1. 

Ochrana spotřebitele – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Zneužívající ujednání ve smyslu článku 3 – Ujednání, které nebylo individuálně sjednáno – Pojem – Ujednání smlouvy o úvěru v cizí měně, které bance umožňuje jednostranně stanovit konečnou výši úvěru – Zahrnutí – Podmínky

(Směrnice Rady 93/13, čl. 3 odst. 1 a 2)

(viz body 38–40, výrok 1)

2. 

Ochrana spotřebitele – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Oblast působnosti – Ujednání, která definují hlavní předmět smlouvy nebo se týkají ceny nebo odměny a služeb nebo zboží dodávaných jako protiplnění – Pojem – Ujednání obsažené ve smlouvě o úvěru v cizí měně, které přenáší kurzové riziko na spotřebitele a bance přiznává výhodu související s kurzovým rozdílem – Zahrnutí – Podmínky – Povinnost splnění požadavků srozumitelnosti a transparentnosti – Absence informací o zahrnutí kurzového rozdílu – Nesplnění – Vyloučení – Poskytnutí informací o přenesení kurzového rizika – Neexistence vlivu

(Směrnice Rady 93/13, čl. 4 odst. 2)

(viz body 53–65, výrok 2)

3. 

Ochrana spotřebitele – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Zneužívající ujednání ve smyslu článku 3 – Ujednání obsažené ve smlouvě o úvěru v cizí měně, které přenáší kurzové riziko na spotřebitele a bance přiznává výhodu související s kurzovým rozdílem – Existence významné nerovnováhy v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy – Kritéria pro posouzení – Poskytnutí výhody související s kurzovým rozdílem bance – Zahrnutí – Přenesení kurzového rizika na spotřebitele – Neexistence vlivu

(Směrnice Rady 93/13, čl. 3 odst. 1)

(viz body 69–77, výrok 3)

4. 

Ochrana spotřebitele – Zneužívající ujednání ve spotřebitelských smlouvách – Směrnice 93/13 – Určení zneužívající povahy ujednání – Rozsah – Smlouva o úvěru v cizí měně – Smlouva, která po odstranění zneužívajících ujednání nemůže nadále existovat – Posouzení vnitrostátním soudem – Kritéria pro posouzení – Konstatování zneužívající povahy ujednání stanovícího konečnou výši úvěru – Zrušení smlouvy – Přípustnost – Nezneužívající povaha ostatních smluvních ujednání – Neexistence vlivu

(Směrnice Rady 93/13, čl. 6 odst. 1)

(viz body 81–87, výrok 4)

1) 

Článek 3 odst. 1 a 2 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách

musí být vykládán v tom smyslu, že

je třeba mít za to, že ujednání, které je součástí smlouvy o úvěru v cizí měně uzavřené se spotřebitelem a podle kterého může banka stanovit konečnou výši úvěru v této měně tím, že na částku vyjádřenou v národní měně odpovídající žádosti spotřebitele o financování použije směnný kurz, který určí jednostranně, nebylo sjednáno individuálně, byl-li způsob stanovení této částky výhradně určen bankou před uzavřením smlouvy, v důsledku čehož nemohl spotřebitel stanovení tohoto způsobu jakkoliv ovlivnit.

2) 

Článek 4 odst. 2 směrnice 93/13

musí být vykládán v tom smyslu, že

pokud v rámci smlouvy o úvěru v cizí měně uzavřené se spotřebitelem má ujednání této smlouvy za následek jednak přenesení kurzového rizika spojeného se zhodnocením této měny vůči národní měně na tohoto spotřebitele a jednak to, že je bance na náklady spotřebitele poskytnuta výhoda související s existujícím rozdílem mezi směnným kurzem zvoleným bankou pro účely stanovení konečné výše úvěru vyjádřeného v uvedené měně a jiným kurzem, který mohla banka za tímto účelem použít, stačí pro to, aby bylo toto ujednání v rozsahu, v němž se týká kurzového rozdílu, považováno za ujednání, které nesplňuje požadavek jasného a srozumitelného jazyka ve smyslu tohoto ustanovení, konstatovat, že banka nesdělila spotřebiteli žádné informace týkající se zahrnutí takového rozdílu, a to bez ohledu na rozsah informací poskytnutých spotřebiteli ohledně přenesení kurzového rizika.

3) 

Článek 3 odst. 1 směrnice 93/13

musí být vykládán v tom smyslu, že

pokud v rámci smlouvy o úvěru v cizí měně uzavřené se spotřebitelem má ujednání této smlouvy za následek jednak přenesení kurzového rizika spojeného se zhodnocením této měny vůči národní měně na tohoto spotřebitele, a jednak to, že je bance poskytnuta výhoda související s kurzovým rozdílem, lze toto ujednání v rozsahu, v němž se týká kurzového rozdílu, považovat za ujednání, které může samo o sobě způsobit značnou nerovnováhu v právech a povinnostech vyplývajících ze smlouvy v neprospěch spotřebitele bez ohledu na přezkum případné zneužívající povahy tohoto ujednání ve smyslu tohoto ustanovení v rozsahu, v němž se týká přenesení kurzového rizika.

4) 

Článek 6 odst. 1 směrnice 93/13

musí být vykládán v tom smyslu, že

nebrání tomu, aby smlouva o úvěru v cizí měně uzavřená se spotřebitelem byla prohlášena za neplatnou a spotřebitel byl tak osvobozený od finančních důsledků vyplývajících z jejího ustanovení o přenesení kurzového rizika, pokud vnitrostátní soud konstatuje, že ustanovení této smlouvy týkající se stanovení konečné výše úvěru v rozsahu, v němž má za následek, že je bance poskytnuta výhoda související s kurzovým rozdílem, má zneužívající povahu, ačkoliv ujednání uvedené smlouvy stanovující způsob převodu měny za účelem splácení úvěru nejsou zneužívající a ani by jejich zrušení nemělo za následek neplatnost téže smlouvy, pokud tento vnitrostátní soud dospěl v souladu s vnitrostátními právními předpisy a na základě objektivního přístupu k závěru, že bez zneužívajícího ujednání nemůže být smlouva o úvěru nadále závazná, a to zejména proto, že vymezuje hlavní předmět smlouvy.