Keywords
Summary

Keywords

1. Předběžné otázky – Předložení sporu Soudnímu dvoru – Vnitrostátní soud ve smyslu článku 35 EU – Pojem – Soudce pověřený předběžným vyšetřováním – Zahrnutí

(Článek 35 EU)

2. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – Rámcové rozhodnutí za účelem sbližování právních předpisů – Žádost o výklad zahrnující zásadu konformního výkladu vnitrostátního práva – Pravomoc tento výklad poskytnout

(Článek 234 ES; článek 35 EU a čl. 46 písm. b) EU)

3. Evropská unie – Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – Členské státy – Povinnosti – Povinnost loajální spolupráce s orgány

4. Evropská unie – Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – Rámcová rozhodnutí za účelem sbližování právních předpisů členských států – Výkon členskými státy – Povinnost konformního výkladu vnitrostátního práva – Meze – Dodržování obecných právních zásad – Výklad vnitrostátního práva contra legem – Nepřípustnost

(Článek 249 třetí pododstavec ES, čl. 34 odst. 2 písm. b) EU)

5. Evropská unie – Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech – Postavení obětí v trestním řízení – Rámcové rozhodnutí 2001/220/SVV – Ochrana zvláště ohrožených obětí – Podmínky – Podmínky svědectví dětí nízkého věku – Výslech mimo veřejné soudní jednání a před jeho konáním – Přípustnost – Meze

(Rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV, články 2, 3 a čl. 8 odst. 4)

Summary

1. Pokud členský stát uvedl v prohlášení, že uznává pravomoc Soudního dvora rozhodovat o platnosti a výkladu aktů uvedených v článku 35 EU, Soudní dvůr je příslušný odpovědět na předběžnou otázku položenou soudcem pověřeným předběžným vyšetřováním. Tento soudce jednající v trestním řízení se totiž účastní výkonu soudní funkce, takže musí být považován za soud členského státu ve smyslu uvedeného článku.

(viz body 20, 22)

2. Na základě čl. 46 písm. b) EU se režim upravený v článku 234 ES vztahuje na článek 35 EU, s výhradou podmínek stanovených v tomto posledně uvedeném ustanovení. Po vzoru článku 234 ES článek 35 EU podřizuje možnost podat Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podmínce, že vnitrostátní soud rozhodnutí považuje za nezbytné k vydání svého rozsudku, takže judikatura Soudního dvora týkající se přípustnosti předběžných otázek položených na základě článku 234 ES je v zásadě použitelná na žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce položené Soudnímu dvoru na základě článku 35 EU.

Z toho plyne, že domněnka relevance, která se váže k předběžným otázkám položeným vnitrostátními soudy, může být vyvrácena jen ve výjimečných případech, pokud je zjevné, že žádaný výklad ustanovení práva Unie dotčený těmito otázkami nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení nebo jestliže se jedná o hypotetický problém nebo pokud Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny. S výjimkou těchto případů je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout o předběžných otázkách týkajících se výkladu aktů uvedených v čl. 35 odst. 1 EU.

Nezávisle na stupni integrace zamýšleném Amsterodamskou smlouvou je totiž v tomto kontextu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy ve smyslu čl. 1 druhého pododstavce EU zcela pochopitelné, že tvůrci Smlouvy o Evropské unii považovali za užitečné stanovit v rámci hlavy VI této smlouvy věnované policejní a soudní spolupráci v trestních věcech použití právních nástrojů majících obdobné účinky jako nástroje stanovené Smlouvou o ES, za účelem účinně přispět ke sledování cílů Unie. Pravomoc Soudního dvora rozhodovat o předběžných otázkách na základě článku 35 EU by byla zbavena podstatné části svého užitečného účinku, pokud by jednotlivci nebyli oprávněni dovolávat se před soudy členských států rámcových rozhodnutí za účelem získání konformního výkladu vnitrostátního práva.

(viz body 19, 28–30, 36, 38)

3. Pro Unii by bylo obtížné plnit efektivně své poslání, pokud by zásada loajální spolupráce, která zejména znamená, že členské státy přijímají veškerá vhodná obecná i zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají z práva Evropské unie, neplatila rovněž v rámci policejní a soudní spolupráce v trestních věcech obsažené v hlavě VI Smlouvy o ES, která je ostatně zcela založena na spolupráci mezi členskými státy a orgány.

(viz bod 42)

4. Závaznost rámcových rozhodnutí přijatých na základě hlavy VI Smlouvy o Evropské unii věnované policejní a soudní spolupráci v trestních věcech je formulována totožně s čl. 249 třetím pododstavcem ES, pokud jde o směrnice. Ukládá vnitrostátním orgánům povinnost konformního výkladu vnitrostátního práva. Při uplatňování vnitrostátního práva je tak předkládající soud povolaný k jeho výkladu povinen v co největším možném rozsahu ho vykládat ve světle znění a účelu rámcového rozhodnutí, aby byl dosažen výsledek, který rámcové rozhodnutí sleduje, a dosažen tak soulad s čl. 34 odst. 2 písm. b) EU.

Povinnost vnitrostátního soudce přihlížet k obsahu rámcového rozhodnutí vykládá-li relevantní pravidla svého vnitrostátního práva, nachází nicméně své meze v obecných právních zásadách, a zejména v zásadách právní jistoty a zákazu zpětné účinnosti. Tyto zásady brání zejména tomu, aby uvedená povinnost mohla na základě rámcového rozhodnutí a nezávisle na zákonu přijatém k jeho provedení vést ke stanovení nebo zpřísnění trestní odpovědnosti těch osob, které jednají v rozporu s jeho ustanoveními.

Stejně tak zásada konformního výkladu nemůže sloužit jako základ pro výklad vnitrostátního práva contra legem . Tato zásada nicméně vyžaduje, aby vnitrostátní soud vzal v úvahu případně veškeré vnitrostátní právo za účelem posouzení, v jakém rozsahu může být použito tak, aby nedošlo k výsledku, který by byl v rozporu s výsledkem sledovaným rámcovým rozhodnutím.

(viz body 34, 43–45, 47, 61 a výrok)

5. Články 2, 3 a čl. 8 odst. 4 rámcového rozhodnutí 2001/220/SVV o postavení obětí v trestním řízení stanoví určitý počet cílů, mezi kterými je i cíl spočívající v tom, aby bylo se zvláště ohroženými oběťmi zacházeno zvláštním způsobem, který co nejlépe odpovídá jejich situaci. Tato ustanovení musí být vykládána v tom smyslu, že příslušný vnitrostátní soud musí mít možnost umožnit dětem nízkého věku, které tvrdí, že byly oběťmi špatného zacházení, učinit výpověď za podmínek umožňujících jim zaručit přiměřenou úroveň ochrany, například mimo veřejné soudní jednání a před jeho konáním. Uplatňované podmínky svědectví nesmí být nicméně neslučitelné se základními právními zásadami dotčeného členského státu, jak stanoví čl. 8 odst. 4 uvedeného rámcového rozhodnutí, a nesmí zbavovat obviněného nebo obžalovaného práva na spravedlivý proces, stanoveného v článku 6 evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

(viz body 54, 57, 59, 61 a výrok)