Věc C‑409/24

J-GmbH

proti

Finanzamt K

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Bundesfinanzhof)

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 5 března 2026

„Řízení o předběžné otázce – Společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Článek 98 – Možnost členských států uplatnit sníženou sazbu DPH na některá dodání zboží a poskytnutí služeb – Krátkodobé ubytování v hotelových a jiných obdobných zařízeních – Bod 12 přílohy III – Snížená sazba DPH použitelná na poskytnutí ubytování hotelovými a jinými obdobnými zařízeními – Vedlejší plnění spojená s ubytováním – Vnitrostátní právní úprava stanovující mechanismus oddělení zdanitelných plnění – Neuplatnění snížené sazby DPH na plnění, která neslouží přímo pro účely ubytování – Zásada daňové neutrality“

Harmonizace daňových právních předpisů – Společný systém daně z přidané hodnoty – Možnost členských států uplatnit sníženou sazbu na některá dodání zboží a poskytnutí služeb – Uplatnění snížené sazby na služby krátkodobého ubytování – Vyloučení vedlejších plnění, která neslouží přímo pro účely krátkodobého ubytování – Přípustnost – Podmínky – Vedlejší plnění k hlavnímu plnění krátkodobého ubytování – Neexistence vlivu

(Směrnice Rady 2006/112, čl. 98 odst. 1 a 2, a příloha III, bod 12)

(viz body 50–59, 67–75 a výrok)

Shrnutí

Soudní dvůr, kterému Bundesfinanzhof (Spolkový finanční soud, Německo) předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ve třech různých věcech, potvrdil možnost členských států vyjmout za určitých podmínek z působnosti snížené sazby daně z přidané hodnoty (DPH) použitelné na služby krátkodobého ubytování poskytované hotelovými a jinými obdobnými zařízeními plnění, která neslouží přímo pro účely takového ubytování, ačkoli mohou být považována za vedlejší k tomuto ubytování.

Ve věci C‑409/24 J, společnost podle německého práva, provozovala hotel a restauraci s parkovištěm, které mohlo být využíváno hotelovými zákazníky bez dodatečného poplatku. Kromě noclehu zahrnovalo ubytování rovněž volitelnou snídani, jejíž cena byla odečtena z celkové fakturované částky, pokud se jí zákazníci rozhodli nevyužít.

Vzhledem k tomu, že společnost J měla za to, že nocleh, snídaně a poskytnutí parkovacích míst představují jediné plnění, uplatnila sníženou sazbu DPH ve výši 7 % stanovenou vnitrostátní právní úpravou pro krátkodobé ubytování ( 1 ) na celé plnění.

Finanzamt K (finanční úřad K, Německo) měl za to, že musí být snídaně a poskytnutí parkovacích míst odděleny od poskytnutí ubytování a podléhat základní sazbě DPH ve výši 19 %. Společnost J podala proti daňovým výměrům vydaným finančním úřadem odvolání, která byla zamítnuta.

Ve věci C‑410/24 provozovala D v roce 2013 penzion a nabízela svým zákazníkům nocleh a snídani, která byla zahrnuta do celkové paušální ceny, a to bez ohledu na rozhodnutí zákazníků, zda ji využijí.

Poté, co D v roce 2013 vykázala plnění s výše uvedenou sníženou sazbou DPH ve výši 7 % a plnění se základní sazbou DPH ve výši 19 %, požádala v roce 2018 o to, aby veškerá plnění poskytovaná v rámci krátkodobého ubytování byla zdaněna uvedenou sníženou sazbou DPH jakožto jediné plnění, a Finanzamt F (finanční úřad F, Německo) tuto žádost zamítl.

Ve věci C‑411/24 provozovala D, společnost založená podle německého práva, v roce 2011 dva hotely s parkovišti a sítí Wi-Fi. Jeden z hotelů měl kromě toho k dispozici posilovnu a wellness zařízení. Tyto služby a zařízení mohli zákazníci hotelů využívat bez dalších poplatků.

Společnost D vykázala tato plnění jako vedlejší plnění ke krátkodobému ubytování, na které se měla vztahovat snížená sazba DPH ve výši 7 %. Finanzamt A (finanční úřad A, Německo) však vydal rozhodnutí, v němž konstatoval, že tato plnění představují plnění, která podléhají základní sazbě DPH ve výši 19 %.

Poté, co byly zamítnuty jejich žaloby proti rozhodnutím dotyčných daňových úřadů v prvním stupni, podaly žalobkyně v původním řízení k předkládajícímu soudu opravný prostředek „Revision“.

Předkládající soud měl za to, že s výjimkou poskytnutí volitelné snídaně, která představuje samostatné plnění, poskytnutí parkovacích míst, posilovny a wellness zařízení, jakož i přístup k hotelové síti Wi-Fi a poskytnutí snídaně zahrnuté v ceně (dále jen „služby dotčené ve věcech v původních řízeních“) představují vedlejší plnění ke krátkodobému ubytování, jelikož se celková cena zaplacená zákazníky nelišila podle toho, zda je zákazníci využili. Nicméně vzhledem k tomu, že tato plnění neslouží přímo ke krátkodobému ubytování, musí být v souladu s vnitrostátní právní úpravou oddělena od hlavního plnění, a sice krátkodobého ubytování, a proto být vyloučena z uplatnění snížené sazby DPH.

