Věc C‑407/21

Union fédérale des consommateurs – Que choisir (UFC – Que choisir)
a
Consommation, logement et cadre de vie (CLCV)

v.

Premier ministre
a
Ministre de l’Économie, des Finances et de la Relance

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d’État (Státní rada, Francie)]

Rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 8. června 2023

„Řízení o předběžné otázce – Souborné služby pro cesty a spojené cestovní služby – Směrnice (EU) 2015/2302 – Článek 12 odst. 2 až 4 – Ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty – Mimořádné a nevyhnutelné okolnosti – Pandemie covidu-19 – Vrácení plateb uskutečněných dotčeným cestujícím ve prospěch souborných služeb – Úhrada ve formě peněžní částky nebo rovnocenná náhrada v podobě dobropisu (‚poukazu‘) – Povinnost vrátit tomuto cestujícímu platbu nejpozději 14 dnů po ukončení dotčené smlouvy – Dočasná odchylka od této povinnosti – Změna časových účinků u rozhodnutí přijatého v souladu s vnitrostátním právem, kterým se ruší vnitrostátní právní úprava, jež je v rozporu s uvedenou povinností“

1. Sbližování právních předpisů – Souborné služby pro cesty, pobyty a zájezdy – Směrnice 2015/2302 – Ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty – Povinnost pořadatele vrátit platby uskutečněné dotčeným cestujícím ve prospěch těchto souborných služeb – Pojem „vrácení plateb“ – Rozsah

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/2302, čl. 12 odst. 2 a 3)

   (viz body 23–26, 31–35, výrok 1)

2. Sbližování právních předpisů – Souborné služby pro cesty, pobyty a zájezdy – Směrnice 2015/2302 – Ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty – Povinnost pořadatele vrátit platby uskutečněné dotčeným cestujícím ve prospěch těchto souborných služeb – Dočasná odchylka – Vnitrostátní právní úprava, která v souvislosti s pandemií covidu-19 dočasně osvobozovala pořadatele od jejich povinnosti vrátit dotčenému cestujícímu veškeré platby uskutečněné ve prospěch ukončené smlouvy – Cíl – Záchrana platební schopnosti pořadatelů souborných služeb pro cesty a životaschopnost dotčeného odvětví – Nepřípustnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/2302, článek 4 a čl. 12 odst. 2 až 4)

   (viz body 45, 46, 49–51, 54–58, 67–71, 75, 76, výrok 2)

3. Členské státy – Povinnosti – Povinnost loajální spolupráce – Možnost vnitrostátního soudu změnit časové účinky rozhodnutí, kterým se ruší ustanovení vnitrostátního práva, které je v rozporu s unijním právem – Neexistence

   (Článek 4 odst. 3 SEU)

   (viz body 80–85, výrok 2)

Shrnutí

V souvislosti s pandemií covidu-19 přijala francouzská vláda právní úpravu s cílem dočasně osvobodit pořadatele zájezdů od jejich povinnosti vrátit v případě ukončení smlouvy o zájezdu veškeré platby uskutečněné cestujícími ve prospěch uvedené smlouvy ( 1 ). Dvě sdružení na ochranu zájmů spotřebitelů podala ke Conseil d’Etat (Státní rada, Francie) návrh na zrušení této právní úpravy, ve kterém vytýkala porušení práva cestujících, jež tento druh smlouvy uzavřeli, na ukončení uvedené smlouvy z důvodu „nevyhnutelných a mimořádných okolností“ a na vrácení veškerých plateb uskutečněných ve prospěch této smlouvy nejpozději do 14 dnů po takovém ukončení, jak je stanoveno ve směrnici o souborných cestovních službách ( 2 ).

Uvedený soud vyjadřuje pochybnosti, jež se týkají zejména výkladu pojmu „vrácení“, jenž je stanoven v této směrnici, jakož i slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy, která se týká dočasného osvobození pořadatelů zájezdů od jejich povinnosti vrácení plateb, s touto směrnicí.

Soudní dvůr ve svém rozsudku upřesňuje pojem „vrácení“ v souvislosti se směrnicí o souborných službách pro cesty. Dále se vyslovuje k neslučitelnosti vnitrostátní právní úpravy s touto směrnicí ( 3 ) a ke změně časových účinků vnitrostátního rozhodnutí, jímž se ruší uvedená vnitrostátní právní úprava, o které konstatuje, že je v rozporu s unijním právem.

