Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62023TJ0379

Rozsudek Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) ze dne 4. března 2026.
Çolakoğlu Metalurji AŞ v. Evropská komise.
Dumping – Dovoz některých za tepla válcovaných ocelových plechů a svitků zasílaných z Turecka – Rozšíření konečného antidumpingového cla, které bylo uloženo na některé za tepla válcované ocelové plechy a svitky pocházející z Indonésie, na tento dovoz – Prováděcí nařízení (EU) 2023/825 – Obcházení – Pojem ‚montáž‘ – Pojem ‚kompletace‘ – Článek 13 odst. 2 nařízení (EU) 2016/1036 – Nesprávné právní posouzení.
Věc T-379/23.

Court reports – general

ECLI identifier: ECLI:EU:T:2026:170

Věc T‑379/23

Çolakoğlu Metalurji AŞ

v.

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (osmého senátu zasedajícího v kolegiu o pěti soudcích) ze dne 4. března 2026

„Dumping – Dovoz některých za tepla válcovaných ocelových plechů a svitků zasílaných z Turecka – Rozšíření konečného antidumpingového cla, které bylo uloženo na některé za tepla válcované ocelové plechy a svitky pocházející z Indonésie, na tento dovoz – Prováděcí nařízení (EU) 2023/825 – Obcházení – Pojem ‚montáž‘ – Pojem ‚kompletace‘ – Článek 13 odst. 2 nařízení (EU) 2016/1036 – Nesprávné právní posouzení“

  1. Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Obcházení – Montáž – Pojem – Kompletace – Zahrnutí – Zpracování jediného vstupu na konečný výrobek, které nezahrnuje žádnou montáž – Zpracování, které není kompletací

    [Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 13 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. b)]

    (viz body 33, 43–58, 60, 62, 67, 72, 80–82, 89, 95, 96)

  2. Právo Evropské unie – Výklad – Metody – Doslovný, systematický, historický a teleologický výklad

    (viz bod 39)

  3. Právo Evropské unie – Výklad – Vícejazyčné texty – Jednotný výklad – Rozdíly mezi jednotlivými jazykovými verzemi – Zohlednění celkové systematiky a účelu dotčené právní úpravy

    [Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/1036, čl. 13 odst. 2 písm. b)]

    (viz body 42, 59)

Shrnutí

Tribunál zrušil prováděcí nařízení Evropské komise 2023/825, kterým se konečné antidumpingové clo na dovoz některých za tepla válcovaných ocelových plechů a svitků (dále jen „ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli“) pocházejících z Indonésie rozšiřuje na dovoz některých ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli zasílaných z Turecka ( 1 ). Při této příležitosti se vyjádřil k otázce, zda zpracování jediného vstupu na konečný výrobek může představovat „montáž nebo kompletaci“, a tedy „praktiku, zpracovatelský postup nebo práci“, kterými jsou obcházena platná antidumpingová opatření ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního antidumpingového nařízení ( 2 ).

V roce 2020 přijala Komise prováděcí nařízení 2020/1408 ( 3 )kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností se vybírá prozatímní clo na dovoz některých ZTV ocelových plechů a svitků pocházejících z Indonésie, Čínské lidové republiky a Tchaj-wanu.

V roce 2022 zahájila Komise na základě podnětu sdružení Eurofer, Association européenne de l’acier, AISBL, šetření možného obcházení těchto antidumpingových opatření dovozem ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli pocházejících z Indonésie a zasílaných z Turecka, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z této země. Po ukončení svého šetření přijala napadené nařízení.

Svou žalobou se žalobkyně, Çolakoğlu Metalurji A, turecký vyvážející výrobce ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli, domáhá zrušení napadeného nařízení v rozsahu, v němž se jí týká. V podstatě zpochybňuje kvalifikaci výrobního procesu ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli v Turecku jako „montáže“.

