Věc C-33/07

Ministerul Administraţiei şi Internelor – Direcţia Generală de Paşapoarte Bucureşti

v.

Gheorghe Jipa

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunalul Dâmboviţa)

„Občanství Unie — Článek 18 ES — Směrnice 2004/38/ES — Právo občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států“

Stanovisko generálního advokáta J. Mazáka přednesené dne 14. února 2008   I - 5159

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 10. července 2008   I - 5173

Shrnutí rozsudku

1. Občanství Evropské unie – Ustanovení Smlouvy – Osobní působnost

   (Článek 17 odst. 1 ES a 18 ES)

2. Občanství Evropské unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38

   (Článek 18 ES; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, článek 27)

1.  Občan členského státu, který byl navrácen na území jiného členského státu, má postavení občana Unie podle čl. 17 odst. 1 ES, a může se tedy i vůči svému členskému státu původu dovolávat práv, která s tímto postavením souvisí, a zejména práva svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států přiznaného článkem 18 ES. V tomto ohledu zahrnuje právo na svobodný pohyb jak právo občanů Evropské unie vstoupit na území jiného členského státu než členského státu jejich původu, tak i právo opustit tento stát. Základní svobody zaručené Smlouvou o ES by byly totiž zbaveny své podstaty, pokud by členský stát původu mohl bez právoplatného odůvodnění zakázat vlastním státním příslušníkům opustit jeho území a odebrat se na území jiného členského státu.

   (viz body 17–18)

2.  Článek 18 ES a článek 27 směrnice 2004/38, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS, nebrání vnitrostátní právní úpravě umožňující omezit právo občana členského státu odebrat se na území jiného členského státu, zejména z důvodu, že z něho již byl dříve navrácen, jelikož se tam nacházel v situaci „nezákonného pobytu“, pokud jednak osobní chování tohoto občana představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení základního zájmu společnosti, a jednak je zamýšlené omezující opatření způsobilé zaručit uskutečnění cíle, který sleduje, a nepřekračuje meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné. Předkládajícímu soudu přísluší přezkoumat, na základě skutkových a právních okolností, které odůvodňují žádost o omezení práva na opuštění území, zda ve věci, která mu byla předložena, tomu tak je.

   Pokud jde o první podmínku, opatření omezující výkon volného pohybu je třeba přijmout na základě úvah týkajících se ochrany veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti členského státu, který opatření přijímá. Toto opatření tak nesmí být založeno výlučně na důvodech, kterých se dovolává jiný členský stát za účelem odůvodnění, jako v původním řízení, rozhodnutí o ukončení pobytu občana Společenství na území posledně uvedeného státu, přičemž taková úvaha nicméně nevylučuje, aby bylo možné takové důvody vzít v úvahu v rámci posouzení provedeného příslušnými vnitrostátními orgány za účelem přijetí opatření omezujícího volný pohyb.

   (viz body 25, 28, 30 a výrok)