Spojené věci C-120/06 P a C-121/06 P

Fabbrica italiana accumulatori motocarri Montecchio SpA (FIAMM) a další

v.

Rada Evropské unie

a

Komise Evropských společenství

„Kasační opravný prostředek — Doporučení a rozhodnutí orgánu pro řešení sporů Světové obchodní organizace (WTO) — Konstatování orgánu pro řešení sporů týkající se neslučitelnosti režimu dovozu banánů do Společenství s pravidly WTO — Zavedení odvetných opatření ze strany Spojených států amerických ve formě celní přirážky vybírané z dovozů některých výrobků z různých členských států — Odvetná opatření schválená WTO — Neexistence mimosmluvní odpovědnosti Společenství — Délka trvání řízení před Soudem — Přiměřená lhůta — Žádost o spravedlivé odškodnění“

Stanovisko generálního advokáta M. Poiarese Madura přednesené dne 20. února 2008   I - 6518

Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 9. září 2008   I - 6549

Shrnutí rozsudku

1. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné nebo rozporné odůvodnění – Přípustnost

   (Článek 225 ES; Statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)

2. Mezinárodní dohody – Dohody Společenství

3. Mezinárodní dohody – Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace

4. Mimosmluvní odpovědnost – Odpovědnost za legální akt

   (Článek 288 druhý pododstavec ES)

5. Právo Společenství – Zásady – Základní práva – Právo vlastnit majetek – Svobodný výkon povolání – Rozsah

6. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Odůvodnění rozsudku stižené porušením práva Společenství – Výrok založený na jiných právních důvodech – Zamítnutí

7. Řízení – Délka řízení před Soudem – Přiměřená lhůta – Kritéria posouzení

1.  Otázka, zda odůvodnění rozsudku Soudu je rozporné nebo nedostatečné, představuje právní otázku, kterou je jako takovou možno uplatnit v rámci kasačního opravného prostředku.

   V tomto ohledu nemůže být povinnost Soudu odůvodnit svá rozhodnutí vykládána tak, že zahrnuje i jeho povinnost odpovídat podrobně na každý argument dovolávaný žalobcem, zvláště není-li dostatečně jasný a přesný.

   Stejně tak povinnost odůvodnění nevyžaduje od Soudu, aby poskytl vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou z úvah uvedených účastníky sporu. Odůvodnění tedy může být implicitní, za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které Soud nepřijal jejich argumenty, a Soudnímu dvoru disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj soudní přezkum.

   (viz body 90–91, 96)

2.  Účinky ustanovení dohody, uzavřené Společenstvím se třetími státy, ve Společenství nemohou být posouzeny, aniž by byl brán v potaz mezinárodně právní původ dotčených ustanovení. Podle zásad mezinárodního práva se orgány Společenství, které mají pravomoc sjednat a uzavřít takovou dohodu, mohou s dotyčnými třetími státy dohodnout o účincích, které mají ustanovení této dohody vyvolat ve vnitrostátním právním řádu smluvních stran. Pokud uvedená dohoda tuto otázku výslovně neupravuje, musí o ní rozhodnout příslušné soudy, a zejména Soudní dvůr v rámci své pravomoci na základě Smlouvy stejně jako o jakékoli jiné otázce výkladu týkající se použití dotyčné dohody ve Společenství, a opírat se při tom zejména o duch, strukturu nebo znění této dohody.

   Soudnímu dvoru tak přísluší především určit, zda ustanovení mezinárodní dohody zakládají pro jednotlivce ve Společenství právo uplatnit tyto dohody u soudu za účelem zpochybnění platnosti aktu práva Společenství.

   Soudní dvůr může zkoumat platnost sekundární právní úpravy Společenství ve vztahu k mezinárodní smlouvě pouze tehdy, pokud tomu nebrání povaha ani systematika této smlouvy a krom toho jsou její ustanovení z hlediska svého obsahu bezpodmínečná a dostatečně přesná.

   (viz body 108–110)

3.  Rozhodnutí orgánu pro řešení sporů (OŘS) WTO, které se pouze vyjadřuje ke slučitelnosti jednání členského státu WTO se závazky, které tento stát přijal v tomto rámci, nelze v zásadě podstatně odlišovat od hmotněprávních pravidel, která takové závazky vyjadřují a ve vztahu k nimž se takový přezkum provádí, přinejmenším pokud se jedná o určení, zda se lze nedodržení uvedených pravidel nebo rozhodnutí dovolávat, či nikoli u soudu Společenství za účelem přezkumu legality jednání orgánů Společenství.

   Stejně tak jako hmotněprávní pravidla, která obsahují dohody WTO, ani doporučení nebo rozhodnutí OŘS konstatující nedodržení uvedených hmotněprávních pravidel nejsou – bez ohledu na konkrétní právní dosah, který je s takovým doporučením nebo rozhodnutím spojen – takové povahy, aby založily pro jednotlivce právo dovolávat se jich před soudem Společenství pro účely provedení přezkumu legality jednání orgánů Společenství, ať již se tento přezkum provádí v rámci sporů o neplatnost nebo pro účely rozhodování o žalobách na náhradu škody.