Závěry Tribunálu

Tribunál připomněl, že k určení existence obcházení vyžaduje čl. 13 odst. 1 třetí pododstavec základního antidumpingového nařízení zaprvé změnu obchodních toků mezi třetí zemí a Unií nebo mezi společnostmi v zemi, na niž se vztahují opatření, a Unií, zadruhé, aby tato změna byla způsobena praktikami, zpracovatelskými postupy nebo pracemi, pro něž mimo uložení cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod, zatřetí existenci důkazů o tom, že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena újma nebo že nápravné účinky antidumpingového cla jsou mařeny, pokud jde o ceny nebo množství obdobných výrobků, a začtvrté důkazy o dumpingu ve vztahu k běžné hodnotě stanovené dříve pro obdobné výrobky. Podle čtvrtého pododstavce téhož ustanovení montáž v Unii nebo ve třetí zemi patří mezi praktiky, zpracovatelské postupy nebo práce, které mohou představovat obcházení.

V napadeném nařízení Komise konstatovala, že všechny podmínky stanovené v čl. 13 odst. 1 třetím pododstavci byly splněny. Pokud jde o druhou podmínku, dospěla k závěru, že zpracování plátů z nerezavějící oceli na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli provedené v Turecku představuje „kompletaci“ spadající pod pojem „montáž“ ve smyslu čl. 13 odst. 2 základního antidumpingového nařízení. Toto ustanovení blíže vymezuje podmínky, za kterých se montáž považuje za obcházení platných opatření, a v písmenu b) tohoto ustanovení odkazuje na „kompletaci“.

V tomto kontextu Tribunál ověřil, zda je tato kvalifikace v souladu s článkem 13 základního antidumpingového nařízení.

Tribunál nejprve poznamenal, že běžný význam pojmu „montáž“ spočívá ve smontování několika dílů za účelem vytvoření předmětu. Výroba ZTV plechů a svitků z nerezavějící oceli se přitom uskutečňuje v jediné fázi výroby spočívající v ohřevu a následném válcování za tepla plátů z nerezavějící oceli. Proces zpracování plátů z nerezavějící oceli na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli tedy nepředstavuje montáž ve smyslu výše uvedené definice.

Nicméně vzhledem k tomu, že Komise kvalifikovala uvedené zpracování jako „kompletaci“ spadající pod pojem „montáž“ ve smyslu čl. 13 odst. 2 základního antidumpingového nařízení, provedl Tribunál textovou, kontextuální, teleologickou a historickou analýzu tohoto ustanovení, aby určil, zda pojem „kompletace“ musí zahrnovat, jak tvrdí Komise, zpracování jediného vstupu na konečný výrobek, které nezahrnuje žádnou montáž, jako je v projednávané věci zpracování plátů z nerezavějící oceli na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli, nebo, jak tvrdí žalobkyně, pouze operace, které zahrnují určitou formu montáže několika dílů.

V této souvislosti Tribunál konstatoval, že základní antidumpingové nařízení tento pojem nedefinuje.

Pokud jde o kontext, Tribunál již rozhodl, že „kompletace“ je zahrnuta do „montáže“ a tvoří její variaci ( 4 ). „Kompletace“ tak nemůže zahrnovat zpracování jediného vstupu na konečný výrobek, které nezahrnuje žádnou montáž, neboť taková kompletace nemůže mít rozsah přesahující rozsah montáže, do které patří.

Toto konstatování potvrzuje i zbytek znění článku 13 odst. 2, teleologický výklad tohoto článku a jeho historický výklad.

Zaprvé podle čl. 13 odst. 2 písm. b) k tomu, aby montáž mohla být považována za obcházení platných antidumpingových opatření, musí „díly“ pocházející ze země, na kterou se opatření vztahují, představovat 60 % nebo více celkové hodnoty „částí montovaného výrobku“ a dále hodnota přidaná „[k dílům]“ během montáže nebo kompletace musí být v podstatě nižší než 25 % celkových výrobních nákladů. Použití výrazu „části“ v množném čísle ve spojení se slovem „montovaný výrobek“ v jednotném čísle přitom podporuje výklad, podle kterého se toto ustanovení vztahuje na operace, během nichž je smontováno několik dílů za účelem vytvoření jediného předmětu.

