Spojené věci C‑103/12 a C‑165/12

Evropský parlament

a

Evropská komise

v.

Rada Evropské unie

„Žaloba na neplatnost — Rozhodnutí 2012/19/EU — Právní základ — Článek 43 odst. 2 a 3 SFEU — Dvoustranná dohoda o poskytnutí přístupu k přebytkům přípustného odlovu — Výběr zainteresovaného třetího státu, jemuž Unie poskytne přístup k živým zdrojům — Výlučná ekonomická zóna — Politické rozhodnutí — Stanovení rybolovných práv“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 26. listopadu 2014

1. Akty orgánů – Volba právního základu – Kritéria – Rozhodnutí 2012/19, kterým se jménem Unie schvaluje Prohlášení o udělení rybolovných práv ve vodách Unie rybářským plavidlům plujícím pod vlajkou Bolívarovské republiky Venezuela – Přijetí na základě čl. 43 odst. 3 SFEU – Nepřípustnost – Povinnost založit takové rozhodnutí na čl. 43 odst. 2 SFEU a na článku 218 SFEU

   [Článek 43 odst. 2 a 3 SFEU a čl. 218 odst. 6 písm. a) bod v) a písm. b) SFEU; nařízení Rady č. 44/2012, čl. 36 odst. 1 a příloha VIII, č. 40/2013, čl. 34 odst. 1 a příloha VIII a č. 43/2014, čl. 40 odst. 1 a příloha VIII; rozhodnutí Rady 2012/19]

2. Mezinárodní dohody – Uzavření – Mezinárodní dohody v oblasti zemědělství a rybolovu – Prohlášení určené třetímu státu a týkající se udělení rybolovných práv ve vodách EU rybářským plavidlům tohoto státu – Žádosti o oprávnění k rybolovu podané tímto třetím státem, k nimž nebyly přiloženy výhrady – Přípustnost

   (Rozhodnutí Rady 2012/19)

3. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Omezení Soudním dvorem – Zachování účinků napadeného aktu až do jeho nahrazení v přiměřené lhůtě – Odůvodnění vycházející z důvodů právní jistoty

   (Článek 264 druhý pododstavec SFEU; rozhodnutí Rady 2012/19)

1.  Volba právního základu unijního aktu se musí zakládat na objektivních skutečnostech, které mohou být předmětem soudního přezkumu, mezi něž patří zejména cíl a obsah tohoto aktu.

   V této souvislosti je třeba poukázat na to, že cílem Prohlášení o udělení rybolovných práv ve vodách EU rybářským plavidlům plujícím pod vlajkou Bolívarovské republiky Venezuela ve výlučné ekonomické zóně při pobřeží Francouzské Guyany, schváleného rozhodnutím Rady 2012/19, není zajistit stanovení a přidělení rybolovných práv ve smyslu čl. 43 odst. 3 SFEU, nýbrž nabídnout této republice možnost podílet se za Unií stanovených podmínek na využívání živých zdrojů ve výlučné ekonomické zóně Guyany.

   Vzhledem ke zvláštní odpovědnosti Unie, která jedná namísto dotyčného pobřežního státu, za využívání živých zdrojů ve výlučné ekonomické zóně tohoto pobřežního státu, posuzují příslušné unijní orgány otázku, zda je zainteresovaný stát schopen zaručit, že plavidla plující pod jeho vlajkou budou dodržovat podmínky, které jsou pro toto využívání stanoveny, zejména dodržování předpisů společné rybářské politiky Unie platných v dotčené zóně. Konečně berou unijní orgány v úvahu takové okolnosti, jako je význam živých zdrojů dané oblasti pro jeho ekonomiku a jeho jiné státní zájmy, požadavky rozvojových států dotčené oblasti a také potřebu snížit na minimum nepříznivé hospodářské důsledky pro státy, jejichž státní příslušníci obvykle lovili v zóně, anebo které vyvinuly podstatné úsilí při výzkumu a zjišťování populací.

