Věc T‑411/17

Landesbank Baden-Württemberg

v.

Jednotný výbor pro řešení krizí

Rozsudek Tribunálu (osmého rozšířeného senátu) ze dne 23. září 2020

„Hospodářská a měnová unie – Bankovní unie – Jednotný mechanismus pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků – Jednotný fond pro řešení krizí – Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí o výpočtu příspěvků předem na rok 2017 – Žaloba na neplatnost – Bezprostřední a osobní dotčení – Přípustnost – Podstatné formální náležitosti – Autentizace rozhodnutí – Povinnost uvést odůvodnění – Právo na účinnou soudní ochranu – Námitka protiprávnosti – Omezení časových účinků rozsudku“

1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Aktivní legitimace – Akty týkající se jich bezprostředně a osobně – Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí o výpočtu příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí – Bezprostřední a osobní dotčení institucí, které mají tyto příspěvky zaplatit

   (Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014, čl. 67 odst. 4 a čl. 70 odst. 2)

   (viz body 28, 29, 88, 91)

2. Námitka protiprávnosti – Rozsah – Akty, proti nimž může být vznesena námitka protiprávnosti – Obecný akt, na němž je založeno napadené rozhodnutí – Nezbytnost právní vazby mezi napadeným aktem a sporným obecným aktem

   (Články 263 a 277 SFEU)

   (viz body 31–34)

3. Žaloba na neplatnost – Důvody – Porušení podstatných formálních náležitostí – Chybějící autentizace aktu – Chybějící nebo nedostatečné odůvodnění – Důvod, kterým se soud musí zabývat i bez návrhu

   (Články 263 a 296 SFEU)

   (viz body 36, 37, 142)

4. Žaloba na neplatnost – Důvody – Porušení podstatných formálních náležitostí – Chybějící autentizace napadeného rozhodnutí – Nutnost dovolávat se újmy nebo jiných vad než chybějící autentizace – Neexistence – Důvod, kterým se soud musí zabývat i bez návrhu

   (Článek 263 SFEU)

   (viz body 38–43)

5. Žaloba na neplatnost – Důvody – Porušení podstatných formálních náležitostí – Chybějící autentizace napadeného rozhodnutí – Příloha napadeného rozhodnutí, která je jeho podstatným prvkem – Nepodepsaný elektronický dokument, který není neoddělitelně spojen s textem napadeného rozhodnutí

   (Článek 263 SFEU)

   (viz body 47, 48, 55)

6. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Úzký vztah mezi povinností uvést odůvodnění a právem na účinnou soudní ochranu

   (Článek 296 druhý pododstavec SFEU; Listina základních práv, článek 47)

   (viz body 83–87, 89)

7. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí o výpočtu příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí – Netransparentnost výpočtu příspěvků předem – Výpočet založený na vzájemné závislosti příspěvků, používající důvěrné údaje jiných institucí – Porušení povinnosti uvést odůvodnění, jehož příčinou je, pokud jde o část výpočtu týkající se korekce v závislosti na rizikovém profilu, protiprávnost článků 4 až 7, článku 9 a přílohy I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, uplatňovaná prostřednictvím námitky protiprávnosti

   (Články 296 a 277 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014, čl. 67 odst. 4 a čl. 70 odst. 2; nařízení Komise 2015/63, články 4 až 7, článek 9 a příloha I; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59, článek 103)

   (viz body 92, 95, 100, 102, 106–110, 129, 140–143)

8. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Omezení Soudním dvorem – Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí o výpočtu příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí – Nezbytnost změny právního rámce před vydáním nového rozhodnutí – Zachování účinků napadeného rozhodnutí

   (Článek 264 druhý pododstavec SFEU)

   (viz body 146–148)

Shrnutí

V rozsudku ze dne 23. září 2020, Landesbank Baden-Württemberg v. Jednotný výbor pro řešení krizí (T‑411/17), vydaném v rozšířeném senátu, Tribunál zrušil rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (dále jen „Jednotný výbor“) ( 1 ), kterým byla určena výše příspěvků předem na rok 2017 do Jednotného fondu pro řešení krizí, v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká žalobkyně, Landesbank Baden-Württemberg, která je německou úvěrovou institucí.