Závěry Soudního dvora

Zaprvé má Soudní dvůr za to, že z doslovného výkladu pojmu „vrácení“ ve smyslu směrnice o souborných cestovních službách ( 4 ) vyplývá, že se uvedený pojem vztahuje na vrácení plateb uskutečněných ve prospěch souborných služeb ve formě určité peněžní částky. Možnost nahradit tuto povinnost zaplacení peněžní částky jinou formou plnění, jako je zejména nabídka poukazu, není v této směrnici výslovně stanovena. Toto právo na vrácení peněžní částky, s nímž mohou spotřebitelé volně nakládat, přispívá k cíli ochrany práv spotřebitelů.

Zadruhé Soudní dvůr konstatoval, že směrnice o cestovních službách brání tomu, aby byli pořadatelé zájezdu ( 5 ) dočasně v souvislosti s pandemií covidu-19 osvobozeni od jejich povinnosti vrátit dotčeným cestujícím nejpozději do 14 dnů po ukončení smlouvy veškeré platby uskutečněné ve prospěch ukončené smlouvy. Tento závěr zůstává tentýž i v případě, že taková právní úprava má za cíl jednak zabránit tomu, aby vzhledem k velkému počtu očekávaných žádostí o vrácení plateb byla platební schopnost těchto pořadatelů ovlivněna natolik, že bude ohrožena jejich existence, a jednak zachovat životaschopnost dotčeného odvětví.

Soudní dvůr se nejprve zabývá pojmem „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ ( 6 ). Platí totiž, že v důsledku uplatnění zásady právní jistoty a s ohledem na ochranu spotřebitelů se tento pojem může vztahovat na pandemii covidu-19, neboť zahrnuje „významná rizika pro lidské zdraví“ ( 7 ), a lze jej použít na ukončení smluv o souborných službách pro cesty, pokud jsou tato ukončení založena na důsledcích způsobených takovou událostí.

Dále Soudní dvůr zdůrazňuje, že pojem „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ se podobá pojmu „vyšší moc“ a zejména s ohledem na přípravné práce na směrnici o souborných cestovních službách představuje použití v plném rozsahu pojmu „vyšší moc“ pro účely uvedené směrnice. Členské státy tak nemohou zprostit, a to ani dočasně, z důvodu vyšší moci pořadatele povinnosti vrácení plateb, jež byla stanovena v této směrnici, neboť uvedená směrnice nestanovuje žádnou výjimku z kogentní povahy této povinnosti.

Soudní dvůr totiž upřesňuje, že i za předpokladu, že by členské státy mohly před jejich vnitrostátními soudy tvrdit, že nesoulad vnitrostátní právní úpravy s ustanoveními směrnice je odůvodněn vyšší mocí, vnitrostátní právní úprava, která za okolností takové celosvětové zdravotní krize, jako je pandemie covidu-19, umožňuje dočasné osvobození pořadatelů souborných služeb pro cesty od jejich povinnosti vrátit dotčeným cestujícím platby, jež uskutečnili ve prospěch souborných cestovních služeb, nesplňuje podmínky pro uplatnění vyšší moci ze strany členských států.

Zaprvé totiž platí, že byť je pandemie covidu-19 okolností, jež je nezávislá na vůli dotčeného členského státu a je neobvyklá a nepředvídatelná, nemůže být vnitrostátní právní úprava, která obecně zprošťuje všechny pořadatele jejich povinnosti vrácení plateb, ze své povahy odůvodněna vyšší mocí. Obecné dočasné pozastavení uplatňování této povinnosti vrácení plateb totiž nezohledňuje konkrétní a individuální finanční situaci dotčených pořadatelů. Zadruhé nebylo prokázáno, že by finančním důsledkům, jež měla tato vnitrostátní právní úprava řešit, nebylo možné zabránit jinak než porušením směrnice o souborných cestovních službách, mimo jiné například přijetím určitých opatření státní podpory. Zatřetí uvedená vnitrostátní právní úprava vzhledem k tomu, že stanoví zproštění pořadatelů souborných služeb od povinnosti vrácení plateb po dobu v délce až 21 měsíců od oznámení „ukončení“ dotčené smlouvy o souborných službách pro cesty, není zjevně navržena tak, aby omezila své účinky na dobu nezbytnou k nápravě obtíží způsobených událostí, která může být případem vyšší moci.

