívání a jejich konkurenční nebo komplementární charakter.

   Soud se tudíž nedopustil nesprávného právního posouzení tím, že srovnal výrobky a služby, aniž by se za tímto účelem opřel o předpoklad, že kolidující ochranné známky jsou totožné a že starší ochranná známka je nadána rozlišovací způsobilostí.

   (viz body 64–65, 67)

3.  Podle čl. 225 odst. 1 ES a čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora je kasační opravný prostředek omezen na právní otázky. Jedině Soud je proto příslušný zjistit a posoudit relevantní skutkový stav, jakož i posoudit důkazy. Posouzení skutkového stavu a důkazů tedy nepředstavuje, s výhradou případu jejich zkreslení, právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku. Takovéto zkreslení musí zřejmým způsobem vyplynout z písemností ve spise, aniž by bylo nutné přistoupit k novému posouzení skutkového stavu a důkazů.

   (viz body 68–69)

4.  Celkové posouzení nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství znamená, že pojmové odlišnosti mezi dvěma označeními mohou neutralizovat sluchové a vzhledové podobnosti mezi nimi, pokud alespoň jedno z těchto označení má z pohledu relevantní veřejnosti jasný a přesně vymezený význam, takže jej tato veřejnost je schopna přímo zachytit.

   (viz bod 98)

5.  Za předpokladu, že se námitky zakládají na existenci několika ochranných známek, které vykazují společné vlastnosti umožňující považovat je za součást téže skupiny nebo série ochranných známek, je k posouzení existence nebezpečí záměny ve smyslu čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství třeba zohlednit skutečnost, že v případě skupiny nebo série ochranných známek vyplývá takové nebezpečí záměny ze skutečnosti, že se spotřebitel může zmýlit ohledně provenience nebo původu výrobků nebo služeb označených ochrannou známkou, jejíž zápis se požaduje, a má nesprávně za to, že je tato ochranná známka součástí této skupiny nebo série.

   (viz bod 101)

6.  Pokud navrhovatel zpochybňuje výklad nebo použití práva Společenství Soudem, mohou se právní otázky zkoumané v prvním stupni stát znovu předmětem diskuse během řízení o kasačním opravném prostředku. Pokud by totiž navrhovatel nemohl svůj kasační opravný prostředek takto opřít o důvody a argumenty již dříve použité před Soudem, bylo by uvedené řízení částečně zbaveno svého smyslu.

   Z článku 225 ES, čl. 58 prvního pododstavce statutu Soudního dvora a čl. 112 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) jednacího řádu Soudního dvora však vyplývá, že kasační opravný prostředek musí přesným způsobem uvádět kritizované části rozsudku, jehož zrušení se navrhovatel domáhá, jakož i právní argumenty, které specifickým způsobem tento návrh podporují. Kasační opravný prostředek, který neobsahuje žádnou argumentaci specificky směřující k označení vady spočívající v nesprávném právním posouzení, jíž byl stižen napadený rozsudek, a omezuje se na opakování nebo doslovné převzetí důvodů a argumentů, které již byly uplatněny před Soudem, tento požadavek nesplňuje.

   (viz body 110–111)

7.  Cílem žaloby, která byla podána k Soudu, je přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) ve smyslu článku 63 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství. Z tohoto ustanovení vyplývá, že skutečnosti, které účastníci řízení před odděleními Úřadu neuplatnili, již nelze uplatňovat ve stadiu žaloby podané k Soudu.

   Z uvedeného ustanovení rovněž vyplývá, že Soud nemůže znovu přezkoumat skutkové okolnosti ve světle důkazů, které byly poprvé předloženy teprve u něj. Legalita rozhodnutí odvolacího senátu Úřadu totiž musí být posuzována v závislosti na informacích, jež mohl mít k dispozici v okamžiku, kdy jej vydal.

   V tomto ohledu z čl. 61 odst. 2 a článku 76 nařízení č. 40/94 vyplývá, že za účelem přezkumu merita odvolání, které k němu bylo podáno, vyzývá odvolací senát účastníky tak často, jak je to nezbytné, aby předložili svá vyjádření ke sdělením, která jim zaslal, a že může rovněž rozhodnout o provedení dokazování, jehož součástí je i předložení skutečností nebo důkazů. Článek 62 odst. 2 nařízení č. 40/94 uvádí, že vrátí-li odvolací senát věc k dalšímu jednání oddělení, které napadené rozhodnutí vydalo, je toto oddělení vázáno rozhodnutím odvolacího senátu a jeho odůvodněním, „pokud se skutkový stav nezmění“. Taková ustanovení dokládají možnost, že se skutkový základ v různých stadiích řízení probíhajícího u Úřadu může rozšířit. Navrhovatel tedy nemůže uplatňovat, že nemá možnost předkládat Úřadu důkazy.

   Mimoto čl. 74 odst. 2 nařízení č. 40/94 stanoví, že Úřad nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili. Důkazy, jež u Úřadu nebyly nikdy předloženy, však v žádném případě nebyly předloženy včas, a nemohou představovat kritérium legality rozhodnutí odvolacího senátu.

   (viz body 136–141, 143)