Věc T‑616/18

Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo S. A.

v.

Evropská komise

rozsudek Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) ze dne 2. února 2022

„Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Středoevropské a východoevropské trhy se zemním plynem – Rozhodnutí, které činí povinnými individuální závazky nabídnuté podnikem – Článek 9 nařízení (ES) č. 1/2003 – Přiměřenost závazků ve vztahu k obavám týkajícím se hospodářské soutěže původně identifikovaných v oznámení námitek – Upuštění Komise od vyžadování závazků ve vztahu k některým původním obavám – Zásada řádné správy – Transparentnost – Povinnost uvést odůvodnění – Cíle energetické politiky Unie – Zásada energetické solidarity – Zneužití pravomoci“

1. Soudní řízení – Organizační procesní opatření – Návrh na předložení dokumentů – Posuzovací pravomoc unijního soudu – Povinnosti navrhovatele – Identifikace požadovaných dokumentů a předložení důkazů o jejich užitečnosti pro účely řízení

   (Statut Soudního dvora, článek 24; jednací řád Tribunálu, články 88 a 89)

   (viz body 60–64)

2. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Ukončení protiprávních jednání – Rozhodnutí Komise, které činí povinnými závazky přijaté na základě článku 9 nařízení č. 1/2003 – Dodržení zásady proporcionality – Rozsah – Absence závazků řešících určité obavy týkající se hospodářské soutěže, které Komise původně identifikovala – Povinnost Komise odůvodnit upuštění od námitek v průběhu řízení – Posuzovací pravomoc

   (Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 9 odst. 1)

   (viz body 75–85, 93–108)

3. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí o použití pravidel hospodářské soutěže – Rozhodnutí Komise, které činí povinnými závazky přijaté na základě článku 9 nařízení č. 1/2003

   (Článek 296 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 9 odst. 1)

   (viz body 120–122, 427)

4. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Ukončení protiprávních jednání – Rozhodnutí Komise, které činí povinnými závazky přijaté na základě článku 9 nařízení č. 1/2003 – Závaznost pro vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž a soudy – Rozsah

   (Článek 4 odst. 3 SEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 9 odst. 1 a čl. 16 odst. 1)

   (viz body 130–134)

5. Hospodářská soutěž – Rozdělení pravomocí mezi Komisi a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž – Rozhodnutí Komise o zahájení šetření týkajícího se zneužití dominantního postavení – Zbavení vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž jeho příslušnosti k použití unijních pravidel hospodářské soutěže – Důsledek – Ochrana dotčených podniků před souběžnými řízeními

   (Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 11 odst. 6)

   (viz body 135, 138)

6. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Ukončení protiprávních jednání – Rozhodnutí Komise, které činí povinnými závazky přijaté na základě článku 9 nařízení č. 1/2003 – Dodržení zásady proporcionality – Rozsah – Přiměřenost závazků ve vztahu k obavám týkajícím se hospodářské soutěže, které Komise původně identifikovala – Posouzení

   (Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 9 odst. 1)

   (viz body 142–281, 302–399)

7. Soudní řízení – Lhůta pro předložení důkazů – Článek 85 odst. 2 a 3 jednacího řádu Tribunálu – Důkazy předložené poprvé jako příloha vyjádření žalující strany ke spisu vedlejšího účastníka řízení – Nepřípustnost – Výjimka – Důkazy o opaku v reakci na důkazy předložené jako příloha ke spisu vedlejšího účastníka řízení

   (Jednací řád Tribunálu, čl. 85 odst. 2 a 3)

   (viz bod 243)

8. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Zákaz kartelů a zneužití dominantního postavení – Kogentní charakter – Povinnost vnitrostátních soudů použít i bez návrhu tato kogentní ustanovení – Rozhodnutí Komise, které činí povinnými závazky přijaté na základě článku 9 nařízení č. 1/2003 – Rozhodčí nález odporující takovému rozhodnutí – Vnitrostátní soudy, které mohou vyhovět návrhu na zrušení tohoto nálezu

   (Články 101 a 102 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 9 odst. 1)

   (viz body 289–293)

9. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Ukončení protiprávních jednání – Rozhodnutí Komise, které činí povinnými závazky přijaté na základě článku 9 nařízení č. 1/2003 – Zohlednění cílů sledovaných ustanoveními Smlouvy – Zohlednění cílů energetické politiky Unie – Meze

   (Články 7 a 194 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 9 odst. 1)

   (viz body 418–420)

10. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Ukončení protiprávních jednání – Rozhodnutí Komise, které činí povinnými závazky přijaté na základě článku 9 nařízení č. 1/2003 – Dodržení zásady rovného zacházení – Neexistence srovnatelných situací

    (Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 9 odst. 1)

    (viz body 433–440)

11. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Ukončení protiprávních jednání – Rozhodnutí Komise, které činí povinnými závazky přijaté na základě článku 9 nařízení č. 1/2003 – Zneužití pravomoci – Absence

    (Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 9 odst. 1)

    (viz body 448–451, 459–470, 506–510)

12. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Ukončení protiprávních jednání – Rozhodnutí Komise, které činí povinnými závazky přijaté na základě článku 9 nařízení č. 1/2003 – Poradní výbor pro restriktivní praktiky a dominantní postavení – Povinnost projednání – Podstatná formální náležitost – Dosah – Absence porušení

    (Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 9 odst. 1 a článek 14)

    (viz bod 466)

13. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přezkum stížností – Povinnosti Komise – Zahájení samostatného postupu pro řešení stížnosti zahrnující tvrzení, která jsou předmětem jiného vyšetřování – Přípustnost

    (Nařízení Rady č. 1/2003)

    (viz body 476–479)

14. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Oznámení námitek – Účast stěžovatelů na řízení – Povinnost Komise poskytnout jim nedůvěrnou verzi oznámení námitek – Právo stěžovatelů vyjádřit se k tomuto dokumentu – Rozsah

    (Nařízení Komise č. 773/2004, čl. 6 odst. 1)

    (viz body 484–499)

Shrnutí

Tribunál zamítl žalobu proti rozhodnutí Komise, které činní povinnými závazky předložené Gazpromem za účelem řešení obav Komise týkajících se hospodářské soutěže, pokud jde o vnitrostátní předcházející trhy s velkoobchodními dodávkami zemního plynu v zemích střední a východní Evropy

Rozhodnutí schvalující tyto závazky není stiženo procesními nebo věcnými pochybeními tvrzenými žalobkyní

V letech 2011 až 2015 přijala Evropská komise několik opatření, aby prošetřila fungování trhů se zemním plynem ve střední a východní Evropě. V tomto rámci zahájila šetření vůči společnostem Gazprom PJSC a Gazprom export LLC (dále jen společně „Gazprom“) ohledně dodávek zemního plynu v osmi členských státech, a sice v Bulharsku, České republice, Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, Polsku a na Slovensku (dále jen „dotčené země“).

Komise dne 22. dubna 2015 zaslala Gazpromu oznámení námitek ( 1 ), v němž mu vytýkala zneužití jeho dominantního postavení na vnitrostátních předcházejících trzích s velkoobchodními dodávkami zemního plynu v dotčených zemích s cílem zabránit volnému pohybu zemního plynu v těchto zemích, v rozporu s článkem 102 SFEU, který takové zneužití zakazuje.

Komise měla v oznámení námitek konkrétněji za to, že strategie Gazpromu pokrývala tři soubory případně protisoutěžních praktik:

Gazprom předložil Komisi s cílem vyřešit tyto problémy hospodářské soutěže formální návrh závazků a po obdržení připomínek zúčastněných stran předložil pozměněný návrh závazků (dále jen „konečné závazky“).

Souběžně s tímto řízením podala žalobkyně dne 9. března 2017 stížnost na zneužívající praktiky Gazpromu, které se z velké části překrývaly s obavami Komise již vyjádřenými v oznámení námitek. Komise tuto stížnost nicméně zamítla ( 2 ).

Komise rozhodnutím ze dne 24. května 2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“) ( 3 ), schválila a učinila povinnými konečné závazky předložené Gazpromem a ukončila správní řízení v souladu s článkem 9 nařízení č. 1/2003 ( 4 ).

Žalobkyně předložila Tribunálu žalobu na neplatnost tohoto rozhodnutí s tvrzením, že Komise zejména porušila v několika ohledech článek 9 nařízení č. 1/2003 a zásadu proporcionality, neboť závazky byly neúplné a nedostatečné, a dále porušila několik ustanovení Smlouvy o FEU, zejména vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí je v rozporu s článkem 194 SFEU a s cíli unijní energetické politiky ( 5 ).

Osmý rozšířený senát Tribunálu tuto žalobu zamítl.

Závěry Tribunálu

Tribunál dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není stiženo žádným z procesních nebo věcných pochybení uplatněných žalobkyní v rámci jejích šesti žalobních důvodů.

Zaprvé Tribunál zamítl žalobní důvod vytýkající Komisi, že přijala konečné závazky, ačkoliv tyto závazky neodpovídaly na výtky týkající se Jamalu.

V tomto ohledu soud uvedl, že v rámci řízení o závazcích stanoveného v článku 9 nařízení č. 1/2003 nemohou požadavky spojené s dodržováním zásady proporcionality znamenat, že závazky nabídnuté dotčenými podniky musí nutně odpovídat na všechny obavy týkající se hospodářské soutěže vyjádřené v předběžném posouzení, včetně případu, kdy má toto posouzení, jako v projednávané věci, formu oznámení námitek. Komise nicméně musela odůvodnit absenci závazků, které by v projednávané věci odpovídaly na výtky týkající se Jamalu.

