Věc C‑38/24 [Bervidi] ( i )

G. L.

v.

AB SpA

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Corte suprema di cassazione)

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 11. září 2025

„Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením – Články 2, 5 a 7 – Články 21, 24 a 26 Listiny základních práv Evropské unie – Směrnice 2000/78/ES – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Článek 1 – Článek 2 odst. 1 a odst. 2 písm. b) – Zákaz diskriminace na základě zdravotního postižení – Nepřímá diskriminace – Rozdílné zacházení se zaměstnancem, který sám není zdravotně postižen, ale pečuje o své zdravotně postižené dítě – Článek 5 – Povinnost zaměstnavatele přijmout přiměřené uspořádání“

1. Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78 – Působnost – Podmínky zaměstnání a povolání – Pojem – Rozvržení pracovní doby – Zahrnutí

   [Směrnice Rady 2000/78, čl. 3 odst. 1 písm. a) a c)]

   (viz body 41–44)

2. Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78 – Zákaz nepřímé diskriminace na základě zdravotního postižení – Rozsah – Diskriminace ve vztahu k zaměstnanci, který pečuje o své zdravotně postižené dítě – Zahrnutí

   [Článek 13 ES; článek 19 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, články 21, 24 a 26; úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, články 2, 5 a 7; směrnice Rady 2000/78, bod 12 odůvodnění a článek 1 a čl. 2 odst. 1 a 2 písm. a) a b)]

   (viz body 48–58, 61–66, výrok 1)

3. Základní práva – Listina základních práv – Zásada zákazu diskriminace – Zakotvení v Listině základních práv i v Evropské úmluvě o lidských právech – Stejný význam a rozsah – Úroveň ochrany zajištěná Listinou, která neporušuje úroveň zaručenou uvedenou Úmluvou

   (Listina základních práv Evropské unie, čl. 21 odst. 1 a čl. 52 odst. 3)

   (viz bod 59)

4. Sociální politika – Rovné zacházení v zaměstnání a povolání – Směrnice 2000/78 – Přiměřené uspořádání pro osobu pečující o zdravotně postižené dítě – Pojem – Přeřazení na jiné pracovní místo – Zahrnutí – Podmínka – Neexistence neúměrného břemena pro zaměstnavatele

   [Listina základních práv Evropské unie, články 24 a 26; úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, článek 2 a čl. 7 odst. 1; směrnice Rady 2000/78, bod 21 odůvodnění a čl. 2 odst. 2 písm. b) a odst. 5]

   (viz body 70–80, výrok 2)

Shrnutí

Soudní dvůr, kterému Corte suprema di cassazione (Nejvyšší kasační soud, Itálie) předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, rozvinul svou judikaturu týkající se pojmu „diskriminace z důvodu vztahu s jinou osobou“ na základě zdravotního postižení ve smyslu směrnice 2000/78 ( 1 ) tím, že upřesnil jak rozsah tohoto pojmu, tak povinnosti zaměstnavatele za účelem zajištění dodržování zásady rovnosti pracovníků a zákazu nepřímé diskriminace v případě pracovníka, který poskytuje pomoc svému zdravotně postiženému dítěti.

G. L. byla zaměstnána společností AB jako „operátorka stanice“ a byla pověřena dohledem a kontrolou stanice metra.

Opakovaně žádala společnost AB, aby ji trvale přidělila na pracovní místo s pevným rozvržením pracovní doby, aby mohla pečovat o svého nezletilého syna s těžkým zdravotním postižením, který vyžaduje péči v pevně stanovených hodinách.

Společnost AB těmto žádostem nevyhověla. Nicméně přiznala G. L. dočasnou úpravu pracovních podmínek, jako je určení pevného pracoviště a poskytnutí preferenčního rozvržení pracovní doby ve srovnání s ostatními operátory stanic.

