Věc C‑475/12

UPC DTH Sàrl

v.

Nemzeti Média- és Hírközlési Hatóság Elnökhelyettese

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Törvényszék)

„Odvětví telekomunikací — Sítě a služby elektronických komunikací — Volný pohyb služeb — Článek 56 SFEU — Směrnice 2002/21/ES — Přeshraniční poskytování balíčku rozhlasových a televizních programů — Podmíněný přístup — Příslušnost vnitrostátních regulačních orgánů — Registrace — Povinnost usadit se“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 30. dubna 2014

1. Sbližování právních předpisů – Oblast telekomunikací – Sítě a služby elektronických komunikací – Předpisový rámec – Směrnice 2002/21 – Rozsah věcné působnosti – Přeshraniční poskytování základního balíčku rozhlasových a televizních programů – Zahrnutí – Služba zahrnující systém podmíněného přístupu – Neexistence vlivu

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21, ve znění směrnice 2009/140, čl. 2 písm. c), ea) a f)]

2. Sbližování právních předpisů – Oblast telekomunikací – Sítě a služby elektronických komunikací – Předpisový rámec – Směrnice 2002/21 – Rozsah osobní působnosti – Subjekt, který za úplatu poskytuje podmíněný přístup k základnímu balíčku rozhlasových a televizních programů – Zahrnutí

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21, ve znění směrnice 2009/140)

3. Volný pohyb služeb – Ustanovení Smlouvy – Rozsah působnosti – Přeshraniční služby poskytování rozhlasových a audiovizuálních programů přenášených prostřednictvím satelitu – Zahrnutí

   (Článek 56 SFEU)

4. Sbližování právních předpisů – Oblast telekomunikací – Sítě a služby elektronických komunikací – Oprávnění – Směrnice 2002/20 – Dohled nad službami elektronických komunikací – Uznávání rozhodnutí o oprávnění, která byla vydána ve státě vysílání, ve státě, na jehož území jsou uvedené služby přijímány – Příslušnost vnitrostátních regulačních orgánů státu, na jehož území jsou uvedené služby přijímány

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20, ve znění směrnice 2009/140)

5. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Zjevně irelevantní otázky a hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď – Otázky, které nemají vztah k předmětu sporu v původním řízení

   (Článek 267 SFEU)

6. Volný pohyb služeb – Omezení – Oblast telekomunikací – Přeshraniční služby poskytování rozhlasových a audiovizuálních programů přenášených prostřednictvím satelitu – Požadavek registrace poskytovatele služeb u orgánů státu, na jehož území jsou služby přijímány – Přípustnost – Povinnost usadit se na území tohoto státu – Nepřípustnost

   (Články 52 SFEU, 56 SFEU a 62 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20, ve znění směrnice 2009/140)

1.  Článek 2 písm. c) směrnice 2002/21 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, ve znění směrnice 2009/140, musí být vykládán v tom smyslu, že služba, která spočívá v úplatném poskytování podmíněného přístupu k programovému balíčku sestávajícímu z rozhlasových a televizních programů, který je přenášen prostřednictvím satelitu, spadá pod pojem „služba elektronických komunikací“ ve smyslu uvedeného ustanovení.

   Skutečnost, že tato služba zahrnuje systém podmíněného přístupu ve smyslu čl. 2 písm. ea) a písm. f) uvedené směrnice, nemá v tomto ohledu význam. Ve všech situacích, kdy provozovatel systému podmíněného přístupu je zároveň poskytovatelem služby vysílání rozhlasových nebo televizních programů, totiž jde o jednotnou službu, v jejímž rámci představuje poskytování služby rozhlasového nebo televizního vysílání hlavní prvek činnosti, kterou tento provozovatel vykonává, a systém podmíněného přístupu je podpůrným prvkem. Systém podmíněného přístupu lze vzhledem k jeho podpůrné povaze přiřadit ke službě elektronických komunikací, jejímž předmětem je vysílání rozhlasových nebo televizních programů, aniž by toto vysílání ztratilo povahu služby elektronických komunikací.

   (viz body 51, 52, 58, výrok 1)

2.  Subjekt, který za úplatu poskytuje podmíněný přístup k programovému balíčku sestávajícímu z rozhlasových a televizních programů, který je přenášen prostřednictvím satelitu, je třeba považovat za poskytovatele služeb elektronických komunikací ve smyslu směrnice 2002/21 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, ve znění směrnice 2009/140.