   Jednak totiž povaha dohod WTO, jakož i reciprocita a flexibilita, které jsou pro ně charakteristické, jsou stejné i po přijetí takového rozhodnutí nebo doporučení a po uplynutí přiměřené lhůty stanovené k jejich provedení. Orgány Společenství si zejména ponechávají prostor pro uvážení a jednání vůči svým obchodním partnerům za účelem přijetí opatření určených k provedení tohoto rozhodnutí nebo doporučení a takový prostor musí být zachován.

   Dále pak, jak vyplývá z čl. 3 odst. 2 Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů, které je přílohou 2 k Dohodě o zřízení WTO, doporučení a rozhodnutí OŘS nemohou rozšířit nebo zmenšit práva a závazky stanovené uvedenými dohodami. Z toho zejména vyplývá, že rozhodnutí OŘS konstatující porušení takového závazku nemůže vést k tomu, že smluvní strana dohod WTO bude nucena přiznat jednotlivcům právo, které na základě těchto dohod bez takového rozhodnutí nemají.

   (viz body 120, 128–131)

4.  Soud se dopustil nesprávného právního posouzení, když uznal, že existuje režim mimosmluvní odpovědnosti Společenství za legální výkon jeho činností spadajících do legislativní oblasti. Za současného stavu práva Společenství neexistuje režim odpovědnosti, který by umožňoval činit Společenství odpovědným za jednání, které spadá do jeho normativní pravomoci, v situaci, kdy se případného nesouladu takového jednání s dohodami WTO nelze dovolávat u soudu Společenství.

   V tomto ohledu není relevantní, zda se uvedené jednání musí posuzovat jako pozitivní jednání, tedy například přijetí nařízení v návaznosti na rozhodnutí orgánu pro řešení sporů (OŘS) WTO, nebo jako opomenutí, tedy to, že nebyly přijaty akty, které by zajistily řádné provedení tohoto rozhodnutí. Nečinnost orgánů Společenství totiž může rovněž spadat do legislativních funkcí Společenství, zejména v rámci sporů o určení odpovědnosti.

   Zákonodárce Společenství nicméně disponuje širokou posuzovací pravomocí pro účely posouzení toho, zda při přijímání daného normativního aktu zohlednění některých škodlivých účinků, které vyplynou z tohoto přijetí, odůvodňuje stanovení určitých forem odškodnění.

   Stejně tak normativní akt Společenství, jehož použití vede k omezením základních práv, jako je vlastnické právo a právo na svobodný výkon podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti, která nepřiměřeně a neúnosně zasahují do samotné podstaty uvedených práv, případně právě proto, že nebyla stanovena náhrada škody způsobilá zabránit uvedenému zásahu nebo jej napravit, může založit mimosmluvní odpovědnost Společenství.

   (viz body 176, 178–179, 181, 184)

5.  Hospodářský subjekt si nemůže nárokovat vlastnické právo na podíl na trhu, který ovládal v daném okamžiku, neboť takový podíl na trhu představuje pouze přechodnou ekonomickou pozici vystavenou rizikům změny okolností. Stejně tak nelze záruky plynoucí z vlastnického práva nebo z obecné zásady zaručující svobodný výkon profesní činnosti rozšířit na ochranu pouhých zájmů nebo šancí obchodního charakteru, jejichž nejistý charakter je vlastní samotné podstatě ekonomické činnosti.

   Hospodářský subjekt, jehož činnost spočívá zejména ve vývozu na trhy třetích států, si tak musí být zejména vědom skutečnosti, že obchodní postavení, které má v daném okamžiku, může být ovlivněno a změněno rozmanitými okolnostmi, a že mezi nimi figuruje možnost, výslovně stanovená a upravená v článku 22 Ujednání o pravidlech a řízení při řešení sporů (Ujednání), které tvoří přílohu 2 k Dohodě o zřízení WTO, že takový třetí stát přijme opatření týkající se suspenze koncesí v reakci na pozici přijatou jeho obchodními partnery v rámci WTO a svobodně si za tím účelem zvolí, jak vyplývá z čl. 22 odst. 3 písm. a) a f) Ujednání, výrobky, na které se budou uvedená opatření vztahovat.

   (viz body 185–186)

6.  I když odůvodnění rozsudku Soudu vykazuje porušení práva Společenství, ale jeho výrok se jeví jako opodstatněný z jiných právních důvodů, musí být opravný prostředek zamítnut.

   (viz bod 187)

7.  Nenasvědčuje-li nic tomu, že délka trvání řízení měla vliv na vyřešení sporu, nemůže vést důvod vycházející z toho, že řízení před Soudem překročilo požadavky na dodržení přiměřené lhůty, obecně ke zrušení rozsudku vydaného Soudem.

   Krom toho se musí přiměřený charakter délky trvání řízení u Soudu posuzovat v závislosti na okolnostech vlastních každé věci, a zejména v závislosti na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci, jakož i chování žalobce a příslušných orgánů.

   (viz body 203, 212)