Dne 5. března 2019 podala G. L. žalobu k Tribunale di Roma (soud v Římě, Itálie), kterou se domáhala určení, že odmítnutí zaměstnavatele vyhovět její žádosti o trvalou úpravu jejích pracovních podmínek bylo diskriminační. Vzhledem k tomu, že její žaloba byla zamítnuta jak v prvním stupni, tak v odvolacím řízení, podala G. L. kasační opravný prostředek k předkládajícímu soudu.

Tento soud se s odkazem na zásady vyplývající z rozsudku Coleman ( 2 ) rozhodl položit Soudnímu dvoru otázku, zda se zaměstnanec, který sám není zdravotně postižen, může před soudem dovolávat ochrany v souvislosti se zákazem jakékoli nepřímé diskriminace na základě zdravotního postižení stanoveným směrnicí 2000/78 z důvodu pomoci, kterou poskytuje svému zdravotně postiženému dítěti. V případě kladné odpovědi se předkládající soud dále táže, zda je zaměstnavatel takové osoby povinen přijmout ve vztahu k ní za účelem nápravy diskriminační situace přiměřené uspořádání ve smyslu směrnice 2000/78.

Závěry Soudního dvora

Zaprvé Soudní dvůr zejména s ohledem na rozsudek Coleman konstatoval, že zákaz diskriminace stanovený směrnicí 2000/78 se vztahuje i na nepřímou diskriminaci „z důvodu vztahu s jinou osobou“ na základě zdravotního postižení. Tento zákaz se tedy vztahuje na zaměstnance, který sám není zdravotně postižen, ale je takto diskriminován z důvodu pomoci, kterou poskytuje svému zdravotně postiženému dítěti a která umožňuje, aby se tomuto dítěti dostalo převážné části péče, jež vyžaduje jeho zdravotní stav.

Jeho analýza vychází rovněž ze zjištění, že cílem směrnice 2000/78 je v oblasti zaměstnání a povolání boj proti všem formám diskriminace na základě zdravotního postižení. Zásada rovného zacházení, na kterou odkazuje tato směrnice, se totiž použije nikoli na určenou kategorii osob, ale v závislosti na důvodech uvedených v článku 1 této směrnice.

Kromě toho podle bodu 12 odůvodnění a čl. 2 odst. 1 uvedené směrnice musí být zakázána „jakákoli“ přímá nebo nepřímá „diskriminace“ na základě zdravotního postižení a článek 13 ES, který je právním základem směrnice 2000/78, Unii svěřoval pravomoc, jako článek 19 SFEU, jenž ho nahradil, k přijetí nezbytných opatření za účelem boje proti jakékoli diskriminaci, mimo jiné na základě zdravotního postižení.

Směrnice 2000/78 musí být navíc vykládána ve světle článků 21, 24 a 26 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Obecná zásada zákazu diskriminace zakotvená v čl. 21 odst. 1 Listiny se přitom vztahuje i na nepřímou diskriminaci „z důvodu vztahu s jinou osobou“ na základě zdravotního postižení. Tato zásada totiž zakazuje „jakoukoli diskriminaci“ založenou zejména na zdravotním postižení, čímž zajišťuje široké uplatňování této základní záruky.

Mimoto čl. 21 odst. 1 Listiny obsahuje přinejmenším stejné záruky, jako jsou záruky zakotvené v článku 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ( 3 ), které je třeba podle čl. 52 odst. 3 Listiny zohlednit jako minimální úroveň ochrany.

Kromě toho podle úmluvy OSN ( 4 ), které se lze stejně jako Listiny dovolávat za účelem výkladu směrnice 2000/78, zakazují státy, které jsou jejími smluvními stranami, „veškerou diskriminaci“ na základě zdravotního postižení. Zaručují osobám se zdravotním postižením rovnoprávnou a účinnou právní ochranu před „diskriminací z jakýchkoli důvodů“ a přijmou veškerá nezbytná opatření, aby dětem se zdravotním postižením zaručily plné užívání všech lidských práv a základních svobod na rovnoprávném základě s ostatními dětmi tím, že při všech rozhodnutích týkajících se dětí se zdravotním postižením musí být předním hlediskem nejlepší zájem dítěte.

