Věc C‑614/14

Trestní řízení

proti

Atanasovi Ogňanovovi

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sofijskim gradskim sadom)

„Řízení o předběžné otázce — Článek 267 SFEU — Článek 94 jednacího řádu Soudního dvora — Obsah žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce — Vnitrostátní pravidlo, které ukládá vnitrostátnímu soudu povinnost vyloučit se z rozhodování z důvodu, že v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyjádřil předběžné stanovisko tím, že v ní vylíčil skutkový a právní rámec — Listina základních práv Evropské unie — Článek 47 druhý pododstavec a čl. 48 odst. 1“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 5. července 2016

1. Předběžné otázky – Předložení sporu Soudnímu dvoru – Obsah žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce – Vnitrostátní právní předpisy, které ukládají předkládajícímu soudu povinnost vyloučit se z rozhodování z důvodu, že vylíčil skutkový a právní rámec věci v původním řízení

   (Článek 267 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 47 druhý pododstavec a čl. 48 odst. 1; jednací řád Soudního dvora, článek 94)

2. Předběžné otázky – Pravomoc vnitrostátního soudu – Prokázání a posouzení skutkových okolností sporu – Změna původního posouzení po vynesení rozsudku Soudního dvora – Povinnost vnitrostátního soudu zajistí plný účinek výkladu unijního práva, který podal Soudní dvůr

   (Článek 267 SFEU)

3. Právo Evropské unie – Přednost – Vnitrostátní právo, které je s ním v rozporu – Automatická nepoužitelnost existujících norem – Povinnost změnit ustálenou judikaturu vycházející z výkladu vnitrostátního práva, který je neslučitelný s unijním právem

   (Článek 267 SFEU)

1.  Článek 267 SFEU a článek 94 jednacího řádu Soudního dvora, vykládané ve světle čl. 47 druhého pododstavce a čl. 48 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, je třeba vykládat v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu pravidlu vykládanému tak, že předkládajícímu soudu ukládá povinnost vyloučit se z rozhodování ve věci projednávané před Soudním dvorem z důvodu, že v rámci své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vylíčil skutkový a právní rámec této věci.

   Pokud předkládající soud v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vylíčil skutkový a právní rámec věci v původním řízení, splnil tím totiž pouze požadavky, jež stanoví článek 267 SFEU a článek 94 jednacího řádu. Za těchto podmínek skutečnost, že tento soud vylíčí ve své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce relevantní skutkový a právní rámec věci v původním řízení, odpovídá požadavku spolupráce vážícímu se k mechanismu předběžných otázek a nemůže sama o sobě porušovat právo na přístup k nestrannému soudu, které je zakotveno v čl. 47 druhém pododstavci Listiny, ani právo na presumpci neviny, které je zaručeno jejím čl. 48 odst. 1. V tomto ohledu vnitrostátní pravidlo, podle něhož vylíčení skutkového a právního rámce dotčené věci vnitrostátním soudem v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce představuje případ podjatosti, může mít mj. za následek, že soudce raději Soudnímu dvoru předběžné otázky nepoloží, aby se vyhnul tomu, že bude vyloučen z rozhodování a budou mu hrozit disciplinární sankce, nebo že předloží nepřípustnou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce. Takové pravidlo proto zasahuje do výsad přiznaných vnitrostátním soudům článkem 267 SFEU, a tudíž i do účinnosti spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy zavedené mechanismem předběžných otázek.

   (viz body 22, 23, 25, 26 a výrok 1)

2.  Unijní právo, zejména článek 267 SFEU, musí být vykládáno v tom smyslu, že nevyžaduje ani nezakazuje, aby po vydání rozsudku v řízení o předběžné otázce předkládající soud znovu vyslechl účastníky řízení a provedl nové dokazování, které by mohlo vést ke změně jeho skutkových a právních konstatování učiněných v rámci žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, jestliže uvedený soud zajistí plný účinek výkladu unijního práva, který podal Soudní dvůr.

   (viz bod 30 a výrok 2)

3.  Unijní právo je třeba vykládat v tom smyslu, že brání tomu, aby předkládající soud uplatnil vnitrostátní pravidlo vykládané vnitrostátní judikaturou tak, že ukládá uvedenému soudu vyloučit se z rozhodování v projednávané věci z důvodu, že v rámci své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vylíčil skutkový a právní rámec této věci, jelikož je v rozporu s uvedeným právem. Předkládající soud je totiž povinen zajistit plný účinek článku 267 SFEU tím, že na základě své vlastní pravomoci podle potřeby upustí od použití výkladu vnitrostátního pravidla, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.

   (viz body 36, 37 a výrok 3)