Keywords
Summary

Keywords

1. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Prokázání nesplnění povinnosti – Důkazní břemeno, jež nese Komise

(Článek 226 ES)

2. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Předmět sporu – Určení během postupu před zahájením soudního řízení

(Článek 226 ES)

3. Volný pohyb osob – Výjimky – Důvody veřejného pořádku

(Článek 39 ES; směrnice Rady 64/221, článek 3, a 73/148, článek 10)

Summary

1. V rámci řízení o nesplnění povinnosti přísluší Komisi prokázat existenci tvrzeného nesplnění povinnosti a předložit Soudnímu dvoru skutečnosti nezbytné k tomu, aby mohl ověřit existenci tohoto nesplnění povinnosti, aniž by se Komise mohla opírat o jakoukoli domněnku.

Co se týče konkrétně žalobního důvodu týkajícího se uplatňování vnitrostátního ustanovení, prokázání nesplnění povinnosti státem vyžaduje předložení důkazních materiálů zvláštní povahy ve srovnání s důkazními materiály, které jsou obvykle brány v úvahu v rámci žaloby pro nesplnění povinnosti týkající se výhradně obsahu vnitrostátního ustanovení. Za těchto podmínek může být nesplnění povinnosti prokázáno pouze dostatečně doloženým a podrobným prokázáním praxe vytýkané vnitrostátním správním orgánům nebo soudům a přičitatelné dotčenému členskému státu.

Krom toho, pokud jednání státu spočívající ve správní praxi, která není v souladu s požadavky práva Společenství, může zakládat nesplnění povinnosti ve smyslu článku 226 ES, je třeba, aby tato správní praxe vykazovala určitý stupeň stálosti a obecnosti.

(viz body 48–50)

2. Výzva dopisem zaslaná Komisí členskému státu a odůvodněné stanovisko vydané Komisí podle článku 226 ES vymezují předmět sporu, který již nemůže být následně rozšířen. V důsledku toho musí být odůvodněné stanovisko a žaloba Komise založeny na stejných důvodech a žalobních důvodech, jako byly důvody výzvy dopisem, kterou se zahajuje postup před zahájením soudního řízení.

Nicméně nelze ve všech případech vyžadovat dokonalou shodu mezi zněním důvodů ve výzvě dopisem, výrokem odůvodněného stanoviska a návrhovými žádáními v žalobě, pokud předmět sporu nebyl rozšířen nebo změněn, ale naopak pouze omezen.

(viz body 59–61)

3. Uplatnění pojmu „veřejný pořádek“ vnitrostátním orgánem jako výjimky ze základní zásady volného pohybu osob předpokládá kromě společenského nepořádku, který představuje každé porušení práva, existenci skutečného a dostatečně závažného ohrožení, kterým je dotčen základní zájem společnosti.

Povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 39 ES, článku 3 směrnice 64/221 o koordinaci zvláštních opatření týkajících se pohybu a pobytu cizích státních příslušníků, která byla přijata z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví, a článku 10 směrnice 73/148 o odstranění omezení pohybu a pobytu státních příslušníků členských států uvnitř Společenství v oblasti usazování a pohybu služeb, neplní členský stát, který stanoví, co se týče státních příslušníků Společenství, kteří jsou držiteli povolení k pobytu s neomezenou dobou platnosti, že pouze „závažné“ důvody veřejného pořádku mohou odůvodnit vyhoštění. Takové vnitrostátní právní předpisy vyvolávají totiž pochybnost pokud jde o správné vzetí požadavků práva Společenství v úvahu s ohledem na státní příslušníky Společenství, kteří jsou držiteli povolení k pobytu s omezenou dobou platnosti.

(viz body 34, 70, 72, 126 a výrok)