Ke třetí a poslední otázce Soudní dvůr uvádí, že pokud je k vnitrostátnímu soudu podána podle jeho vnitrostátního práva žaloba na neplatnost vnitrostátní právní úpravy, o níž má za to, že je v rozporu s unijním právem, je tento soud povinen tuto právní úpravu zrušit. V projednávané věci Soudní dvůr nejprve upřesňuje, že ohrožení hospodářských zájmů subjektů působících v odvětví souborných služeb pro cesty vyvolané pandemií covidu-19 není srovnatelné s naléhavými důvody souvisejícími s ochranou životního prostředí nebo s dodávkami elektřiny v dotčeném členském státu, jež jsou mimořádnými okolnostmi, za kterých Soudní dvůr vnitrostátním soudům umožňuje, aby změnily časové účinky a upravily účinky svých rozhodnutí o zrušení vnitrostátní právní úpravy, o níž bylo rozhodnuto, že je neslučitelná s unijním právem. Soudní dvůr dále uvádí, že není zjevné, že by zrušení vnitrostátní právní úpravy, která členským státům umožňuje, aby osvobodily pořadatele souborných služeb pro cesty od jejich povinnosti vrátit platby, mělo mít nepříznivé důsledky pro odvětví souborných služeb pro cesty v takovém rozsahu, že by zachování jejích účinků bylo nezbytné k ochraně finančních zájmů hospodářských subjektů v tomto odvětví. Platí tak, že zásada loajální spolupráce ( 8 ) neumožňuje vnitrostátnímu soudu rozhodujícímu o žalobě na neplatnost vnitrostátní právní úpravy, která je v rozporu se směrnicí o souborných cestovních službách, aby změnil časové účinky svého rozhodnutí o zrušení této vnitrostátní právní úpravy.

( 1 ) – Podle článku 1 ordonnance n. 2020-315 du 25 mars 2020 relative aux conditions financières de résolution de certains contrats de voyages touristiques et de séjours en cas de circonstances exceptionnelles et inévitables ou de force majeure (nařízení č. 2020-315 ze dne 25. března 2020 o finančních podmínkách ukončení některých smluv o turistických zájezdech a pobytech v případě nevyhnutelných a mimořádných okolností nebo vyšší moci) mohou pořadatelé souborných služeb pro cesty v případě „ukončení“ smluv oznámených mezi 1. březnem a 15. zářím 2020 splnit svou povinnost vrácení plateb tím, že dotčenému cestujícímu nejpozději tři měsíce po oznámení „ukončení“ dotčené smlouvy o souborných službách nabídnou poukaz ve výši rovnající se platbám provedeným ve prospěch těchto souborných služeb, přičemž taková nabídka je platná po dobu 18ti měsíců.

( 2 ) – Viz článek 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS (Úř. věst. 2015, L 326, s. 1, dále jen „směrnice o souborných cestovních službách“). Podle čl. 12 odst. 2 první věty uvedené směrnice má cestující právo ukončit smlouvu o souborných službách pro cesty před zahájením poskytování souborných služeb bez zaplacení storno poplatku, jestliže v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí nastaly „nevyhnutelné a mimořádné“ okolnosti, které mají výrazný dopad na poskytování těchto souborných služeb nebo na přepravu osob do této destinace.

( 3 ) – Viz zejména článek 4 a čl. 12 odst. 2 až 4 směrnice o souborných cestovních službách.

( 4 ) – Viz zejména článek 4 a čl. 12 odst. 2 a 3 směrnice o souborných cestovních službách. V odst. 2 druhé větě tohoto článku je stanoveno, že cestující má v případě ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty nárok na vrácení veškerých plateb uskutečněných na základě uvedené smlouvy. Dále v souladu s článkem 4 a čl. 12 odst. 3 písm. b) této směrnice platí, že pokud dotčenému pořadateli brání v plnění smlouvy „nevyhnutelné a mimořádné okolností“, může uvedenou smlouvu ukončit a vrátit tomuto cestujícímu veškeré platby uskutečněné ve prospěch souborných služeb bez zbytečného prodlení a v každém případě do 14 dnů po ukončení smlouvy o souborných službách pro cesty.

( 5 ) – Viz článek 4 a čl. 12 odst. 2 až 4 směrnice o souborných cestovních službách.

( 6 ) – Jak je stanoveno v čl. 12 odst. 2 a 3 směrnice o souborných cestovních službách. Pojem „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“ je definován v čl. 3 bodě 12 uvedené směrnice jako „situace, již strana, která se jí dovolává, nemůže ovlivnit a jejímž důsledkům nelze zabránit ani přijetím veškerých přiměřených opatření“.

( 7 ) – Podle bodu 31 odůvodnění směrnice o souborných cestovních službách, v němž je upřesněn rozsah pojmu „nevyhnutelné a mimořádné okolnosti“, se tento pojem vztahuje na významná rizika pro lidské zdraví.

( 8 ) – Tato zásada je zakotvena v čl. 4 odst. 3 SEU.