Věc T‑449/21

Natixis

v.

Evropská komise

Usnesení Tribunálu (osmého senátu) ze dne 20. června 2022

„Žaloba na neplatnost – Překážka v průběhu řízení – Nedostatek zastoupení advokátem oprávněným k výkonu advokacie pouze před soudy Spojeného království v jednom z případů taxativně vyjmenovaných v čl. 91 odst. 2 dohody o vystoupení Spojeného království z Unie a Euratomu – Nedostatek zastoupení advokátem oprávněným k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je smluvní stranou Dohody o EHP – Článek 19 statutu Soudního dvora Evropské unie“

Soudní řízení – Překážka v průběhu řízení – Žádost o uznání barristera a solicitora za právní zástupce účastníka řízení před Tribunálem – Žádost v rámci žaloby na neplatnost podané po uplynutí přechodného období upraveného v Dohodě o vystoupení Spojeného království z Unie a Euratomu, kterou bylo napadeno rozhodnutí Komise přijaté na základě článku 101 SFEU v řízení zahájeném před 31. prosincem 2020 – Nedostatek zastoupení advokátem oprávněným k výkonu advokacie pouze před soudy Spojeného království v jednom z případů taxativně vyjmenovaných v této dohodě – Důsledek – Nedostatek zastoupení advokátem oprávněným k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je smluvní stranou Dohody o EHP – Zamítnutí žádosti

[Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a z Evropského společenství pro atomovou energii, články 87, 90, čl. 91 odst. 1 a 2, čl. 92 odst. 1, článek 93 a čl. 95 odst. 1 a 3; Dohoda o obchodu a spolupráci mezi EU a ESAE na jedné straně a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska na straně druhé, čl. 193 písm. a) a g); Statut Soudního dvora, čl. 19 čtvrtý pododstavec a článek 56; Jednací řád Tribunálu, čl. 130 odst. 2]

(viz body 16–22, 27, 28, 30, 33, 34, 36–39)

Shrnutí

Návrhem došlým dne 30. července 2021 podala společnost Natixis žalobu na neplatnost rozhodnutí Evropské komise ze dne 20. května 2021, které bylo přijato v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ( 1 ) v rozsahu, v němž se jí týká. Žalobkyně uvedla, že je zastoupena, mimo jinými, dvěma barristery a dvěma solicitory, kteří jsou oprávněni k výkonu advokacie před soudy Spojeného království.

Dohodou o vystoupení Spojeného království z Evropské unie ( 2 ) je upraveno přechodné období, které skončilo dne 31. prosince 2020.

Svým usnesením Tribunál zamítl žádost žalobkyně o uznání barristera a solicitora jako jejích právních zástupců. Tato věc tak poskytuje Tribunálu příležitost analyzovat jednotlivé texty a ustanovení, které musí být zohledněny pro účely určení, zda advokát oprávněný k výkonu advokacie pouze před soudy Spojeného království může zastupovat účastníka řízení před Tribunálem.

Závěry Tribunálu

Tribunál zaprvé připomíná, že podle čl. 19 třetího a čtvrtého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může zastupovat účastníka řízení před unijními soudy nebo mu být nápomocen pouze advokát oprávněný k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru ( 3 ). Pokud však jde o zvláštní případ advokátů oprávněných k výkonu advokacie podle práva Spojeného království, je třeba vzít nejprve v úvahu případná relevantní ustanovení mezinárodních dohod zavazujících Spojené království a Unii, a sice dohodu o vystoupení a dohodu o obchodu a spolupráci ( 4 ).

V této souvislosti dohoda o vystoupení taxativně vyjmenovává případy, kdy advokát oprávněný k výkonu advokacie před soudy Spojeného království může zastupovat účastníka řízení před unijními soudy nebo mu může být nápomocen ( 5 ). Za současného stavu rozdělení pravomocí mezi Soudní dvůr a Tribunál může takový advokát, který zastupoval účastníka řízení ke dni 31. prosince 2020, jej nadále zastupovat nebo mu být nápomocen v řízení o žalobě podané k Tribunálu ( 6 ). Takový advokát může rovněž zastupovat účastníka řízení nebo mu být nápomocen v řízení před Tribunálem o žalobě na neplatnost směřující proti rozhodnutím orgánů, institucí a jiných subjektů Unie přijatým před 31. prosincem 2020, jejichž adresáty jsou Spojené království nebo fyzické či právnické osoby s bydlištěm nebo se sídlem ve Spojeném království ( 7 ). Totéž platí pro takováto rozhodnutí, která byla přijata po 31. prosinci 2020, zejména pak v řízeních, v nichž jsou aplikovány články 101 nebo 102 SFEU, která byla zahájena před 31. prosincem 2020 a jejichž adresáty jsou Spojené království nebo fyzické či právnické osoby s bydlištěm nebo se sídlem ve Spojeném království. A konečně advokát oprávněný k výkonu advokacie před soudy Spojeného království může tento stát zastupovat nebo mu být nápomocen před Tribunálem ( 8 ) v řízeních, do nichž se uvedený stát rozhodl vstoupit jako vedlejší účastník ( 9 ).

