Keywords
Summary

Keywords

1. Evropská unie – Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – Protokol o začlenění schengenského acquis – Úmluva k provedení Schengenské dohody – Zásada „ne bis in idem“

(Úmluva k provedení Schengenské dohody, článek 54)

2. Evropská unie – Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – Protokol o začlenění schengenského acquis – Úmluva k provedení Schengenské dohody – Zásada „ne bis in idem“

(Úmluva k provedení Schengenské dohody, články 58 a 71)

Summary

1. Článek 54 Úmluvy k provedení Schengenské dohody musí být vykládán v tom smyslu, že:

– relevantním kritériem pro účely uplatnění uvedeného článku je kritérium totožnosti podstatných skutkových okolností chápané jako existence souboru skutkových okolností, které jsou vzájemně neoddělitelně spojeny, nezávisle na právní kvalifikaci těchto skutkových okolností nebo chráněném právním zájmu;

– různá skutková jednání spočívající zejména jednak v držení peněžních částek představujících výnosy z nedovoleného obchodu s omamnými látkami v jednom smluvním státě, a jednak ve směnění peněžních částek rovněž pocházejících z takového nedovoleného obchodu ve směnárnách v jiném smluvním státě nemohou být považována za „tentýž čin“ ve smyslu uvedeného článku z důvodu pouhé skutečnosti, že příslušný vnitrostátní orgán zjistí, že uvedená skutková jednání jsou spojena týmž protiprávním úmyslem;

– uvedený vnitrostátní orgán je příslušný, aby posoudil, zda je míra totožnosti a spojitosti mezi všemi srovnávanými skutkovými okolnostmi taková, že je možné s ohledem na výše uvedené relevantní kritérium konstatovat, že se jedná o „tentýž čin“ ve smyslu uvedeného článku 54.

(viz bod 36 a výrok)

2. Z článku 58 Úmluvy k provedení Schengenské dohody (ÚPSD) vyplývá, že smluvní státy mají právo použít širší vnitrostátní právní předpisy upravující zásadu ne bis in idem ve vztahu k soudním rozhodnutím vydaným v zahraničí. Tento článek nicméně nijak neopravňuje smluvní stát, aby upustil od rozhodování o trestném činu souvisejícím s omamnými látkami v rozporu s jeho povinnostmi vyplývajícími z článku 71 ÚPSD ve spojení s článkem 36 Jednotné úmluvy o omamných látkách, uzavřené v New Yorku dne 30. března 1961 v rámci Spojených národů, z pouhého důvodu, že obviněný již byl odsouzen v jiném smluvním státě za jiné trestné činy vedené týmž protiprávním úmyslem. Naopak, uvedená ustanovení nebrání tomu, aby podle vnitrostátního práva příslušné orgány, před kterými probíhá druhé řízení, zohlednily pro účely stanovení trestu sankce případně již uložené během prvního řízení.

(viz body 33–35)