Spojené věci C‑129/13 a C‑130/13

Kamino International Logistics BV

a 

Datema Hellmann Worldwide Logistics BV

v.

Staatssecretaris van Financiën

(žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Hoge Raad der Nederlanden)

„Výběr celního dluhu — Zásada dodržování práva na obhajobu — Právo být vyslechnut — Adresát rozhodnutí o vybrání cla, který nebyl celními orgány vyslechnut před přijetím uvedeného rozhodnutí, ale až v následující fázi řízení o odvolání — Porušení práva na obhajobu — Určení právních následků nedodržení práva na obhajobu“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 3. července 2014

1. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Právo být vyslechnut – Povinnost vnitrostátních správních orgánů dodržovat uvedené zásady v rámci řízení o výběru dovozního cla – Možnost dovolávat se nedodržení těchto zásad u vnitrostátních soudů

   (Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000)

2. Celní unie – Uplatňování celních předpisů – Právo na podání žaloby – Výklad ve světle základních práv

   (Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000)

3. Vlastní zdroje Evropské unie – Vybrání dovozního nebo vývozního cla po propuštění zboží – Právo na obhajobu – Vnitrostátní právní úprava neumožňující vyslechnutí adresáta celního výměru před jeho přijetím – Přípustnost – Podmínky – Právo adresáta na odklad výkonu celního výměru

   (Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, čl. 244 druhý pododstavec)

4. Právo Evropské unie – Zásady – Právo na obhajobu – Porušení uvedených práv správním rozhodnutím – Důsledky – Přijetí opatření podle vnitrostátního práva – Podmínky – Dodržení zásady rovnocennosti a zásady efektivity

   (Nařízení Rady č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, článek 245)

1.  Jednotlivci se mohou u vnitrostátních soudů přímo dovolávat zásady dodržování práva na obhajobu ze strany správního orgánu a z ní plynoucího práva každé osoby být vyslechnuta před přijetím každého rozhodnutí, které je způsobilé nepříznivým způsobem zasáhnout do jejích zájmů, jež se uplatní v rámci nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení č. 2700/2000.

   Povinnost dodržování uvedené zásady mají správní orgány členských států při přijímání rozhodnutí, která spadají do působnosti unijního práva, i když použitelná právní úprava takovýto formální požadavek výslovně nestanoví.

   (viz body 31, 35, výrok 1)

2.  Taková ustanovení unijního práva, jako jsou ustanovení celního kodexu, musí být vykládána ve světle základních práv, která tvoří nedílnou součást obecných právních zásad, jejichž dodržování zajišťuje Soudní dvůr.

   (viz bod 69)

3.  Zásada dodržování práv na obhajobu, a především právo každé osoby být vyslechnut před přijetím nepříznivého individuálního opatření musejí být vykládány v tom smyslu, že práva na obhajobu adresáta celního výměru přijatého v řízení o uložení dodatečného dovozního cla na základě nařízení č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění nařízení č. 2700/2000, jsou porušena, pokud nebyl správním orgánem před přijetím tohoto rozhodnutí vyslechnut, i když může obhájit svůj postoj během následující fáze řízení o správním odvolání, pokud vnitrostátní právní úprava neumožňuje adresátům těchto výměrů přiznat v případě, že nedošlo k jejich vyslechnutí před přijetím těchto výměrů, odklad jejich výkonu až do případné nápravy. Tak je tomu každopádně tehdy, když vnitrostátní správní řízení provádějící článek 244 druhý pododstavec nařízení č. 2913/92, ve znění nařízení č. 2700/2000, omezuje přiznání takového odkladu na případy, kdy existují důvody k pochybnostem o souladu napadeného rozhodnutí s celními předpisy nebo zúčastněné osobě hrozí nenapravitelná újma.

   (viz bod 73, výrok 2)

4.  Podmínky, za nichž musí být zajištěno dodržování práv na obhajobu a důsledky porušení těchto práv spadají do působnosti vnitrostátního práva za předpokladu, že opatření přijatá v tomto smyslu jsou stejné povahy jako opatření, která se vztahují na jednotlivce ve srovnatelných situacích, na něž se použije vnitrostátní právo (zásada rovnocennosti), a že v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných unijním právním řádem (zásada efektivity).

   Vzhledem k tomu, že je vnitrostátní soud povinen zajistit plnou účinnost unijního práva, může při posuzování důsledků porušení práva na obhajobu, a především práva být vyslechnut zohlednit okolnost, že takové porušení by mělo za následek zrušení rozhodnutí přijatého na konci dotčeného správního řízení pouze tehdy, pokud by toto řízení mohlo bez této vady dospět k jinému výsledku.

   Toto řešení je použitelné v celních záležitostech tam, kde článek 245 celního kodexu výslovně odkazuje na vnitrostátní právo.

   (viz body 76, 82, výrok 3)