Komise tak v souladu s povinností, která jí v této souvislosti přísluší, uvedla důvody, proč takové závazky nevyžadovala. Komise v tomto ohledu zejména odkázala na rozhodnutí Urządu Regulacji Energetyki (polský energetický regulační úřad) přijaté v květnu 2015, které v rámci právní úpravy Evropské unie týkající se plynárenského odvětví ( 6 ) osvědčovalo provozovatele polského úseku plynovodu Jamal, společnost Gaz-System S. A. jako nezávislého provozovatele soustavy (dále jen „certifikační rozhodnutí“). I když se tedy Gazprom snažil posílit svou kontrolu nad správou investic do polského úseku plynovodu Jamal, nic to nemění na skutečnosti, že ve fázi schválení konečných závazků a v souladu s certifikačním rozhodnutím to byla společnost Gaz-System, kdo vykonával rozhodující kontrolu nad těmito investicemi a že navíc byly uskutečněny některé významné investice do tohoto úseku.

Certifikační rozhodnutí tak bylo s to vyřešit obavy, které byly předmětem výtek týkajících se Jamalu. Komise tedy byla s ohledem na prostor pro uvážení, kterým disponuje v rámci přijímání závazků na základě článku 9 nařízení č. 1/2003, oprávněna přijmout konečné závazky, i když tyto závazky nezahrnovaly žádné opatření, které by odpovídalo na výtky týkající se Jamalu.

Komise tím, že přijala konečné závazky, přestože v nich nebyly obsaženy závazky, které by odpovídaly na výtky týkající se Jamalu, neporušila ani zásadu loajální spolupráce. V tomto ohledu Tribunál odmítl tvrzení, že Komise údajně zabránila orgánům pro hospodářskou soutěž a vnitrostátním soudům zasáhnout proti praktikám, které byly předmětem uvedených výtek. Ačkoliv uvedené orgány a soudy nemohou přijmout rozhodnutí, které by bylo v rozporu s napadeným rozhodnutím, Komise totiž nekonstatovala, že nedošlo k porušení unijního práva hospodářské soutěže. Toto rozhodnutí tudíž nemělo vliv na oprávnění orgánů pro hospodářskou soutěž a vnitrostátních soudů zasáhnout vůči jednání Gazpromu v souvislosti s výtkami týkajícími se Jamalu a na jejich pravomoc použít články 101 a 102 SFEU.

Zadruhé Tribunál zamítl žalobní důvod zpochybňující přijetí konečných závazků Komisí, přestože tyto závazky odpovídajícím způsobem nereagovaly na výtky týkající se cenových praktik. V tomto ohledu se Gazprom zavázal vložit do smluv o dodávkách zemního plynu uzavřených na dobu alespoň tří let s jeho zákazníky v pěti dotčených zemích nový postup revize cenových vzorců, které určují smluvní ceny. Tento nový postup zejména stanovil soulad těchto vzorců s cenovými pokyny vymezenými v uvedených závazcích a možnost předložit případné spory v této otázce rozhodčímu soudu zřízenému v Unii. Podle Tribunálu se v tomto ohledu Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, a to ani tím, že přijala závazek stanovící uvedený nový revizní postup, spíše než aby vyžadovala okamžitou změnu cenových vzorců v dotčených smlouvách.

Komise se nedopustila právního pochybení, ani když v napadeném rozhodnutí konstatovala, že by rozhodčí soud zřízený v Unii musel dodržet a použít unijní právo hospodářské soutěže. Soudní dvůr totiž ve svém rozsudku Eco Swiss ( 7 ), potvrdil, že články 101 a 102 SFEU představují kogentní ustanovení veřejného pořádku, která vnitrostátní soudy musí použít i bez návrhu, přičemž tyto soudy musí vyhovět návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, shledají-li, že tento nález je v rozporu s uvedenými články. Z hlediska těchto úvah, a jelikož se nařízení č. 1/2003 týká provedení článků 101 a 102 SFEU, dospěl Tribunál k závěru, že vnitrostátní soudy mohou také vyhovět návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, shledají-li, že je tento nález v rozporu s rozhodnutím o závazcích přijatým na základě článku 9 nařízení č. 1/2003.

Zatřetí Tribunál zamítl žalobní důvod zpochybňující přijetí konečných závazků Komisí, přestože tyto závazky odpovídajícím způsobem nereagovaly na výtky týkající se územních omezení. Podle Tribunálu se Komise v tomto ohledu nedopustila zjevně nesprávného posouzení, a to ani stran závazku zavádějící mechanismus změny místa dodávek zemního plynu.

