Věc T‑167/17

RV

v.

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 12. června 2019

„Veřejná služba – Úředníci – Článek 42c služebního řádu – Převedení na volno ze služebních důvodů – Automatický odchod do důchodu – Akt, který nelze napadnout žalobou – Částečná nepřípustnost – Rozsah působnosti právní normy – Uplatnění i bez návrhu – Doslovný, kontextuální a teleologický výklad“

1. Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Akty s právně závaznými účinky – Stanovisko orgánu, které navazuje na rozhodnutí napadané zúčastněnou osobou před unijním soudem – Vyloučení

   (Služební řád, čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 1)

   (viz body 41, 42, 46)

2. Soudní řízení – Povinnost soudu respektovat rámec sporu vymezený účastníky řízení – Povinnost soudu rozhodnout pouze na základě argumentů uplatněných účastníky řízení – Neexistence

   (viz bod 59)

3. Žaloby úředníků – Žalobní důvody – Žalobní důvod vycházející z nedodržení rozsahu působnosti právní normy – Určení bez návrhu

   (viz body 60, 61, 66)

4. Úředníci – Volno – Převedení na volno ze služebních důvodů – Rozsah působnosti – Úředníci, kteří dosáhli důchodového věku – Vyloučení

   (Služební řád, článek 42c; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1023/2013, bod 7 odůvodnění)

   (viz body 76–84, 86–88, 91–97)

Shrnutí

V rozsudku RV v. Komise (T‑167/17) vydaném dne 12. června 2019 Tribunál vyhověl žalobě bývalého úředníka znějící na zrušení rozhodnutí Komise, kterým byl žalobce převeden na volno ze služebních důvodů na základě článku 42c služebního řádu úředníků Evropské unie a současně automaticky poslán do důchodu na základě pátého pododstavce tohoto ustanovení.

Tribunál se především musel zabývat problematikou, která se týkala vymezení rozsahu působnosti článku 42c služebního řádu, bez ohledu na okolnost, že žalobce nevznesl žalobní důvod, který by tuto problematiku zmiňoval. Tribunál rozhodl, že tuto problematiku posoudí na základě dvou alternativních úvah.

Na jedné straně Tribunál poukázal na to, že vymezení rozsahu působnosti článku 42c služebního řádu a jeho použití v případě úředníka, který dosáhl „důchodového věku“, představuje nezbytný předpoklad pro posouzení některých žalobních bodů uplatněných žalobcem, a na to, že má právní povinnost tuto problematiku posoudit, neboť jinak by byl případně nucen založit své rozhodnutí na chybných právních úvahách. Na straně druhé Tribunál podpůrně podotkl, že žalobní důvod vycházející z překročení rozsahu působnosti právní normy je nepominutelným důvodem a že mu náleží posoudit ho i bez návrhu. V tomto ohledu Tribunál shledal, že by zjevně porušil svoji úlohu posuzovat otázky legality, kdyby sám nepoukázal na to, že napadené rozhodnutí bylo přijato na základě normy, totiž článku 42c služebního řádu, kterou v projednávané věci nelze použít, a kdyby následně sám ve sporu, který mu byl předložen, při svém rozhodování takovouto normu použil.

Ve věci samé Tribunál po provedení doslovného, kontextuálního a teleologického výkladu článku 42c služebního řádu dospěl k závěru, že toto ustanovení nemůže být použito na úředníky, kteří tak jako žalobce dosáhli „důchodového věku“ ve smyslu tohoto ustanovení.