Předkládající soud má však pochybnosti o slučitelnosti takové právní úpravy s čl. 98 odst. 1 a 2 směrnice 2006/112 ( 2 ) ve spojení s bodem 12 přílohy III této směrnice.

V tomto kontextu se rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru předběžné otázky.

Závěry Soudního dvora

Odchylně od zásady stanovené v článku 96 směrnice o DPH, podle níž každý členský stát uplatňuje na dodání zboží a poskytnutí služeb stejnou základní sazbu DPH, přiznává čl. 98 odst. 1 a 2 této směrnice členským státům možnost uplatňovat jednu nebo dvě snížené sazby DPH na dodání zboží a poskytnutí služeb těch kategorií, které jsou uvedeny v příloze III téže směrnice.

V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že členské státy mají možnost omezit uplatnění snížené sazby DPH na určité konkrétní a zvláštní aspekty těchto kategorií.

Využití možnosti selektivního uplatnění snížené sazby DPH přiznané členským státům však podléhá dvěma podmínkám, a sice oddělit za účelem uplatnění snížené sazby pouze konkrétní a zvláštní aspekty dotčené kategorie služeb a dodržet zásadu daňové neutrality.

Pokud jde o první podmínku, je třeba určit, zda poskytnutí krátkodobého ubytování, na které se vztahuje snížená sazba DPH podle vnitrostátní právní úpravy, jsou jako takové identifikovatelné odděleně od ostatních služeb spadajících do kategorie uvedené v bodě 12 přílohy III směrnice o DPH na základě objektivních, jasných a přesných kritérií.

V projednávaném případě vnitrostátní právní úprava stanoví, že se snížená sazba DPH uplatní na pronájem obytných místností a prostor pro přespání, jakož i na krátkodobý pronájem tábořišť, s výjimkou plnění, která neslouží přímo pro účely pronájmu, i když je úplata za ně zahrnuta v ceně za pronájem.

Kromě toho jsou služby, které přímo souvisejí s krátkodobým ubytováním identifikovány touto právní úpravou, která rovněž uvádí demonstrativní výčet služeb, na které se nemůže vztahovat snížená sazba DPH.

Takové informace tedy mohou, s výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, umožnit s přesností identifikovat služby ubytování, které podléhají snížené sazbě DPH a odlišit je od ostatních služeb dotčené kategorie, takže první podmínka je splněna.

Soudní dvůr měl v podstatě za to, že tento závěr není zpochybněn skutečností, že plnění dotčená ve věcech v původních řízeních, jejichž cena je zahrnuta do celkové paušální ceny krátkodobého ubytování, mohou být z hlediska průměrného spotřebitele považována za vedlejší k tomuto ubytování.

Pokud jde o druhou podmínku týkající se dodržování zásady daňové neutrality, Soudní dvůr připomněl, že tato zásada brání tomu, aby z pohledu DPH bylo s podobným zbožím nebo podobnými službami, které si navzájem konkurují, zacházeno rozdílně.

Podle ustálené judikatury jsou zboží nebo služby podobné, pokud mají obdobné vlastnosti a slouží stejným potřebám spotřebitelů, takže jsou z jeho pohledu zastupitelné.

V případě takové zastupitelnosti by uplatňování základní sazby DPH na plnění dotčená ve věcech v původních řízeních nebylo v rozporu se zásadou daňové neutrality, pokud tato plnění, poskytovaná samostatně jiným hospodářským subjektem, rovněž podléhají základní sazbě DPH.

Vzhledem k tomu, že podle předkládajícího soudu vnitrostátní právní úprava umožňuje oddělit od krátkodobého ubytování plnění, která neslouží přímo pro účely tohoto ubytování, a uplatnit na ně stejnou sazbu, jako je sazba použitelná na stejná plnění poskytovaná v bezprostřední blízkosti jiným subjektem, nejeví se taková právní úprava být neslučitelná se zásadou daňové neutrality.

S ohledem na tyto skutečnosti Soudní dvůr rozhodl, že vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení je slučitelná s čl. 98 odst. 1 a 2 směrnice o DPH ve spojení s bodem 12 přílohy III této směrnice.

( 1 ) – Ustanovení § 12 odst. 2 bod 11 Umsatzsteuergesetz (zákon o dani z obratu), ze dne 21. února 2005 (BGBl. 2005 I, s. 386), ve znění použitelném na spory v původním řízení, stanoví: „2. U následujících plnění se sazba daně snižuje na 7 %: [...] 11) pronájem obytných místností a prostor pro přespání nabízených podnikatelem pro účely krátkodobého ubytování cizích osob, jakož i krátkodobý pronájem tábořišť. První věta se nevztahuje na plnění, která neslouží přímo pronájmu, i když jsou tato plnění placena úplatou za pronájem.“

( 2 ) – Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (Úř. věst. 2006, L 347, s. 1, dále jen „směrnice o DPH“).