   (viz bod 58, výrok 1)

3.  Služba, která spočívá v úplatném poskytování podmíněného přístupu k programovému balíčku sestávajícímu z rozhlasových a televizních programů, který je přenášen prostřednictvím satelitu, představuje poskytování služeb v smyslu článku 56 SFEU. Pokud v unijním právu nedošlo k úplné harmonizaci odvětví služeb elektronických komunikací, je třeba právní úpravu členského státu přezkoumat s ohledem na článek 56 SFEU, pokud jde o aspekty, na které se nevztahuje předpisový rámec Unie použitelný na uvedené služby.

   (viz body 70, 78, výrok 2)

4.  Vedení správního řízení týkajícího se tržního dohledu nad takovými službami elektronických komunikací, jako jsou úplatné systémy podmíněného přístupu k programovému balíčku sestávajícímu z rozhlasových a televizních programů, který je přenášen prostřednictvím satelitu, přísluší orgánům členského státu, ve kterém mají bydliště příjemci uvedených služeb.

   Za současného stavu unijního práva totiž směrnice 2002/20 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací, ve znění směrnice 2009/140, příslušným vnitrostátním orgánům nestanovuje žádnou povinnost, pokud jde o uznávání rozhodnutí o oprávnění vydaných ve státě, ze kterého jsou poskytovány dotyčné služby. V důsledku toho členský stát, na jehož území mají bydliště příjemci služeb elektronických komunikací, může podřídit poskytování těchto služeb určitým podmínkám v souladu s ustanoveními uvedené směrnice.

   (viz body 86–88, výrok 3)

5.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 92, 93)

6.  Článek 56 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že:

   —

   nebrání tomu, aby členské státy uložily podnikům, které na jejich území poskytují služby elektronických komunikací, povinnost zaregistrovat tyto služby, jak výslovně umožňuje směrnice 2002/20 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací, ve znění směrnice 2009/140, pokud jednají v souladu s požadavky stanovenými v článku 3 uvedené směrnice, a

   —

   naopak brání tomu, aby podniky, které chtějí poskytovat služby elektronických komunikací v jiném členském státě, než na jehož území jsou usazeny, byly povinny vytvořit v něm pobočku nebo právní subjekt odlišný od subjektu, který se nachází v členském státě vysílání. Povinnost usadit se totiž představuje úplné popření volného pohybu služeb a má za následek zbavení článku 56 SFEU veškerého užitečného účinku. (viz body 100, 104, 106, výrok 4)

Věc C‑475/12

UPC DTH Sàrl

v.

Nemzeti Média- és Hírközlési Hatóság Elnökhelyettese

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Fővárosi Törvényszék)

„Odvětví telekomunikací — Sítě a služby elektronických komunikací — Volný pohyb služeb — Článek 56 SFEU — Směrnice 2002/21/ES — Přeshraniční poskytování balíčku rozhlasových a televizních programů — Podmíněný přístup — Příslušnost vnitrostátních regulačních orgánů — Registrace — Povinnost usadit se“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 30. dubna 2014

1. Sbližování právních předpisů — Oblast telekomunikací — Sítě a služby elektronických komunikací — Předpisový rámec — Směrnice 2002/21 — Rozsah věcné působnosti — Přeshraniční poskytování základního balíčku rozhlasových a televizních programů — Zahrnutí — Služba zahrnující systém podmíněného přístupu — Neexistence vlivu

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21, ve znění směrnice 2009/140, čl. 2 písm. c), ea) a f)]

2. Sbližování právních předpisů — Oblast telekomunikací — Sítě a služby elektronických komunikací — Předpisový rámec — Směrnice 2002/21 — Rozsah osobní působnosti — Subjekt, který za úplatu poskytuje podmíněný přístup k základnímu balíčku rozhlasových a televizních programů — Zahrnutí

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21, ve znění směrnice 2009/140)

3. Volný pohyb služeb — Ustanovení Smlouvy — Rozsah působnosti — Přeshraniční služby poskytování rozhlasových a audiovizuálních programů přenášených prostřednictvím satelitu — Zahrnutí

   (Článek 56 SFEU)

4. Sbližování právních předpisů — Oblast telekomunikací — Sítě a služby elektronických komunikací — Oprávnění — Směrnice 2002/20 — Dohled nad službami elektronických komunikací — Uznávání rozhodnutí o oprávnění, která byla vydána ve státě vysílání, ve státě, na jehož území jsou uvedené služby přijímány — Příslušnost vnitrostátních regulačních orgánů státu, na jehož území jsou uvedené služby přijímány

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20, ve znění směrnice 2009/140)

5. Předběžné otázky — Pravomoc Soudního dvora — Meze — Zjevně irelevantní otázky a hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď — Otázky, které nemají vztah k předmětu sporu v původním řízení

   (Článek 267 SFEU)

