Věc T‑295/20

Aquind Ltd. a další

v.

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 8. února 2023

„Energetika – Transevropské energetické sítě – Nařízení (EU) č. 347/2013 – Nařízení v přenesené pravomoci, kterým se mění seznam projektů společného zájmu – Článek 172 druhý pododstavec SFEU – Odmítnutí členského státu schválit projekt elektrického propojení za účelem přiznání statusu projektu společného zájmu – Nezařazení projektu Komisí na pozměněný seznam – Povinnost uvést odůvodnění – Zásada řádné správy – Rovné zacházení – Právní jistota – Legitimní očekávání – Proporcionalita – Článek 10 Smlouvy o energetické chartě“

Energetika – Transevropské energetické sítě – Nařízení č. 347/2013 – Přenesení pravomoci na Komisi – Nařízení v přenesené pravomoci, kterým se mění unijní seznam projektů společného zájmu (PSZ) – Odmítnutí členského státu schválit projekt elektrického propojení za účelem přiznání statusu PSZ – Diskreční pravomoc dotyčného členského státu – Nezařazení projektu Komisí na pozměněný seznam – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah – Diskreční pravomoc Komise – Neexistence

[Článek 172 druhý pododstavec a článek 290 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 347/2013, čl. 3 odst. 3 druhý pododstavec písm. a) a příloha II část 2 bod 10]

(viz body 36-40, 43-45, 54-56, 89, 90, 149, 150, 152)

Shrnutí

Vnitřní trh s energií a unijní seznam projektů společného zájmu: Tribunál zamítl žalobu skupiny Aquind

Unijní právo přiznává členskému státu, jehož se projekt týká, pravomoc schválit nebo odmítnout jeho zařazení na seznam PSZ, aniž Komise může toto odmítnutí zvrátit

Žalobkyně, společnosti Aquind Ltd, Aquind SAS a Aquind Energy Sàrl, jsou předkladatelkami projektu elektrického propojení spojujícího elektroenergetické přenosové soustavy Spojeného království a Francie (dále jen „projekt propojení Aquind“). Vzhledem k tomu, že tento projekt byl považován za zásadní v rámci infrastruktury nezbytné pro dokončení vnitřního trhu s energií, byl zařazen na seznam „projektů společného zájmu“ (dále jen „PSZ“) Evropské unie nařízením v přenesené pravomoci 2018/540 ( 1 ).

Vzhledem k tomu, že se tento unijní seznam PSZ musí vypracovávat každé dva roky, byl seznam stanovený nařízením v přenesené pravomoci 2018/540 nahrazen seznamem stanoveným nařízením v přenesené pravomoci 2020/389 ( 2 ) (dále jen „napadené nařízení“). Nový seznam uvedený v příloze napadeného nařízení zařadil projekt propojení Aquind na seznam projektů, které již nejsou považovány za unijní PSZ.

Žalobkyně proto podaly žalobu k Tribunálu, kterou se domáhaly zrušení napadeného nařízení v rozsahu, v němž byl projekt propojení Aquind odstraněn z unijního seznamu PSZ.

Tribunál tuto žalobu v plném rozsahu zamítl. Ve svém rozsudku mimo jiné konstatuje, že pokud se členský stát rozhodne odmítnout zařadit PSZ nacházející se na jeho území na seznam stanovený nařízením č. 347/2013 ( 3 ), tento členský stát disponuje v této souvislosti diskreční pravomocí, kterou Evropská komise nemůže zpochybnit.

Závěry Tribunálu

Tribunál se zaprvé zabýval otázkou, zda odůvodnění Komise nezařadit v napadeném nařízení projekt propojení Aquind na unijní seznam PSZ, které vychází z odmítnutí Francouzské republiky schválit zařazení tohoto projektu na unijní seznam PSZ, lze považovat za dostatečné odůvodnění ( 4 ).

V této souvislosti Tribunál poté, co připomenul znění čl. 172 druhého pododstavce SFEU, podle nějž hlavní směry a PSZ, které se týkají území členského státu, musí být schváleny tímto členským státem, uvedl, že vzhledem k jeho jasnému znění, které nevykazuje žádné výkladové problémy, toto ustanovení přiznává dotyčnému členskému státu diskreční pravomoc, zda zařazení projektu na unijní seznam PSZ schválí, či nikoli. Rozhodnutí normotvůrce zavést právo veta ve prospěch dotyčného členského státu lze totiž vysvětlit tím, že politika transevropských sítí zahrnuje územní aspekty, a určitým způsobem se tedy týká územního plánování, které je oblastí, která tradičně spadá do svrchovanosti členských států.