Tato věc spadá do rámce druhého pilíře bankovní unie týkajícího se jednotného mechanismu pro řešení krizí zavedeného nařízením č. 806/2014 ( 2 ). Konkrétně se týká Jednotného fondu pro řešení krizí zřízeného tímto nařízením ( 3 ). Jednotný fond pro řešení krizí je financován z příspěvků institucí vybíraných na vnitrostátní úrovni zejména formou příspěvků předem ( 4 ). Jednotný výbor rozhodnutím ze dne 11. dubna 2017 vydal na základě nařízení č. 806/2014 napadené rozhodnutí stanovující výši příspěvků předem na rok 2017, které měly instituce, včetně žalobkyně, povinnost odvést do Jednotného fondu pro řešení krizí. Německý orgán příslušný k řešení krize výměrem ze dne 21. dubna 2017 žalobkyni informoval o vydání tohoto rozhodnutí a sdělil jí, jakou částku má zaplatit. Žalobkyně, která uvedené rozhodnutí zpochybňuje v několika ohledech, podala k Tribunálu tuto žalobu.

Tribunál nejprve konstatoval, pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, že ačkoli jsou rozhodnutí Jednotného výboru o výpočtu příspěvků předem do Jednotného fondu pro řešení krizí v souladu s použitelnou právní úpravou určena vnitrostátním orgánům příslušným k řešení krize, jsou instituce, které mají tyto příspěvky zaplatit, bezpochyby těmito rozhodnutími bezprostředně a osobně dotčeny. Z toho vyplývá, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby na neplatnost rozhodnutí Jednotného výboru.

Dále Tribunál připomněl, že se unijní soud musí i bez návrhu zabývat nepominutelným důvodem vycházejícím z porušení podstatných formálních náležitostí a že takové porušení zahrnuje zejména skutečnost, že napadený akt nebyl autentizován a že není odůvodněn či jeho odůvodnění není dostatečné, a poté provedl přezkum porušení požadavku na autentizaci napadeného rozhodnutí.

V tomto ohledu konstatoval, že uvedený požadavek v tomto případě nebyl splněn, neboť Jednotný výbor nepředložil žádný důkaz o autentizaci přílohy napadeného rozhodnutí, která obsahuje částky příspěvků předem, a je tedy podstatným prvkem tohoto rozhodnutí. Konkrétně Tribunál zejména zdůraznil, že vzhledem k tomu, že uvedená příloha je elektronický dokument, může být její podpis pouze elektronický. Jednotný výbor však nepředložil žádnou verzi přílohy obsahující takový podpis, přestože příloha není s textem napadeného rozhodnutí, který vlastnoručně podepsala předsedkyně Jednotného výboru, neoddělitelně spojena. Tribunál rovněž odmítl ostatní argumenty Jednotného výboru, kterými se posledně uvedený snažil autentizaci přílohy prokázat jinými prostředky.

Tribunál poté, co vyhověl žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení požadavku na autentizaci, považoval za vhodné se vyjádřit k žalobním důvodům uplatněným žalobkyní, vycházejícím z porušení povinnosti uvést odůvodnění, z porušení práva na účinnou soudní ochranu a z námitky protiprávnosti některých ustanovení nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 ( 5 ), které posoudil společně.

Tribunál poukázal na to, že napadené rozhodnutí neobsahovalo, nad rámec obecných vysvětlení, která jsou v jeho textu uvedena, téměř žádnou informaci o výpočtu příspěvku žalobkyně. Pokud jde o další dokument, na který bylo odkazováno, týkající se podrobností k výpočtu příspěvků předem, Tribunál uvedl, že, za předpokladu, že ho skutečně vypracoval Jednotný výbor, neobsahuje žádnou informaci postačující k ověření správnosti příspěvku žalobkyně. Tribunál nezpochybnil důvěrnost údajů týkajících se dalších institucí zohledněných pro účely výpočtu tohoto příspěvku, které se dovolával Jednotný výbor. Poukázal ale na to, že vzhledem k tomu, že výpočet tohoto příspěvku je založen na uvedených údajích, protože příspěvky jednotlivých institucí jsou na sobě vzájemně závislé, vše nasvědčuje tomu, že je ze své podstaty netransparentní. Tribunál dospěl k závěru, že použitá metoda výpočtu je na újmu možnosti žalobkyně účinně zpochybnit napadené rozhodnutí.