6. Volný pohyb služeb — Omezení — Oblast telekomunikací — Přeshraniční služby poskytování rozhlasových a audiovizuálních programů přenášených prostřednictvím satelitu — Požadavek registrace poskytovatele služeb u orgánů státu, na jehož území jsou služby přijímány — Přípustnost — Povinnost usadit se na území tohoto státu — Nepřípustnost

   (Články 52 SFEU, 56 SFEU a 62 SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20, ve znění směrnice 2009/140)

1.  Článek 2 písm. c) směrnice 2002/21 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, ve znění směrnice 2009/140, musí být vykládán v tom smyslu, že služba, která spočívá v úplatném poskytování podmíněného přístupu k programovému balíčku sestávajícímu z rozhlasových a televizních programů, který je přenášen prostřednictvím satelitu, spadá pod pojem „služba elektronických komunikací“ ve smyslu uvedeného ustanovení.

   Skutečnost, že tato služba zahrnuje systém podmíněného přístupu ve smyslu čl. 2 písm. ea) a písm. f) uvedené směrnice, nemá v tomto ohledu význam. Ve všech situacích, kdy provozovatel systému podmíněného přístupu je zároveň poskytovatelem služby vysílání rozhlasových nebo televizních programů, totiž jde o jednotnou službu, v jejímž rámci představuje poskytování služby rozhlasového nebo televizního vysílání hlavní prvek činnosti, kterou tento provozovatel vykonává, a systém podmíněného přístupu je podpůrným prvkem. Systém podmíněného přístupu lze vzhledem k jeho podpůrné povaze přiřadit ke službě elektronických komunikací, jejímž předmětem je vysílání rozhlasových nebo televizních programů, aniž by toto vysílání ztratilo povahu služby elektronických komunikací.

   (viz body 51, 52, 58, výrok 1)

2.  Subjekt, který za úplatu poskytuje podmíněný přístup k programovému balíčku sestávajícímu z rozhlasových a televizních programů, který je přenášen prostřednictvím satelitu, je třeba považovat za poskytovatele služeb elektronických komunikací ve smyslu směrnice 2002/21 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, ve znění směrnice 2009/140.

   (viz bod 58, výrok 1)

3.  Služba, která spočívá v úplatném poskytování podmíněného přístupu k programovému balíčku sestávajícímu z rozhlasových a televizních programů, který je přenášen prostřednictvím satelitu, představuje poskytování služeb v smyslu článku 56 SFEU. Pokud v unijním právu nedošlo k úplné harmonizaci odvětví služeb elektronických komunikací, je třeba právní úpravu členského státu přezkoumat s ohledem na článek 56 SFEU, pokud jde o aspekty, na které se nevztahuje předpisový rámec Unie použitelný na uvedené služby.

   (viz body 70, 78, výrok 2)

4.  Vedení správního řízení týkajícího se tržního dohledu nad takovými službami elektronických komunikací, jako jsou úplatné systémy podmíněného přístupu k programovému balíčku sestávajícímu z rozhlasových a televizních programů, který je přenášen prostřednictvím satelitu, přísluší orgánům členského státu, ve kterém mají bydliště příjemci uvedených služeb.

   Za současného stavu unijního práva totiž směrnice 2002/20 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací, ve znění směrnice 2009/140, příslušným vnitrostátním orgánům nestanovuje žádnou povinnost, pokud jde o uznávání rozhodnutí o oprávnění vydaných ve státě, ze kterého jsou poskytovány dotyčné služby. V důsledku toho členský stát, na jehož území mají bydliště příjemci služeb elektronických komunikací, může podřídit poskytování těchto služeb určitým podmínkám v souladu s ustanoveními uvedené směrnice.

   (viz body 86–88, výrok 3)

5.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 92, 93)

6.  Článek 56 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že:

   —

   nebrání tomu, aby členské státy uložily podnikům, které na jejich území poskytují služby elektronických komunikací, povinnost zaregistrovat tyto služby, jak výslovně umožňuje směrnice 2002/20 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací, ve znění směrnice 2009/140, pokud jednají v souladu s požadavky stanovenými v článku 3 uvedené směrnice, a

   —

   naopak brání tomu, aby podniky, které chtějí poskytovat služby elektronických komunikací v jiném členském státě, než na jehož území jsou usazeny, byly povinny vytvořit v něm pobočku nebo právní subjekt odlišný od subjektu, který se nachází v členském státě vysílání. Povinnost usadit se totiž představuje úplné popření volného pohybu služeb a má za následek zbavení článku 56 SFEU veškerého užitečného účinku. (viz body 100, 104, 106, výrok 4)