Věc T‑228/18

Transtec

v.

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (devátého senátu) ze dne 16. května 2019

„Veřejné zakázky na služby – Zadávací řízení – Rámcová smlouva o poskytování služeb – Služby ve prospěch třetích zemí, které jsou příjemci vnější pomoci Unie – Odmítnutí nabídky uchazeče a zadání veřejné zakázky jiným uchazečům – Tvrzení o vážném profesním pochybení uchazeče – Neexistence pravomocného rozsudku nebo konečného správního rozhodnutí stanovujícího vážné profesní pochybení – Podmínky, za kterých je možné záležitost předložit výboru uvedenému v článku 108 finančního nařízení – Neobvykle nízké nabídky – Povinnost uvést odůvodnění – Zohlednění dopisu odeslaného veřejným zadavatelem po podání žaloby – Právo na účinný procesní prostředek nápravy – Doba, která musí uběhnout před podáním žaloby proti rozhodnutí o zadání veřejné zakázky – Rovné zacházení – Zásada zákazu diskriminace – Články 105a, 106, 108, 113 a 118 finančního nařízení – Mimosmluvní odpovědnost“

1. Veřejné zakázky Evropské unie – Zadávací řízení – Zadávání veřejných zakázek – Vyloučení uchazečů z důvodu vážného profesního pochybení – Neexistence pravomocného rozsudku nebo konečného správního rozhodnutí – Povinnost záležitost předložit výboru uvedenému v článku 108 finančního nařízení – Podmínky – Existence dostatečných indicií prokazujících uvedené pochybení – Riziko ohrožující finanční zájmy Unie

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 966/2012, články 150a, 106 a 108)

   (viz body 53, 54)

2. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Posouzení povinnosti uvést odůvodnění v závislosti na okolnostech případu – Nutnost upřesnit všechny relevantní skutkové a právní okolnosti – Neexistence

   [Článek 296 druhý pododstavec SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. c)]

   (viz body 91, 92)

3. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí o odmítnutí nabídky vydané v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku na poskytování služeb – Povinnost na základě písemné žádosti sdělit vlastnosti a relativní výhody přijaté nabídky a jméno uchazeče, kterému byla veřejná zakázka zadána – Povinnost zadavatele poskytnout podrobnou srovnávací analýzu přijaté nabídky a nabídky neúspěšného uchazeče – Neexistence

   (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 966/2012, čl. 113 odst. 2 a 3; nařízení Komise č. 1268/2012, čl. 161 odst. 2)

   (viz body 93–95, 99)

4. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Posouzení s ohledem na informace, které měl žalobce k dispozici v okamžiku podání žaloby – Zohlednění dopisu odeslaného žalovanou po podání žaloby

   (Článek 296 druhý pododstavec SFEU)

   (viz bod 96)

Shrnutí

V rozsudku ze dne 16. května 2012, Transtec v. Komise (T‑228/18), Tribunál zamítl žalobu na neplatnost a na náhradu škody, kterou podala společnost Transtec, uchazečka, jež byla vyloučena ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku vypsaného Evropskou komisí, které se týkalo uzavření rámcové smlouvy s více uchazeči, jejímž předmětem bylo poskytování odborných služeb v souvislosti s vnější pomocí Evropské unie ve prospěch třetích zemí.

Zaprvé, žalobkyně Komisi vytýkala, že nevyloučila jednoho z uchazečů, jemuž byla veřejná zakázka zadána, proti němuž bylo údajně britskými orgány vedeno vyšetřování „pro skutky zpronevěry a pletich při zadávání veřejných zakázek“, aniž však toto vyšetřování vedlo k vydání pravomocného rozsudku.

V tomto ohledu Tribunál připomněl, že pokud neexistuje pravomocný rozsudek nebo konečné správní rozhodnutí, které by se týkaly uchazeče, musí veřejný zadavatel, má-li k dispozici dostatečné indicie k tomu, aby předpokládal, že se uvedený uchazeč dopustil zejména vážného profesního pochybení, předložit záležitost výboru uvedenému v článku 108 finančního nařízení ( 1 ). Veřejný zadavatel nicméně musí před tím, než záležitost uvedenému výboru předloží, posoudit, zda případná finanční nesrovnalost, která byla zjištěna, může způsobit rizika ohrožující finanční zájmy Unie ( 2 ).