V projednávané věci Tribunál konstatuje, že Komise splnila povinnost uvést odůvodnění ( 5 ) tím, že uvedla, že Francouzská republika odmítla schválit zařazení projektu propojení Aquind na unijní seznam PSZ. Komisi nelze rovněž vytýkat, že Francouzskou republiku nepožádala o vysvětlení podrobných důvodů tohoto odmítnutí. V této souvislosti nelze ustanovení nařízení č. 347/2013 ( 6 ) vykládat v tom smyslu, že by Komise mohla být zodpovědná za případnou protiprávnost, které se dopustil členský stát, pokud tento stát odmítl schválit projekt, a že by tedy měla být zodpovědná za případné nesplnění povinnosti uvést odůvodnění, kterého se tento členský stát dopustil. Podle Tribunálu by takovýto přístup byl v rozporu s pravidly, která upravují rozdělení pravomocí mezi členské státy a Komisi, jako je to, které je uvedeno v článku 172 SFEU a které připomíná nařízení č. 347/2013. Smlouva o FEU totiž jasně stanovila meze pravomoci Unie v oblasti unijních PSZ, neboť Komisi je zabráněno zařadit na seznam uvedených PSZ projekt, který nebyl schválen členským státem, na jehož území má být projekt realizován.

Tribunál se zadruhé zabývá údajným porušením procesních a hmotněprávních pravidel stanovených v nařízení č. 347/2013 ( 7 ). V této souvislosti konstatuje, že žalobkyně neprokázaly, že by skutečnost, že projekt propojení Aquind byl považován za nejméně jistý z projektů, které by bylo možné zařadit na unijní seznam PSZ, mohla zpochybnit legalitu napadeného nařízení. Tribunál zdůrazňuje, že Komise byla podle nařízení č. 347/2013 ( 8 ) povinna zohlednit odmítnutí Francouzské republiky schválit zařazení projektu propojení Aquind na unijní seznam PSZ a že nemohla zpochybnit důvody, podle nichž byl uvedený projekt nejméně jistý. Dodává, že nařízení č. 347/2013 ( 9 ) stanovilo, že důvody odmítnutí uvedené členským státem musí být přezkoumány, pokud o to požádá některý z členských států dotyčné regionální skupiny. Komise tedy nebyla oprávněna požadovat, aby byl proveden přezkum důvodů uvedených Francouzskou republikou, a nedopustila se tedy v tomto ohledu žádného pochybení. V projednávané věci žádný členský stát neprojevil zájem a nepožádal, aby Francouzská republika vysvětlila důvody svého odmítnutí. I za předpokladu, že by konstatování Francouzské republiky, že byl projekt propojení Aquind nejméně jistý, vycházelo z nesprávného posouzení, Komise neměla pravomoc toto konstatování napravit, stejně jako sám Tribunál nemá pravomoc přezkoumat tuto otázku.

( 1 ) – Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/540 ze dne 23. listopadu 2017, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013, pokud jde o unijní seznam projektů společného zájmu (Úř. věst. 2018, L 90, s. 38).

( 2 ) – Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/389 ze dne 31. října 2019, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013, pokud jde o unijní seznam projektů společného zájmu (Úř. věst. 2020, L 74, s. 1).

( 3 ) – Článek 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1364/2006/ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009, (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009 (Úř. věst. 2013, L 115, s. 39).

( 4 ) – S ohledem na ustálenou judikaturu v této oblasti.

( 5 ) – Podle čl. 3 odst. 3 druhého pododstavce písm. a) a přílohy III části 2 bodu 10 nařízení č. 347/2013.

( 6 ) – Článek 3 odst. 1 a 4 a článek 16 nařízení č. 347/2013.

( 7 ) – Zejména v čl. 5 odst. 8 nařízení č. 347/2013.

( 8 ) – Podle čl. 3 odst. 3 druhého pododstavce písm. a) a přílohy III části 2 bodu 10 nařízení č. 347/2013.

( 9 ) – Příloha III část 2 bod 10 nařízení č. 347/2013.