Kromě toho podmínka 60 % prahové hodnoty ztrácí svůj užitečný účinek v případě zpracování jediného vstupu, jelikož chybějící montáž několika dílů má za následek, že výpočet podílu dílů pocházejících ze země, na kterou se vztahují opatření, na celkové hodnotě dílů dotyčného výrobku není nutný.

Zadruhé nezbytnost zajistit účinnost platných antidumpingových opatření nemůže odůvodnit extenzivní výklad pojmu „kompletace“. I kdyby se totiž ukázalo, že ustanovení o obcházení jsou nedostatečná pro kontrolu některých operací, které mohou mít významný dopad na účinnost antidumpingových opatření, jasné znění článku 13 základního antidumpingového nařízení, podle kterého montáž spočívá ve spojení několika dílů za účelem vytvoření předmětu, nemůže být v zásadě zpochybněno teleologickým výkladem pojmu „kompletace“, který spadá pod pojem „montáž“, který by rozšířil působnost tohoto nařízení, o čemž může rozhodnout jen unijní normotvůrce. Takový teleologický výklad nemůže jít contra legem.

Kromě toho široký rozhodovací prostor, který mají unijní orgány při definování obcházení, umožňuje Komisi posoudit, do jaké míry může zpracování ve třetí zemi jediného vstupu pocházejícího ze země, na kterou se vztahují platná antidumpingová opatření, za účelem vytvoření výrobku totožného nebo podobného výrobku, na který se uvedená opatření vztahují, představovat obcházení, i když taková praktika neodpovídá „kompletaci“, pokud jsou splněny ostatní podmínky stanovené v čl. 13 odst. 1 třetím pododstavci základního antidumpingového nařízení.

Zatřetí Tribunál při historickém výkladu různých změn článku 13 základního antidumpingového nařízení konstatoval, že z historie vzniku tohoto ustanovení nevyplývá, že „kompletace“ spadající pod pojem „montáž“ může označovat zpracování jediného vstupu na konečný výrobek, které nezahrnují žádnou montáž.

Ve světle těchto úvah Tribunál dospěl k závěru, že teze Komise, podle které výše uvedená „kompletace“ může označovat takové zpracování, není podpořena doslovným, kontextuálním, teleologickým ani historickým výkladem článku 13 odst. 2 základního antidumpingového nařízení.

Zpracování plátů z nerezavějící oceli na ZTV plechy a svitky z nerezavějící oceli, které odpovídá zpracování jediného vstupu na konečný výrobek, který nezahrnuje žádnou montáž, tudíž nepředstavuje „kompletaci“ spadající pod pojem „montáž“ ve smyslu tohoto ustanovení.

Z toho vyplývá, že druhá podmínka požadovaná v čl. 13 odst. 1 třetím pododstavci základního antidumpingového nařízení pro konstatování obcházení platných antidumpingových opatření není splněna. Tribunál tudíž zrušil napadené nařízení v rozsahu, v němž se týká žalobkyně.


( 1 ) – Prováděcí nařízení Komise (EU) 2023/825 ze dne 17. dubna 2023, kterým se antidumpingové clo uložené prováděcím nařízením (EU) 2020/1408 na dovoz některých za tepla válcovaných ocelových plechů a svitků pocházejících z Indonésie rozšiřuje na dovoz některých za tepla válcovaných ocelových plechů a svitků zasílaných z Turecka, bez ohledu na to, zda je u nich deklarován původ z Turecka (Úř. věst. L 103, 18.4.2023, s. 12, dále jen „napadené nařízení“).

( 2 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 21, dále jen „základní antidumpingové nařízení“).

( 3 ) – Prováděcí nařízení Komise (EU) 2020/1408 ze dne 6. října 2020, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností se vybírá prozatímní clo na dovoz některých za tepla válcovaných ocelových plechů a svitků pocházejících z Indonésie, Čínské lidové republiky a Tchaj-wanu (Úř. věst. L 325, 7.10.2020, s. 26).

( 4 ) – Rozsudek ze dne 4. prosince 2024, PGTEX Morocco v. Komise,T‑245/22EU:T:2024:879, a rozsudek ze dne 4. prosince 2024, PGTEX Morocco v. Komise,T‑246/22EU:T:2024:880.

Top