V projednávané věci Tribunál připomněl judikaturu, podle níž se povinnost uvést odůvodnění vztahuje na všechny akty, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost, podle níž nedostatek odůvodnění nelze odůvodnit povinností zachovávat obchodní tajemství a podle níž povinnost zachovávat obchodní tajemství nelze vykládat natolik široce, že požadavek odůvodnění bude zbaven svého hlavního obsahu, a poté konstatoval, že odůvodnění, které bylo žalobkyni poskytnuto, jí neumožňuje ověřit výši jejího příspěvku, která je přitom v rozsahu, v němž se jí napadené rozhodnutí týká, jeho podstatným prvkem. Žalobkyni staví do pozice, v níž není schopna zjistit, zda byla tato částka vypočtena správně, či zda je třeba ji zpochybnit před Tribunálem, a ačkoli tak v rámci soudní žaloby učinit musí, nemůže označit zpochybňované části napadeného rozhodnutí, pokud jde o uvedenou částku, zformulovat v tomto ohledu výtky ani předložit důkazy, které mohou být tvořeny spolehlivými indiciemi nasvědčujícími tomu, že její výtky jsou opodstatněné.

Pokud jde o námitku protiprávnosti uplatňovanou žalobkyní vůči nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, Tribunál konečně zkoumal metodu výpočtu vzhledem k argumentu Komise, že žalobkyně nemůže zpochybňovat napadené rozhodnutí, jelikož metoda výpočtu vyplývá z nařízení č. 806/2014 a směrnice 2014/59 ( 6 ), vůči nimž žalobkyně žádnou námitku protiprávnosti nevznesla. Učinil závěr, že skutečnost, že výpočet příspěvku žalobkyně předem je netransparentní, a žalobkyně tedy nemůže ověřit jeho správnost, je přinejmenším z části důsledkem metody výpočtu, kterou vymezila sama Komise – aniž jí to ukládal normotvůrce – v nařízení v přenesené pravomoci 2015/63. Tribunál rozhodl, že příčinou porušení povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o část výpočtu příspěvku předem týkající se korekce v závislosti na rizikovém profilu, je protiprávnost některých ustanovení ( 7 ) uvedeného nařízení.

Tribunál dodal, že Jednotný výbor vzhledem k tomu, že je požadavek dostatečně přesného odůvodnění aktů, zakotvený v článku 296 SFEU, jednou ze základních zásad unijního práva, jejichž dodržování musí soudy v případě potřeby zajistit uplatněním důvodu vycházejícího z porušení této povinnosti i bez návrhu, a k tomu, že žalobkyně z důvodu porušení této povinnosti nemá k dispozici informace dostatečné k ověření správnosti svého příspěvku, každopádně nemůže takové porušení napravit tím, že se bude dovolávat předpisů sekundárního práva.

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy Tribunál dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno i z důvodu porušení povinnosti uvést odůvodnění a práva na účinnou soudní ochranu.

( 1 ) – Rozhodnutí výkonného zasedání Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) ze dne 11. dubna 2017 o výpočtu příspěvků předem na rok 2017 do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRB/ES/SRF/2017/05).

( 2 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014, L 225, s. 1).

( 3 ) – Článek 67 odst. 1 nařízení č. 806/2014.

( 4 ) – Článek 67 odst. 4 nařízení č. 806/2014.

( 5 ) – Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 11, s. 44).

( 6 ) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. 2014, L 173, s. 190).

( 7 ) – Články 4 až 7, článek 9 a příloha I nařízení v přenesené pravomoci 2015/63.