Věc C-227/07

Komise Evropských společenství

v.

Polská republika

„Nesplnění povinnosti státem — Elektronické komunikace — Sítě a služby — Směrnice 2002/19/ES (přístupová směrnice) — Článek 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 první pododstavec — Nesprávné provedení“

Stanovisko generálního advokáta Ruiz-Jaraba přednesené dne 10. června 2008   I ‐ 8406

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 13. listopadu 2008   I ‐ 8424

Shrnutí rozsudku

1. Sbližování právních předpisů – Sítě a služby elektronických komunikací – Přístup k sítím a přiřazeným zařízením, jakož i jejich propojení – Směrnice 2002/19 – Povinnost operátorů sjednat vzájemné propojení

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19, čl.. 4 odst. 1, čl. 8 odst. 2 a čl. 12 odst. 1 písm. b)]

2. Sbližování právních předpisů – Sítě a služby elektronických komunikací – Přístup k sítím a přiřazeným zařízením, jakož i jejich propojení – Směrnice 2002/19 – Možnost vnitrostátních regulačních orgánů podporovat a v případě potřeby zajišťovat odpovídající přístup a propojení

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19, čl. 5 odst. 1 první pododstavec)

1.  Členský stát tím, že uložil veřejným operátorům komunikačních sítí obecnou povinnost sjednání smluv o přístupu k telekomunikační síti, neprovedl správně čl. 4 odst. 1 směrnice 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení, která se týká povinnosti sjednat vzájemné propojení, a v důsledku toho nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedené směrnice.

   Článek 4 odst. 1 druhá věta uvedené směrnice totiž umožňuje operátorům nabídnout přístup a propojení dalším podnikům za podmínek slučitelných s povinnostmi uloženými vnitrostátním regulačním orgánem. K nim patří povinnosti, které uvedený orgán může na základě čl. 8 odst. 2 uvedené směrnice uložit po provedení analýzy trhu operátorovi, který byl označen za operátora s významnou silou na daném trhu. V tomto ohledu vyplývá z výkladu článku 8 ve spojení s čl. 12 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice, že povinnost sjednat v dobré víře s podniky smlouvu může vnitrostátní regulační orgán po provedení analýzy trhu uložit operátorům s významnou tržní silou. Přitom vnitrostátní právní úprava není založena na dualitě režimů v závislosti na síle podniků, ale zachází se všemi operátory stejně, aniž by vnitrostátnímu regulačnímu orgánu umožnila, aby před svým zásahem nebo během přezkumu žádosti podniku požadujícího přístup k telekomunikační síti zohlednil konkrétní situaci. Povinnost sjednat v dobré víře smlouvy o přístupu stanovené vnitrostátní právní úpravou má totiž za následek uložení takové povinnosti bez předchozího hodnocení stupně účinné hospodářské soutěže na dotčeném trhu. Vnitrostátní právní úprava ani neumožňuje tuto povinnost zrušit nebo změnit, pokud na daném trhu hospodářská soutěž zesílí.

   Krom toho zásahy vnitrostátního regulačního orgánu musí podle devatenáctého bodu odůvodnění uvedené směrnice vedle podpory růstu hospodářské soutěže ustavit rovnováhu mezi právem majitele provozovat svoji infrastrukturu k vlastnímu prospěchu a právem ostatních poskytovatelů služeb na přístup ke zdrojům nezbytným pro poskytování konkurenčních služeb.

   Navíc v souladu s čl. 12 odst. 2 směrnice 2002/19 jsou zásahy vnitrostátního regulačního orgánu omezeny nezbytností zohlednit faktory vyjmenované v uvedeném ustanovení, k nimž patří potřeba dlouhodobé ochrany hospodářské soutěže a přezkum úměrnosti povinností, které tento orgán zamýšlí uložit ohledně přístupu ke konkrétním prvkům sítě a jejich využití ve vztahu k cílům definovaným v článku 8 směrnice 2002/21 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací. Přitom tím, že nestanoví zásah vnitrostátního regulačního orgánu před uložením povinnosti sjednání smluv o přístupu, vnitrostátní právní úprava neumožňuje žádné vyhodnocení situace podle kritérií vyjmenovaných v uvedeném čl. 12 odst. 2.

   (viz body 37–44, 49, bod 1 výroku)

2.  Článek 5 odst. 1 první pododstavec směrnice 2002/19 týkající se přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a jejich vzájemném propojení, která se týká možnosti vnitrostátních regulačních orgánů podporovat a v případě potřeby zajišťovat v souladu s ustanoveními uvedené směrnice odpovídající přístup a propojení, jakož i interoperabilitu služeb, se omezuje na stanovení obecného oprávnění vnitrostátních regulačních orgánů za účelem dosažení cílů článku 8 směrnice 2002/21 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací.

   (viz bod 65)