V daném případě Tribunál konstatoval, že projednávaná žaloba nespadá pod žádný z uvedených případů taxativně vyjmenovaných v dohodě o vystoupení. Žalobkyní je společnost se sídlem ve Francii založená podle francouzského práva. V tomto ohledu není relevantní skutečnost, že jiní adresáti napadeného rozhodnutí jsou usazeni ve Spojeném království. V tomto smyslu Tribunál připomíná, že podle ustálené judikatury musí být rozhodnutí přijaté Komisí na základě článku 101 SFEU, i když je sepsáno a zveřejněno ve formě jediného rozhodnutí, považováno za soubor individuálních rozhodnutí, která ve vztahu ke každé ze společností, jimž jsou určena, konstatují protiprávní jednání, za které nebo která byla shledána odpovědnou, a případně jí ukládají pokutu. Kromě toho, pokud jde o tvrzení žalobkyně, že je „usazena“ ve Spojeném království jako „overseas company“, z dokumentů poskytnutých žalobkyní vyplývá, že je v tomto státě pouze zaregistrovaná, a nikoli usazená. Tribunál rovněž uvádí, že právo na zastupování nebo právní pomoc přiznané dohodou o vystoupení ( 10 ) advokátům oprávněným k výkonu advokacie před soudy Spojeného království platí pouze v rámci správních řízení ( 11 ) s vyloučením případných následných soudních řízení ( 12 ).

Zadruhé Tribunál uvádí, že žalobkyně se nemůže dovolávat ani Dohody o obchodu a spolupráci uzavřené mezi Unií a Spojeným královstvím. Tato dohoda nestanoví ( 13 ), že jedna strana této dohody dovoluje advokátovi druhé strany uvedené dohody poskytovat na svém území právní služby týkající se unijního práva, pod které spadá článek 101 SFEU, nebo poskytovat právní zastoupení zejména před soudy a jinými řádně ustavenými úředními tribunály některé ze stran uvedené dohody, mezi něž patří Tribunál.

Zatřetí a na posledním místě Tribunál poznamenává, že žaloba byla podána dne 30. července 2021, tedy po 31. prosinci 2020, kdy uplynulo přechodné období, během kterého se unijní právo i nadále uplatňovalo na Spojené království a na jeho území navzdory jeho statusu třetí země. Otázku, zda advokáti oprávnění vykonávat advokacii pouze před soudy Spojeného království, zmocnění žalobkyní, musí být považováni za oprávněné k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je stranou EHP ( 14 ) již nelze posuzovat z hlediska ustanovení nebo aktů práva Unie ( 15 ). Takové posouzení musí být tedy provedeno s ohledem na případnou zvláštní právní úpravu členského státu, která jednostranně opravňuje tyto advokáty k výkonu advokacie před jeho soudy; tato však v daném případě ve Francii neexistuje.

( 1 ) – Dohoda o Evropském hospodářském prostoru (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3, dále jen „Dohoda o EHP“).

( 2 ) – Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (Úř. věst. 2020, L 29, s. 7, dále jen „dohoda o vystoupení“).

( 3 ) – Článek 19 čtvrtý pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie.

( 4 ) – Dohoda o obchodu a spolupráci mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii na jedné straně a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska na straně druhé (Úř. věst. 2021, L 149, s. 10, dále jen „dohoda o obchodu a spolupráci“).

( 5 ) – Článek 87, články 90 až 92 a článek 95 dohody o vystoupení vykládané ve vzájemné souvislosti.

( 6 ) – V souladu s čl. 91 odst. 1 dohody o vystoupení.

( 7 ) – V souladu s čl. 91 odst. 2 první větou dohody o vystoupení ve spojení s čl. 95 odst. 1 a 3 této dohody.

( 8 ) – V souladu s čl. 91 odst. 2 druhou větou dohody o vystoupení ve spojení s jejím čl. 90.

( 9 ) – Podle čl. 90 druhého pododstavce písm. c) dohody o vystoupení.

( 10 ) – Článek 94 odst. 1 a 2 dohody o vystoupení.

( 11 ) – Uvedených v článcích 92 a 93 dohody o vystoupení.

( 12 ) – Stanovených článkem 91 dohody o vystoupení.

( 13 ) – Článek 193 písm. a) a g) dohody o obchodu a spolupráci.

( 14 ) – Článek 19 čtvrtý pododstavec statutu Soudního dvora Evropské unie.

( 15 ) – Včetně těch, které se použijí na povolání advokáta, jako je směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ze dne 16. února 1998 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě, než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace (Úř. věst. 1998, L 77, s. 36), nebo směrnice Rady 77/249/EHS ze dne 22. března 1977 o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů (Úř. věst. 1977, L 78, s. 17).