Začtvrté Tribunál zamítl žalobní důvod, podle kterého Komise nedodržela cíle unijní energetické politiky, jak jsou stanoveny v čl. 194 odst. 1 SFEU.

V tomto ohledu Tribunál uvedl, pokud jde o řízení o závazcích, že Komise může v rámci svého předběžného posouzení zohlednit cíle sledované v ostatních ustanoveních Smlouvy, zejména aby učinila předběžný závěr, že nedošlo k porušení pravidel hospodářské soutěže. Komise se nicméně, co se týče přezkumu předložených závazků, omezuje na ověření, jednak toho, zda tyto závazky reagují na obavy, o nichž informovala dotčený podnik, a dále toho, zda tento podnik nenabídl méně omezující závazky, které na tyto obavy reagují stejně adekvátně, i když řízení nemůže dospět k výsledku, který by odporoval zvláštním ustanovením Smluv.

Kromě toho žalobkyně každopádně neprokázala, že konečné závazky byly jako takové v rozporu s cíli energetické politiky nebo zásadou energetické solidarity.

Zapáté, pokud jde o údajná procesní pochybení v zacházení s výtkami týkajícími se Jamalu, Komise se podle Tribunálu takového pochybení nedopustila v rámci jejího konzultování poradního výboru pro restriktivní praktiky a dominantní postavení stanoveného v článku 14 nařízení č. 1/2003. Jakkoli je totiž konzultování výboru podstatnou formální náležitostí, v projednávané věci nemohlo jít o otázku jednání Komise, které by tomuto výboru bránilo v přijetí jeho stanoviska za plné znalosti věci, a tedy ani o otázku porušení zasahujícího do legality napadeného rozhodnutí. V této souvislosti Tribunál rovněž zamítl argument žalobkyně vycházející z toho, že Komise v rámci průzkumu trhu uvedla zúčastněné strany v omyl.

Zašesté Tribunál odmítl argumenty žalobkyně vycházející z porušení různých procesních práv při vyřizování její stížnosti ze dne 9. března 2017 na údajné zneužívající praktiky Gazpromu, které se z velké části překrývaly s obavami vyjádřenými v oznámení námitek.

Pokud jde o rozhodnutí Komise nezabývat se touto stížností v rámci správního řízení ukončeného napadeným rozhodnutím, měl Tribunál za to, že v projednávané věci zahájení samostatného řízení za účelem vyřízení stížnosti nebylo samo o sobě nesprávné s ohledem na legitimní důvody uvedené Komisí, které vycházejí z úspornosti řízení a z její snahy nezpozdit šetření věci, která se nacházela v pokročilé fázi, rozšířením jejího předmětu.

Tribunál nicméně upřesnil, že zahájení samostatného řízení za účelem vyřízení stížnosti nemůže zbavit žalobkyni jejího práva, jakožto stěžovatelky, na obdržení kopie nedůvěrného znění oznámení námitek a na vyjádření jejího písemného stanoviska v rámci řízení o závazcích. Ačkoliv v tomto ohledu Komise v rámci souběžného vedení dvou řízení způsobila nejasnost, pokud jde o účast žalobkyně v řízení o závazcích a její právo obdržet kopii oznámení námitek a předložit připomínky týkající se tohoto dokumentu v rámci tohoto řízení, tyto okolnosti neměly nakonec vliv na účinný výkon práv žalobkyně v uvedeném řízení, které bylo ukončeno napadeným rozhodnutím.

( 1 ) – V souladu s článkem 10 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků [101] a [102 SFEU] (Úř. věst. 2004, L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81).

( 2 ) – Rozhodnutí Komise C(2019) 3003 final ze dne 17. dubna 2019 o zamítnutí stížnosti (věc AT.40497 – Polské ceny plynu). Tribunál vyhověl žalobě na neplatnost tohoto rozhodnutí rozsudkem ze dne 2. února 2022, Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo v. Komise (Zamítnutí stížnosti), T‑399/19.

( 3 ) – Rozhodnutí Evropské komise C(2018) 3106 final ze dne 24. května 2018 týkající se řízení podle článku 102 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 54 Dohody o EHP (věc AT.39816 – Předcházející trhy pro dodávky zemního plynu ve střední a východní Evropě) (Úř. věst. 2018, C 258, s. 6).

( 4 ) – Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101] a [102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1, Zvl. vyd. 08/02, s. 205).

( 5 ) – Polská republika a Litevská republika vstoupily do tohoto řízení na podporu návrhových žádání žalobkyně.

( 6 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (Úř. věst. 2009, L 211, s. 94).

( 7 ) – Rozsudek ze dne 1. června 1999, Eco Swiss, C‑126/97.