Věc T-9/19

ClientEarth

v.

Evropská investiční banka

Rozsudek Tribunálu (druhého rozšířeného senátu) ze dne 27. ledna 2021

„Životní prostředí – Financování elektrárny na biomasu v Galicii – Rozhodnutí správní rady EIB o schválení financování – Přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí – Články 9 a 10 Aarhuské úmluvy – Články 10 až 12 nařízení (ES) č. 1367/2006 – Žádost o vnitřní přezkum – Odmítnutí žádosti jako nepřípustné – Přípustnost důvodu obrany – Povinnost uvést odůvodnění – Pojem ‚akt přijatý podle práva životního prostředí‘ – Pojem ‚akt s právně závaznými vnějšími účinky‘ “

1. Akty přijaté orgány – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Soudní přezkum

   [Článek 296 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. c); nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1367/2006, čl. 2 odst. 1 písm. g) a čl. 10 odst. 2]

   (viz body 87, 94, 98-102)

2. Žaloba na neplatnost – Pravomoc unijního soudu – Rozsah – Pravomoc Tribunálu nahradit odůvodnění autora napadeného aktu svým vlastním odůvodněním – Vyloučení

   (Článek 263 SFEU)

   (viz body 88, 91)

3. Právo Evropské unie – Výklad – Metody – Výklad s ohledem na mezinárodní smlouvy uzavřené Unií – Výklad nařízení č. 1367/2006 s ohledem na Aarhuskou úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva)

   [Aarhuská úmluva, čl. 9 odst. 3 a 4; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1367/2006, čl. 2 odst. 1 písm. g)]

   (viz bod 107)

4. Životní prostředí – Aarhuská úmluva – Použití na unijní orgány – Oprávnění nevládních organizací požádat o vnitřní přezkum správních aktů v oblasti životního prostředí – Předmět přezkumu – Akty přijaté podle práva životního prostředí – Pojem – Rozhodnutí správní rady Evropské investiční banky, kterým se schvaluje financování projektu – Rozhodnutí konstatující způsobilost projektu s ohledem na environmentální kritéria – Zahrnutí

   [Článek 191 odst. 1, čl. 192 odst. 2 a čl. 289 odst. 1 až 3 SFEU; Aarhuská úmluva, čl. 9 odst. 3 a 4; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1367/2006, čl. 2 odst. 1 písm. f) a g) a odst. 2 a článek 10]

   (viz body 117-126, 140)

5. Životní prostředí – Aarhuská úmluva – Použití na unijní orgány – Oprávnění nevládních organizací požádat o vnitřní přezkum správních aktů v oblasti životního prostředí – Předmět přezkumu – Akty s právně závaznými vnějšími účinky – Pojem – Rozhodnutí správní rady Evropské investiční banky, kterým se schvaluje financování projektu – Konečné stanovisko k způsobilosti uvedeného projektu s ohledem na jeho environmentální a sociální aspekty – Zahrnutí

   [Článek 263 SFEU; Aarhuská úmluva, čl. 9 odst. 3; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1367/2006, čl. 2 odst. 1 písm. g) a články 10 a 12]

   (viz body 149, 153, 167-171)

Shrnutí

V roce 2016 usiloval předkladatel projektu na výstavbu elektrárny na biomasu poháněné lesním odpadem, realizovaného v obci Curtis v Galicii (Španělsko), o financování u Evropské investiční banky (EIB). Rozhodnutím ze dne 12. dubna 2018 (dále jen „sporné rozhodnutí“) správní rada EIB předběžně schválila návrh financování uvedeného projektu ve formě úvěru. EIB informovala předkladatele o tomto rozhodnutí, přičemž uvedla, že schválení nezakládá žádnou povinnost EIB úvěr poskytnout, ale umožňuje předkladateli, aby přijal opatření nezbytná k formalizování uvedeného úvěru.

ClientEarth, nevládní organizace na ochranu životního prostředí, podala k EIB žádost o vnitřní přezkum sporného rozhodnutí podle článku 10 Aarhuského nařízení ( 1 ) a rozhodnutí, kterým se stanoví prováděcí pravidla k uvedenému nařízení ( 2 ). ClientEarth v podstatě zpochybňovala posouzení správní rady EIB, podle kterého dotčený projekt přispíval k dosažení evropských environmentálních cílů.

EIB odmítla žádost o vnitřní přezkum jako nepřípustnou z důvodu, že sporné rozhodnutí nepředstavuje „správní akt“, který může být předmětem vnitřního přezkumu podle Aarhuského nařízení.

Na podporu své žaloby na neplatnost podané proti tomuto zamítavému rozhodnutí uplatnila ClientEarth dva žalobní důvody vycházející jednak z porušení povinnosti uvést odůvodnění, a jednak z nesprávného uplatnění podmínek vyžadovaných ke kvalifikaci aktu jako „správního aktu“ ve smyslu Aarhuského nařízení.

Druhý rozšířený senát Tribunálu této žalobě vyhověl. Tribunál ve svém rozsudku zkoumal dosud neřešenou otázku týkající se kvalifikace rozhodnutí správní rady EIB, kterým se schvaluje financování projektu, jako správního aktu ve smyslu Aarhuského nařízení.