V projednávaném případě však měl Tribunál za to, že se dokumenty, které žalobkyně předložila, omezovaly pouze na sdělení skutečnosti, že dotčený uchazeč, kterému byla veřejná zakázka zadána, byl předmětem „tvrzení“, která se týkala nesrovnalostí v zadávání veřejných zakázek ve Spojeném království, aniž byl upřesněn původ těchto tvrzení a byly dále upřesněny okolnosti, za kterých mělo k uvedeným nesrovnalostem dojít. Z toho dovodil, že tyto dokumenty nepostačovaly k tomu, aby prokázaly, že jednání dotčeného uchazeče, kterému byla zadána veřejná zakázka, mohlo představovat vážné profesní pochybení ohrožující finanční zájmy Unie, a že tudíž Komise neměla povinnost záležitost předložit výboru uvedenému v článku 108 finančního nařízení.

Zadruhé se žalobkyně dovolávala nedostatku odůvodnění z důvodu, že se Komise v napadeném rozhodnutí omezila na informaci o tom, že žalobkyně neobdržela nejlepší známku za poměr mezi cenou a kvalitou, a na to, že jí ve formě tabulky sdělila známky udělené úspěšným uchazečům.

V tomto ohledu Tribunál připomněl, že dodržení povinnosti uvést odůvodnění musí být v zásadě posuzováno v závislosti na informacích, které má žalobce k dispozici v okamžiku podání žaloby, a podotkl, že v projednávaném případě měla žalobkyně ke dni podání žaloby k dispozici pouze napadené rozhodnutí. Tribunál nicméně rovněž uvedl, že podle relevantních ustanovení finančního nařízení a prováděcího nařízení ( 3 ) odůvodnění rozhodnutí veřejného zadavatele o odmítnutí nabídky a zadání veřejné zakázky jinému uchazeči může být učiněno ve dvou fázích, nejprve sdělením stručného popisu důvodů pro odmítnutí nabídky a dále sdělením popisu vlastností a relativních výhod vítězné nabídky, jakož i jména uchazeče, kterému byla veřejná zakázka zadána, nejpozději do patnácti dnů ode dne doručení výslovné žádosti neúspěšného uchazeče ( 4 ).

V projednávaném případě žalobkyně na základě výše uvedených ustanovení Komisi vskutku požádala o sdělení podrobných důvodů odmítnutí její nabídky a zadání veřejné zakázky jinému uchazeči. Svoji žalobu však žalobkyně podala dříve, než uplynula patnáctidenní lhůta, kterou má Komise na to, aby na takovouto žádost odpověděla. Kromě toho sama žalobkyně v průběhu řízení předložila dopis, ve kterém Komise na její žádost o sdělení předmětných důvodů odpověděla. Současně s předložením tohoto dopisu žalobkyně podala dodatečné podání k žalobě, ve kterém se vyjádřila k obsahu uvedeného dopisu. Tribunál předložení dopisu Komise a dodatečné podání žalobkyně považoval za přípustné.

Tribunál tak měl za to, že žalobkyně měla možnost seznat důvody, které byly základem pro stanovení pořadí její nabídky Komisí, a zamítl žalobní důvod vycházející z nedostatku odůvodnění. Tribunál tudíž žalobu zamítl v plném rozsahu.

( 1 ) – Nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. 2012, L 298, s. 1).

( 2 ) – Články 105a a 106 finančního nařízení.

( 3 ) – Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ze dne 29. října 2012 o prováděcích pravidlech k finančnímu nařízení (Úř. věst. 2012, L 362, s. 1).

( 4 ) – Článek 113 odst. 2 a 3 finančního nařízení a čl. 161 odst. 2 prováděcího nařízení.