   Předmětem uvedeného prohlášení je tedy stanovit obecný rámec s cílem povolit rybářským plavidlům plujícím pod venezuelskou vlajkou rybolov v uvedené zóně, přičemž tento rámec byl následně konkretizován postupně několika ustanoveními různých nařízení. Z toho plyne, že nabídka určená Bolívarovské republice Venezuela nepředstavuje technické prováděcí opatření, nýbrž naopak opatření, které vyžaduje samostatné rozhodnutí přijaté s ohledem na politické zájmy, které Unie sleduje zejména v rybářské politice. Z uvedeného vyplývá, že sporné prohlášení spadá do jedné z oblastí pravomocí, v nichž přísluší rozhodování unijnímu zákonodárci, a že rozhodnutí 2012/19, kterým bylo toto prohlášení jménem Unie schváleno, spadá do působnosti čl. 43 odst. 2 SFEU, a nikoli čl. 43 odst. 3 SFEU.

   Dále vzhledem k tomu, že toto prohlášení je prvkem zakládajícím mezinárodní dohodu, spadá pod článek 218 SFEU. Rozhodnutí 2012/19 mělo tudíž být přijato na základě čl. 43 odst. 2 SFEU ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) bodem v) SFEU, a nikoli na základě čl. 43 odst. 3 SFEU ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. b) SFEU.

   (viz body 51, 58, 75, 76, 78–83, 85, výrok 1)

2.  Prohlášení určené třetímu státu a týkající se udělení rybolovných práv ve vodách EU rybářským plavidlům plujícím pod vlajkou tohoto státu ve výlučné ekonomické zóně při pobřeží členského státu představuje nabídku, kterou Unie – namísto dotyčného pobřežního členského státu – učinila tomuto třetímu státu pod podmínkou, že tento třetí stát zaručí, že plavidla plující pod jeho vlajkou dodrží při rybolovu v této zóně předpisy společné rybářské politiky Unie platné v této zóně. Je třeba mít za to, že tento třetí stát tím, že v návaznosti na nabídku, kterou mu předložila Unie, zaslal Unii konkrétní žádosti o oprávnění k rybolovu a nevyjádřil při tomto úkonu výhrady k podmínkám nabídky, s touto nabídkou, kterou Unie vůči němu učinila prostřednictvím daného prohlášení, souhlasil. Z toho vyplývá, že toto prohlášení učiněné Unií a jeho přijetí uvedeným třetím státem je třeba společně kvalifikovat jako dohodu, kterou uvedené subjekty uzavřely ohledně poskytnutí přístupu k části přebytků přípustného odlovu ve výlučné ekonomické zóně dotčeného členského státu, a to za podmínek stanovených v tomtéž prohlášení.

   (viz body 68, 70, 71, 73, 83, 84)

3.  Účelem rozhodnutí 2012/19, kterým se jménem Evropské unie schvaluje Prohlášení o udělení rybolovných práv ve vodách EU rybářským plavidlům plujícím pod vlajkou Bolívarovské republiky Venezuela ve výlučné ekonomické zóně při pobřeží Francouzské Guyany, jímž byl Bolívarovské republice Venezuela poskytnut přístup k přebytkům přípustného odlovu ve výlučné ekonomické zóně Guyany, je zajistit kontinuitu vykládek úlovků z plavidel plujících pod venezuelskou vlajkou v Guyaně, jelikož na vykládce těchto úlovků je závislý zpracovatelský průmysl v tomto departementu. Zrušení daného rozhodnutí s okamžitým účinkem by mohlo narušit tuto kontinuitu a mít závažné negativní důsledky pro dotyčné hospodářské subjekty. Proto je vzhledem k existenci významných důvodů právní jistoty třeba zachovat účinky tohoto rozhodnutí do doby, než vstoupí v přiměřené lhůtě v platnost nové rozhodnutí založené na náležitém právním základě.

   (viz body 91–93, výrok 2)

Spojené věci C‑103/12 a C‑165/12

Evropský parlament

a

Evropská komise

v.