Závěry Tribunálu

Tribunál nejprve odmítl jako nepřípustný důvod na obranu uplatněný EIB, vycházející z neslučitelnosti žádosti o vnitřní přezkum s nezávislostí EIB v oblasti jejích finančních operací. Vzhledem k tomu, že tento důvod nebyl samostatně uveden v odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vnitřní přezkum, vedl by totiž jeho meritorní přezkum Tribunál k tomu, že by odůvodnění EIB nahradil svým vlastním odůvodněním, což je v rámci přezkumu legality uvedeného v článku 263 SFEU zakázáno.

Pokud jde o první žalobní důvod vznesený ClientEarth, který se týká porušení povinnosti uvést odůvodnění, Tribunál připomíná, že rozhodnutí o odmítnutí žádosti o vnitřní přezkum podléhalo povinnosti uvést odůvodnění podle článku 296 SFEU. Jelikož však EIB dostatečně vysvětlila důvody, které ji vedly k závěru, že sporné rozhodnutí nesplňuje podmínky vyžadované k tomu, aby mohlo být považováno za správní akt, žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění se zamítá jako neopodstatněný.

Pokud jde o druhý žalobní důvod vznesený ClientEarth, vycházející z nesprávného použití podmínek požadovaných pro kvalifikaci sporného rozhodnutí jako správního aktu ve smyslu Aarhuského nařízení, Tribunál úvodem zdůraznil nutnost zachovat užitečný účinek Aarhuské úmluvy ( 3 ) při výkladu těchto podmínek. Podle tohoto nařízení ( 4 ) pojem „správní akt“ zahrnuje jakékoliv individuálně určené opatření podle práva životního prostředí, které bylo přijato orgánem nebo subjektem Unie a má právně závazné vnější účinky.

Pokud jde o první podmínku týkající se přijetí aktu „podle práva životního prostředí“, Tribunál uvádí, že tento pojem zahrnuje všechna individuálně určená opatření, která podléhají požadavkům sekundárního práva Unie, které bez ohledu na svůj právní základ přímo směrují k dosažení cílů politiky Unie v oblasti životního prostředí. K učinění tohoto závěru odkázal Tribunál zejména na širokou definici pojmu „právo životního prostředí“ poskytnutou Aarhuským nařízením ( 5 ), která zahrnuje veškeré právní předpisy Unie, které přispívají ke sledování cílů politiky Unie v oblasti životního prostředí uvedených ve Smlouvě o FEU. Tribunál uvedl, že právní předpisy, na které se vztahuje tato definice, zahrnují obecně závazná interní pravidla vymezující úvěrovou činnost EIB, zejména environmentální kritéria způsobilosti projektů k financování, jež stanoví. Kromě toho podle Aarhuské úmluvy nelze přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí omezit pouze na akty orgánů veřejné správy, které se opírají o ustanovení práva životního prostředí. Tribunál má tudíž za to, že vzhledem k tomu, že sporné rozhodnutí konstatovalo, že dotčený projekt splňuje kritéria způsobilosti environmentální povahy stanovená EIB, představuje individuální opatření přijaté podle práva životního prostředí.

Pokud jde o druhou podmínku týkající se právně závazných vnějších účinků, které musí vyvolávat správní akt v souladu s Aarhuským nařízením, Tribunál uvedl, že výklad tohoto pojmu musí být v souladu s pojmem „akt, který má právní účinky vůči třetím osobám“ ve smyslu článku 263 SFEU. V tomto ohledu má Tribunál za to, že sporné rozhodnutí obsahovalo konečné stanovisko správní rady EIB k způsobilosti dotčeného projektu k financování s ohledem na jeho environmentální a sociální aspekty. V tomto rozsahu mělo sporné rozhodnutí konečné právní účinky zejména vůči předkladateli projektu, jelikož konstatovaná způsobilost mu umožnila přijmout opatření nezbytná pro formalizování úvěru, a to i přes to, že zbývalo prověřit další aspekty projektu. V této souvislosti Tribunál dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že se žádost ClientEarth o vnitřní přezkum týkala environmentálních aspektů projektu, týkala se přinejmenším částečně konečných právních účinků, které sporné rozhodnutí vyvolalo vůči třetím osobám.

S ohledem na výše uvedená zjištění Tribunál zrušil rozhodnutí EIB, kterým byla žádost o vnitřní přezkum podaná ClientEarth odmítnuta jako nepřípustná.

( 1 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. 2006, L 264, s. 13) (dále jen „Aarhuské nařízení“).

( 2 ) – Rozhodnutí Komise 2008/50/ES ze dne 13. prosince 2007, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006, pokud jde o žádosti o vnitřní přezkum správních aktů (Úř. věst. 2008, L 13, s. 24).

( 3 ) – Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, podepsaná v Aarhusu dne 25. června 1998 a schválená jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2005/370/ES ze dne 17. února 2005 (Úř. věst. 2005, L 124, s. 1).

( 4 ) – Článek 2 odst. 1 písm. g) Aarhuského nařízení.

( 5 ) – Článek 2 odst. 1 písm. f) Aarhuského nařízení.