Věc C‑159/23

Sony Computer Entertainment Europe Ltd

v.

Datel Design and Development Ltd a další

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Bundesgerichtshof)

Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 17. října 2024

„Řízení o předběžné otázce – Duševní vlastnictví – Autorské právo a práva s ním související – Právní ochrana počítačových programů – Směrnice 2009/24/ES – Článek 1 – Rozsah – Formy vyjádření počítačového programu – Pojem – Článek 4 odst. 1 písm. b) – Změna počítačového programu – Změna obsahu proměnných uložených do operační paměti počítače a používaných při fungování programu“

Sbližování právních předpisů – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2009/24 – Právní ochrana počítačových programů – Rozsah – Forma vyjádření počítačového programu – Pojem – Změna počítačového programu – Změna obsahu proměnných uložených do operační paměti počítače a používaných při fungování programu – Vyloučení – Podmínky – Obsah, který neumožňuje rozmnožování nebo následné vytvoření programu – Posouzení vnitrostátním soudem

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24, čl. 1 odst. 1, 2 a 3)

(viz body 31–52 a výrok)

Shrnutí

Soudní dvůr, kterému Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo) předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou dosud neřešil, se týká rozsahu autorskoprávní ochrany ( 1 ) počítačových programů, a zvláště obsahu proměnných, které chráněný počítačový program vložil do operační paměti tohoto počítače a které tento program používá při svém fungování.

Společnost Sony Computer Entertainment Europe Ltd (dále jen „Sony“) prodává videoherní konzole PlayStation a hry pro tyto konzole. Až do roku 2014 prodávala zejména konzoli PlayStationPortable (dále jen „konzole PSP“) a hru Motor Storm: Arctic Edge určenou pro tuto konzoli.

Společnost Sony podala u Landgericht Hamburg (Zemský soud v Hamburku, Německo) návrh na ukončení prodeje komplementárních výrobků k jejím herním konzolím, a sice softwaru Action replay PSP, jakož i zařízení a softwaru Tilt FX, vyráběných a distribuovaných společnostmi Datel Design and Development Ltd a Datel Direct Ltd.

Tyto výrobky, které fungují výlučně s originálními hrami společnosti Sony, umožňují zejména změnit některé parametry hry, když uživateli nabízí herní možnosti, které společnost Sony v této fázi hry nezpřístupnila, a ovládat konzoli PSP pohybem v prostoru. Podle společnosti Sony umožňují tyto výrobky uživatelům měnit software, na němž jsou založeny její hry, způsobem, který je z hlediska autorského práva nepřípustný.

Zemský soud v Hamburku návrhům společnosti Sony částečně vyhověl. Tento rozsudek však byl v odvolacím řízení změněn Oberlandesgericht Hamburg (Vrchní zemský soud v Hamburku, Německo), který žalobu společnosti Sony v plném rozsahu zamítl.

Spolkový soudní dvůr, k němuž byl podán opravný prostředek Revision směřující proti posledně uvedenému rozsudku, položil Soudnímu dvoru otázku, zda obsah proměnných, které chráněný počítačový program vložil do operační paměti tohoto počítače a které tento program používá při svém fungování, spadá do oblasti působnosti autorskoprávní ochrany počítačového programu, a v případě kladné odpovědi, zda vložení změněných proměnných do této operační paměti představuje změnu počítačového programu ve smyslu směrnice 2009/24.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr uvedl, že z čl. 1 odst. 2 a 3 směrnice 2009/24 vyplývá, že autorským právem jsou chráněny všechny „formy vyjádření“ počítačového programu, s výjimkou myšlenek a zásad, na nichž jsou založeny prvky, ze kterých se skládá, za podmínky, že takový program je původní v tom smyslu, že je vlastním duševním výtvorem autora. Soudní dvůr konstatoval, že z těchto ustanovení vyplývá, že zdrojový a strojový kód spadají pod pojem „forma vyjádření“ počítačového programu, jelikož umožňují rozmnožení nebo zhotovení tohoto programu v pozdější etapě, zatímco jiné prvky tohoto programu, jako jsou zejména jeho funkce, chráněny nejsou. Ochrana zaručená touto směrnicí se tak omezuje na doslovné vyjádření počítačového programu ve zdrojovém a strojovém kódu.

Takový výklad je podpořen zejména použitelným mezinárodním právem. Dohoda TRIPS ( 2 ) totiž stanoví, že počítačové programy, ať již ve zdrojovém nebo strojovém kódu, budou chráněny jako literární díla podle Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl ( 3 ). Ve smyslu této úmluvy a Dohody TRIPS přitom předmětem ochrany z titulu autorského práva mohou být vyjádření, a nikoli myšlenky, postupy, způsoby fungování nebo matematické pojmy jako takové, což podporuje rovněž preambule směrnice 2009/24 ( 4 ).

Kromě toho je výklad, podle něhož pod pojem „forma vyjádření“ počítačového programu spadá pouze zdrojový a strojový kód, v souladu s cíli sledovanými právní ochranou počítačových programů na základě směrnice 2009/24. Cíl sledovaný režimem ochrany počítačových programů zavedeným normotvůrcem Evropské unie má totiž chránit autory programů před neoprávněným rozmnožováním těchto programů, které je v digitálním prostředí velmi snadné a levné, jakož i před distribucí „pirátských“ kopií. Jak naproti tomu vyplývá z historie jeho vzniku, právní režim ochrany počítačových programů nepřiznává monopol, který brání nezávislé tvorbě. Konkurenti autora počítačového programu mají od okamžiku, kdy jim nezávislá analýza umožnila určit použité myšlenky, pravidla nebo zásady, úplnou volnost při vytváření svých vlastních výtvorů za účelem vytvoření kompatibilních výrobků.

V projednávaném případě se jeví, že software společností Datel Design and Development a Datel Direct v rozsahu, v němž mění pouze obsah proměnných vložených chráněným počítačovým programem do operační paměti počítače a používaných tímto programem při jeho fungování, neumožňuje jako takový rozmnožovat tento program ani jeho část, ale naopak předpokládá, že je tento program spuštěn současně. Obsah proměnných tedy představuje prvek uvedeného programu, jehož prostřednictvím uživatelé využívají funkce takového programu, který není chráněn jako „forma vyjádření“ počítačového programu ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 2009/24, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.

Závěrem Soudní dvůr rozhodl, že čl. 1 odst. 1 až 3 směrnice 2009/24 musí být vykládán v tom smyslu, že ochrana přiznaná touto směrnicí se nevztahuje na obsah proměnných, které chráněný počítačový program vložil do operační paměti počítače a které tento program používá při svém fungování, jelikož tento obsah neumožňuje rozmnožování nebo následné vytvoření takového programu.

( 1 ) – Článek 1 odst. 1 až 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o právní ochraně počítačových programů (Úř. věst. 2009, L 111, s. 16).

( 2 ) – Článek 10 odst. 1 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dále jen „Dohoda TRIPS“), která tvoří přílohu 1 C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) podepsané v Marrákeši dne 15. dubna 1994 a schválené rozhodnutím Rady 94/800/ES ze dne 22. prosince 1994 o uzavření dohod jménem Evropského společenství s ohledem na oblasti, které jsou v jeho pravomoci, v rámci Uruguayského kola mnohostranných jednání (1986–1994) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 1; Zvl. vyd. 11/21, s. 80).

( 3 ) – Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl, podepsaná v Bernu dne 9. září 1886, ve znění vyplývajícím z Pařížského aktu ze dne 24. července 1971.

( 4 ) – Body 7, 11 a 15 odůvodnění směrnice 2009/24.