Rada Evropské unie

„Žaloba na neplatnost — Rozhodnutí 2012/19/EU — Právní základ — Článek 43 odst. 2 a 3 SFEU — Dvoustranná dohoda o poskytnutí přístupu k přebytkům přípustného odlovu — Výběr zainteresovaného třetího státu, jemuž Unie poskytne přístup k živým zdrojům — Výlučná ekonomická zóna — Politické rozhodnutí — Stanovení rybolovných práv“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 26. listopadu 2014

1. Akty orgánů — Volba právního základu — Kritéria — Rozhodnutí 2012/19, kterým se jménem Unie schvaluje Prohlášení o udělení rybolovných práv ve vodách Unie rybářským plavidlům plujícím pod vlajkou Bolívarovské republiky Venezuela — Přijetí na základě čl. 43 odst. 3 SFEU — Nepřípustnost — Povinnost založit takové rozhodnutí na čl. 43 odst. 2 SFEU a na článku 218 SFEU

   [Článek 43 odst. 2 a 3 SFEU a čl. 218 odst. 6 písm. a) bod v) a písm. b) SFEU; nařízení Rady č. 44/2012, čl. 36 odst. 1 a příloha VIII, č. 40/2013, čl. 34 odst. 1 a příloha VIII a č. 43/2014, čl. 40 odst. 1 a příloha VIII; rozhodnutí Rady 2012/19]

2. Mezinárodní dohody — Uzavření — Mezinárodní dohody v oblasti zemědělství a rybolovu — Prohlášení určené třetímu státu a týkající se udělení rybolovných práv ve vodách EU rybářským plavidlům tohoto státu — Žádosti o oprávnění k rybolovu podané tímto třetím státem, k nimž nebyly přiloženy výhrady — Přípustnost

   (Rozhodnutí Rady 2012/19)

3. Žaloba na neplatnost — Zrušující rozsudek — Účinky — Omezení Soudním dvorem — Zachování účinků napadeného aktu až do jeho nahrazení v přiměřené lhůtě — Odůvodnění vycházející z důvodů právní jistoty

   (Článek 264 druhý pododstavec SFEU; rozhodnutí Rady 2012/19)

1.  Volba právního základu unijního aktu se musí zakládat na objektivních skutečnostech, které mohou být předmětem soudního přezkumu, mezi něž patří zejména cíl a obsah tohoto aktu.

   V této souvislosti je třeba poukázat na to, že cílem Prohlášení o udělení rybolovných práv ve vodách EU rybářským plavidlům plujícím pod vlajkou Bolívarovské republiky Venezuela ve výlučné ekonomické zóně při pobřeží Francouzské Guyany, schváleného rozhodnutím Rady 2012/19, není zajistit stanovení a přidělení rybolovných práv ve smyslu čl. 43 odst. 3 SFEU, nýbrž nabídnout této republice možnost podílet se za Unií stanovených podmínek na využívání živých zdrojů ve výlučné ekonomické zóně Guyany.

   Vzhledem ke zvláštní odpovědnosti Unie, která jedná namísto dotyčného pobřežního státu, za využívání živých zdrojů ve výlučné ekonomické zóně tohoto pobřežního státu, posuzují příslušné unijní orgány otázku, zda je zainteresovaný stát schopen zaručit, že plavidla plující pod jeho vlajkou budou dodržovat podmínky, které jsou pro toto využívání stanoveny, zejména dodržování předpisů společné rybářské politiky Unie platných v dotčené zóně. Konečně berou unijní orgány v úvahu takové okolnosti, jako je význam živých zdrojů dané oblasti pro jeho ekonomiku a jeho jiné státní zájmy, požadavky rozvojových států dotčené oblasti a také potřebu snížit na minimum nepříznivé hospodářské důsledky pro státy, jejichž státní příslušníci obvykle lovili v zóně, anebo které vyvinuly podstatné úsilí při výzkumu a zjišťování populací.