Zadruhé Soudní dvůr zkoumal, zda za účelem zaručení dodržování zásady rovného zacházení s pracovníky a zákazu nepřímé diskriminace stanoveného v čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/78 musí být přiměřené uspořádání ve smyslu článku 5 této směrnice poskytnuto ve vztahu k takovému zaměstnanci, jako je zaměstnanec v projednávané věci, který sám není zdravotně postižen, ale poskytuje svému zdravotně postiženému dítěti pomoc, která umožňuje, aby se tomuto dítěti dostalo převážné části péče, kterou vyžaduje jeho zdravotní stav.

Za účelem výkladu článku 5 směrnice 2000/78 v souladu s Listinou Soudní dvůr připomněl, že z článků 24 a 26 Listiny vyplývá, že děti mají právo na ochranu a péči nezbytnou pro jejich blaho a Unie uznává a respektuje právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti.

Kromě toho přiměřené uspořádání definované v článku 2 úmluvy OSN se neomezuje na potřeby osob se zdravotním postižením na pracovišti, ale musí být případně poskytnuto i pracovníkovi, který poskytuje pomoc umožňující zdravotně postižené osobě, aby se jí dostalo převážné části péče, kterou vyžaduje její zdravotní stav. Kromě toho z čl. 7 odst. 1 úmluvy OSN vyplývá, že zaměstnanec musí být schopen poskytnout svému zdravotně postiženému dítěti pomoc, kterou potřebuje, což zahrnuje povinnost zaměstnavatele přizpůsobit pracovní podmínky tohoto zaměstnance.

Soudní dvůr konstatoval, že v případě neexistence takové povinnosti by byl zákaz nepřímé diskriminace „z důvodu vztahu s jinou osobou“ zbaven značné části svého užitečného účinku.

Zaměstnavatel je tudíž povinen poskytnout přiměřené uspořádání ve smyslu článku 5 směrnice 2000/78 ve vztahu k zaměstnanci, který sám není zdravotně postižen, ale poskytuje svému zdravotně postiženému dítěti pomoc, jež tomuto dítěti umožňuje, aby se mu dostalo převážné části péče, kterou vyžaduje jeho zdravotní stav, pokud toto uspořádání pro zaměstnavatele neznamená neúměrné břemeno. Pokud jde o druhy přiměřeného uspořádání, které je od zaměstnavatele takové pečující osoby vyžadováno, Soudní dvůr upřesnil, že zkrácení pracovní doby nebo za určitých podmínek přeřazení na jiné pracovní místo může představovat jedno z opatření k zajištění přiměřeného uspořádání uvedených v článku 5 směrnice 2000/78. Za účelem určení, zda taková opatření představují pro zaměstnavatele neúměrné břemeno, je třeba vzít v úvahu zejména jejich finanční náklady, velikost a finanční prostředky organizace či podniku a možnost získání veřejných prostředků nebo jiné pomoci.

( i ) – Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádné ze zúčastněných stran.

( 1 ) – Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. 2000, L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79).

( 2 ) – Rozsudek ze dne 17. července 2008, Coleman (C‑303/06, EU:C:2008:415) (dále jen „rozsudek Coleman“). V tomto rozsudku Soudní dvůr rozhodl, že směrnice 2000/78, a zejména její článek 1 a čl. 2 odst. 1 a 2 písm. a), musí být vykládány v tom smyslu, že zákaz přímé diskriminace, který stanoví, není omezen pouze na osoby, které jsou samy zdravotně postiženy (bod 56 a výrok 1).

( 3 ) – Úmluva podepsaná v Římě dne 4. listopadu 1950.

( 4 ) – Úmluva Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením, která byla uzavřena v New Yorku dne 13. prosince 2006 a vstoupila v platnost dne 3. května 2008 (dále jen „úmluva OSN“).