Věc C‑662/23 [Zimir] ( i )

Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid

v.

X

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podala Raad van State (Státní rada, Nizozemsko)]

Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 8. května 2025

„Řízení o předběžné otázce – Azylová politika – Směrnice 2013/32/EU – Článek 4 odst. 1 a čl. 31 odst. 3 třetí pododstavec písm. b) – Řízení pro přiznávání mezinárodní ochrany – Prodloužení šestiměsíční lhůty pro posouzení rozhodujícím orgánem – Velký počet současně podaných žádostí o mezinárodní ochranu – Pojem – Zohlednění dalších okolností“

1. Předběžné otázky – Předložení věci Soudnímu dvoru – Nezbytnost sporu probíhajícího před předkládajícím soudem – Odpověď Soudního dvora, jež je nadále užitečná pro řešení sporu v původním řízení

   (Článek 267 SFEU)

   (viz body 27–30)

2. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Řízení pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany – Směrnice 2013/32 – Řízení o posouzení žádosti o mezinárodní ochranu – Podmínky prodloužení šestiměsíční lhůty pro posouzení rozhodujícím orgánem – Velký počet současně podaných žádostí o mezinárodní ochranu – Pojem – Významný nárůst počtu těchto žádostí během krátké doby – Zahrnutí – Posouzení tohoto nárůstu z hlediska trendu obvyklého a předvídatelného v dotyčném členském státě – Postupné zvyšování počtu uvedených žádostí po dlouhou dobu – Vyloučení

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32, čl. 4 odst. 1 a čl. 31 odst. 3 třetí pododstavec písm. b)]

   (viz body 32–49, výrok 1)

3. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Řízení pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany – Směrnice 2013/32 – Řízení o posouzení žádosti o mezinárodní ochranu – Podmínky prodloužení šestiměsíční lhůty pro posouzení rozhodujícím orgánem – Obtížnost skončit v praxi řízení o posouzení takových žádostí v šestiměsíční lhůtě – Původ – Velký počet současně podaných žádostí – Přípustnost – Zohlednění dalších okolností jako je předchozí existence velkého množství nevyřízených žádostí nebo nedostatek personálních kapacit rozhodujícího orgánu – Nepřípustnost

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32, čl. 4 odst. 1 a čl. 31 odst. 3 třetí pododstavec písm. b)]

   (viz body 51–56, výrok 2)

Shrnutí

Soudní dvůr, k němuž Raad van State (Státní rada, Nizozemsko) podala žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, upřesnil podmínky, za kterých může orgán rozhodující o žádosti o mezinárodní ochranu využít možnosti stanovené v čl. 31 odst. 3 třetím pododstavci písm. b) směrnice 2013/32 ( 1 ) prodloužit šestiměsíční lhůtu stanovenou pro posouzení takové žádosti. Toto prodloužení je možné v případě, kdy o mezinárodní ochranu žádá současně velký počet státních příslušníků třetí země, kvůli čemuž je v praxi velmi složité skončit řízení v této šestiměsíční lhůtě.

Dne 10. dubna 2022 podal X, turecký státní příslušník, v Nizozemsku žádost o mezinárodní ochranu. Dne 21. září 2022 vydal příslušný nizozemský orgán vyhlášku ( 2 ), kterou se prodlužuje zákonná šestiměsíční lhůta pro posouzení žádostí o udělení povolení k přechodnému pobytu z důvodu azylu o devět měsíců. Dne 13. října 2022 zaslal X tomuto orgánu výzvu, neboť ve lhůtě šesti měsíců nebylo přijato rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že uvedený orgán během dvou týdnů po této výzvě nereagoval, podal X žalobu k rechtbank Den Haag (soud v Haagu, Nizozemsko).

V lednu 2023 rozhodl soud v Haagu, že žaloba X je opodstatněná, a konstatoval, že příslušný orgán neprodloužil lhůtu pro posouzení žádostí o udělení povolení k přechodnému pobytu z důvodu azylu v souladu se zákonem. Kromě toho mu nařídil, aby ve lhůtě osmi týdnů ode dne vydání rozsudku provedl první výslech žadatele a do osmi týdnů od tohoto prvního výslechu přijal rozhodnutí o jeho žádosti, a to pod hrozbou penále.

Vzhledem k tomu, že příslušný nizozemský orgán měl za to, že čl. 31 odst. 3 třetí pododstavec písm. b) směrnice o řízeních umožňuje prodloužení lhůty pro posouzení žádostí o mezinárodní ochranu nejen v případě náhlého zvýšení jejich počtu, pokud jsou podány současně, ale i v případě postupného zvyšování tohoto počtu, aby bylo zaručeno přiměřené a úplné posouzení těchto žádostí, podal proti tomuto rozsudku odvolání ke Conseil d’État (Státní rada).

Vzhledem k tomu, že Conseil d’État (Státní rada) má pochybnosti o zákonnosti prodloužení šestiměsíční lhůty pro rozhodnutí, rozhodla se předložit Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce. Klade si otázku, zda směrnice o řízeních umožňuje prodloužit tuto lhůtu, pokud se počet žádostí o azyl zvyšuje pouze postupně. Dále si klade otázku, zda to, že je v praxi velmi složité skončit řízení o posouzení žádostí o mezinárodní ochranu v šestiměsíční lhůtě stanovené touto směrnicí, může vyplývat z jiných okolností než pouze z velkého počtu těchto žádostí podaných současně.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr na prvním místě konstatoval, že šestiměsíční lhůta stanovená pro posouzení žádostí o mezinárodní ochranu uvedená v čl. 31 odst. 3 třetím pododstavci písm. b) směrnice o řízeních může být rozhodujícím orgánem prodloužena o devět měsíců v případě, že během krátké doby dojde k výraznému zvýšení počtu těchto žádostí ve srovnání s trendem obvyklým a předvídatelným v dotyčném členském státě, což vylučuje situaci, kdy dochází k postupnému zvyšování počtu těchto žádostí po dlouhou dobu.