   Předmětem uvedeného prohlášení je tedy stanovit obecný rámec s cílem povolit rybářským plavidlům plujícím pod venezuelskou vlajkou rybolov v uvedené zóně, přičemž tento rámec byl následně konkretizován postupně několika ustanoveními různých nařízení. Z toho plyne, že nabídka určená Bolívarovské republice Venezuela nepředstavuje technické prováděcí opatření, nýbrž naopak opatření, které vyžaduje samostatné rozhodnutí přijaté s ohledem na politické zájmy, které Unie sleduje zejména v rybářské politice. Z uvedeného vyplývá, že sporné prohlášení spadá do jedné z oblastí pravomocí, v nichž přísluší rozhodování unijnímu zákonodárci, a že rozhodnutí 2012/19, kterým bylo toto prohlášení jménem Unie schváleno, spadá do působnosti čl. 43 odst. 2 SFEU, a nikoli čl. 43 odst. 3 SFEU.

   Dále vzhledem k tomu, že toto prohlášení je prvkem zakládajícím mezinárodní dohodu, spadá pod článek 218 SFEU. Rozhodnutí 2012/19 mělo tudíž být přijato na základě čl. 43 odst. 2 SFEU ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) bodem v) SFEU, a nikoli na základě čl. 43 odst. 3 SFEU ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. b) SFEU.

   (viz body 51, 58, 75, 76, 78–83, 85, výrok 1)

2.  Prohlášení určené třetímu státu a týkající se udělení rybolovných práv ve vodách EU rybářským plavidlům plujícím pod vlajkou tohoto státu ve výlučné ekonomické zóně při pobřeží členského státu představuje nabídku, kterou Unie – namísto dotyčného pobřežního členského státu – učinila tomuto třetímu státu pod podmínkou, že tento třetí stát zaručí, že plavidla plující pod jeho vlajkou dodrží při rybolovu v této zóně předpisy společné rybářské politiky Unie platné v této zóně. Je třeba mít za to, že tento třetí stát tím, že v návaznosti na nabídku, kterou mu předložila Unie, zaslal Unii konkrétní žádosti o oprávnění k rybolovu a nevyjádřil při tomto úkonu výhrady k podmínkám nabídky, s touto nabídkou, kterou Unie vůči němu učinila prostřednictvím daného prohlášení, souhlasil. Z toho vyplývá, že toto prohlášení učiněné Unií a jeho přijetí uvedeným třetím státem je třeba společně kvalifikovat jako dohodu, kterou uvedené subjekty uzavřely ohledně poskytnutí přístupu k části přebytků přípustného odlovu ve výlučné ekonomické zóně dotčeného členského státu, a to za podmínek stanovených v tomtéž prohlášení.

   (viz body 68, 70, 71, 73, 83, 84)

3.  Účelem rozhodnutí 2012/19, kterým se jménem Evropské unie schvaluje Prohlášení o udělení rybolovných práv ve vodách EU rybářským plavidlům plujícím pod vlajkou Bolívarovské republiky Venezuela ve výlučné ekonomické zóně při pobřeží Francouzské Guyany, jímž byl Bolívarovské republice Venezuela poskytnut přístup k přebytkům přípustného odlovu ve výlučné ekonomické zóně Guyany, je zajistit kontinuitu vykládek úlovků z plavidel plujících pod venezuelskou vlajkou v Guyaně, jelikož na vykládce těchto úlovků je závislý zpracovatelský průmysl v tomto departementu. Zrušení daného rozhodnutí s okamžitým účinkem by mohlo narušit tuto kontinuitu a mít závažné negativní důsledky pro dotyčné hospodářské subjekty. Proto je vzhledem k existenci významných důvodů právní jistoty třeba zachovat účinky tohoto rozhodnutí do doby, než vstoupí v přiměřené lhůtě v platnost nové rozhodnutí založené na náležitém právním základě.

   (viz body 91–93, výrok 2)