Keywords
Summary

Keywords

Volný pohyb osob – Pracovníci – Svoboda usazování – Občanství Evropské unie – Daňové právní předpisy

(Články 18 ES, 39 ES a 43 ES; dohoda EHP, články 28 a 31)

Summary

Členský stát, který přijme a ponechá v platnosti taková daňová ustanovení, která podřizují odklad zdanění příjmu z převodu soukromé obytné budovy nebo práva na bydlení vztahujícího se k soukromé družstevní budově podmínce, že nově nabytá obytná nemovitost se nachází rovněž na vnitrostátním území, neplní povinnosti, které pro něj vyplývají z článků 18 ES, 39 ES, 43 ES, jakož i z článků 28, 31 a 40 Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

Poplatník, který se rozhodne prodat svoji nemovitost určenou k bydlení, kterou vlastní v tomto členském státě, za účelem přesunutí svého bydliště na území jiného členského státu a nabytí tam nové nemovitosti určené k bydlení v rámci výkonu práva každého občana Unie volně se pohybovat a pobývat na území členských států, které nachází zvláštní vyjádření v článku 43 ES, pokud jde o svobodu usazování, a v článku 39 ES, pokud jde o volný pohyb pracovníků, ale rovněž práv poskytnutých článkem 28 Dohody o EHP týkajícím se volného pohybu pracovníků a článkem 31 Dohody o EHP týkajícím se svobody usazování, je tak podroben méně výhodnému daňovému zacházení ve srovnání s osobou, která si zachová své bydliště v dotčeném členském státě.

Nezbytnost chránit soudržnost daňového režimu nemůže odůvodnit toto rozdílné zacházení, neboť aby argument založený na takovém odůvodnění mohl obstát, je třeba, aby byla prokázána existence přímé souvislosti mezi dotyčným daňovým zvýhodněním a vyrovnáním takového zvýhodnění určitým daňovým odvodem.

Vzhledem k tomu, že ustanovení Smlouvy a Dohody o EHP týkající se volného pohybu osob brání takové právní úpravě, není nezbytné samostatně přezkoumávat uvedenou právní úpravu ve světle čl. 56 odst. 1 ES a článku 40 Dohody o EHP týkajících se volného pohybu kapitálu.

(viz body 15, 22, 26, 35, 37 a výrok)