Toto ustanovení totiž umožňuje členským státům prodloužit šestiměsíční lhůtu pro posouzení žádostí o mezinárodní ochranu, jsou-li splněny tři kumulativní podmínky, a sice zaprvé, že takové žádosti jsou podány „současně“, zadruhé, že tyto žádosti podá „velký počet“ státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, a zatřetí, že pro orgány členského státu je „v praxi velmi složité skončit řízení v šestiměsíční lhůtě“.

Předně při neexistenci definice smyslu a rozsahu výrazu „současně“ ve směrnici o řízeních musí být tento výraz vykládán jako synonymum výrazu „souběžně“, což v zásadě znamená podání velkého počtu žádostí ve stejný okamžik. Vzhledem k tomu, že žádosti o mezinárodní ochranu jsou v praxi zřídkakdy podány ve stejný okamžik, aby čl. 31 odst. 3 třetí pododstavec písm. b) nebyl zbaven užitečného účinku, musí být výraz „současně“ chápán tak, že znamená „během krátké doby“. Toto ustanovení se naproti tomu nevztahuje na postupné zvyšování počtu těchto žádostí během delšího období.

Dále existence žádostí podaných „velkým počtem“ státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti musí být posuzována s ohledem na obvyklý a předvídatelný stav těchto žádostí v dotyčném členském státě, jelikož směrnice neobsahuje kritéria umožňující kvantifikovat takový počet. Aby se jednalo o „velký počet“ žádostí o mezinárodní ochranu podaných „současně“, musí rozhodující orgán na základě srovnávací analýzy číselných údajů určit, že během krátké doby došlo k významnému nárůstu počtu těchto žádostí ve srovnání s trendem obvyklým a předvídatelným v dotyčném členském státě.

Konečně podmínka týkající se existence praktických obtíží s vyřízením velkého počtu takových žádostí podaných současně ve lhůtě šesti měsíců musí být posouzena s ohledem na povinnosti, které pro členské státy vyplývají z čl. 4 odst. 1 směrnice o řízeních ( 3 ). V případě postupného zvyšování počtu žádostí o mezinárodní ochranu během delšího období musí dotyčný členský stát v souladu s tímto ustanovením přijmout opatření k přizpůsobení své kapacity vyřizovat tyto žádosti. Délka období, které je třeba zohlednit, nesmí překročit čas nezbytný k tomu, aby členský stát navýšil prostředky poskytnuté rozhodujícímu orgánu a měl opět dostatečnou kapacitu pro vyřizování těchto žádostí. Tento nezbytný čas tedy musí být posouzen s ohledem na čas potřebný k přijetí a vyškolení pracovníků kompetentních k přiměřenému a úplnému vyřizování obdržených žádostí o mezinárodní ochranu.

Na druhém místě Soudní dvůr upřesnil, že skutečnost, že je v praxi velmi složité skončit řízení o posouzení žádostí o mezinárodní ochranu v šestiměsíční lhůtě, podle čl. 31 odst. 3 třetího pododstavce písm. b) směrnice o řízeních, nemůže vyplývat z jiných okolností než velkého počtu těchto současně podaných žádostí, například z existence velkého množství nevyřízených žádostí nebo nedostatku personálních kapacit příslušného orgánu.

Připuštění jiných okolností než velkého počtu současně podaných žádostí o mezinárodní ochranu k odůvodnění prodloužení lhůty pro posouzení by totiž ohrozilo povinnosti, které musí členské státy splnit na základě čl. 4 odst. 1 směrnice o řízeních.

Nicméně v případě výrazného zvýšení počtu těchto žádostí během krátké doby ve srovnání s trendem obvyklým a předvídatelným v dotyčném členském státě nelze od tohoto státu očekávat, že bude okamžitě schopen uspokojit dodatečné personální potřeby v požadované šestiměsíční lhůtě. V takové situaci musí mít členské státy čas potřebný k posílení lidských zdrojů příslušného orgánu. Článek 31 odst. 3 třetí pododstavec písm. b) směrnice o řízeních stanoví možnost prodloužit lhůtu pro posouzení žádostí až o dalších devět měsíců.

Počet žádostí o mezinárodní ochranu, které čekají na vyřízení v okamžiku výrazného zvýšení počtu těchto současně podaných žádostí tedy sám o sobě nepředstavuje okolnost odůvodňující prodloužení podle tohoto ustanovení. Pokud počet těchto žádostí zůstává trvale vysoký po dlouhou dobu, musí členský stát poskytnout rozhodujícímu orgánu přiměřené prostředky k zajištění dostatečné kapacity pro vyřizování v souladu s čl. 4 odst. 1 této směrnice.

( i ) – Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádné ze zúčastněných stran.

( 1 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (Úř. věst. 2013, L 180, s. 60) (dále jen „směrnice o řízeních“).

( 2 ) – Besluit houdende wijziging van de Vreemdelingencirculaire 2000 (vyhláška, kterou se mění oběžník o cizincích z roku 2000).

( 3 ) – Toto ustanovení stanoví, že členské státy určí pro všechna řízení orgán příslušný k přiměřenému posuzování žádostí o mezinárodní ochranu podle směrnice a zajistí, aby měl tento orgán pro plnění svých úkolů podle této směrnice k dispozici přiměřené prostředky, jakož i pracovníky s odpovídající kvalifikací.