Věc C‑97/17

Evropská komise

proti

Bulharské republice

„Nesplnění povinnosti státem – Ochrana přírody – Směrnice 2009/147/ES – Ochrana volně žijících ptáků – Zvláště chráněná oblast (ZCHO) – Označení jako ZCHO území nejvhodnějších z hlediska počtu druhů a rozlohy pro ochranu druhů ptáků podle přílohy I směrnice 2009/147 – Významné ptačí území (VPÚ) – VPÚ Rila – Částečné označení VPÚ Rila jako ZCHO“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 26. dubna 2018

1. Žaloba pro nesplnění povinnosti–Postup před zahájením soudního řízení–Výzva–Vymezení předmětu sporu–Odůvodněné stanovisko–Podrobné uvedení žalobních důvodů

   (Článek 258 SFEU)

2. Žaloba pro nesplnění povinnosti–Návrh na zahájení řízení–Uvedení vytýkaných skutečností a žalobních důvodů–Formální požadavky–Jednoznačná formulace návrhových žádání

   [Článek 258 SFEU; jednací řád Soudního dvora, čl. 120 písmeno c)]

3. Životní prostředí–Ochrana volně žijících ptáků–Směrnice 2009/147–Výběr a vymezení zvláště chráněných oblastí–Posuzovací pravomoc členských států–Meze

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147, čl. 4 odst. 1 a příloha I)

4. Žaloba pro nesplnění povinnosti–Prokázání nesplnění povinnosti–Důkazní břemeno Komise–Předložení poznatků, z nichž je patrné nesplnění povinnosti–Platné zdroje informací

   (Článek 258 SFEU)

5. Životní prostředí–Ochrana volně žijících ptáků–Směrnice 2009/147–Označení jako zvláště chráněná oblast–Povinnost členských států–Nesplnění povinnosti–Kritéria pro posouzení–Zohlednění seznamu významných ptačích území v Evropě–Přípustnost

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147, čl. 4 odst. 1)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 18, 19)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 23, 24)

3.  Prostor pro uvážení, který mají členské státy ve vztahu k výběru nejvhodnějších území pro označení jako zvláště chráněné oblasti (ZCHO), se netýká vhodnosti označit jako ZCHO území, která se jeví jako nejvhodnější podle ornitologických kritérií, ale pouze použití těchto kritérií za účelem určení území nejvhodnějších pro ochranu druhů uvedených v příloze I směrnice o ochraně ptáků. Na straně jedné musí být rozhodnutí o označení jako ZCHO a o jejich vymezení založeno pouze na ornitologických kritériích stanovených směrnicí o ochraně ptáků. Na straně druhé členský stát nemůže z důvodu, že má při volbě ZCHO prostor pro uvážení, označit jako ZCHO lokality, jejichž počet a celková rozloha je zjevně menší než počet a celková rozloha lokalit určených jako nejvhodnější.

   (viz body 64–66)

4.  V rámci řízení o nesplnění povinnosti podle článku 258 SFEU přísluší Komisi prokázat existenci tvrzeného nesplnění povinnosti. Musí Soudnímu dvoru předložit informace nezbytné k tomu, aby mohl ověřit existenci tohoto nesplnění povinnosti, aniž by se mohla opírat o jakoukoli domněnku. Nicméně tento orgán, který nemá vlastní vyšetřovací pravomoc v této oblasti, je z velké části odkázán na poznatky předložené případnými stěžovateli, veřejnými nebo soukromými subjekty působícími na území dotyčného členského státu, jakož i samotným uvedeným členským státem. Stejně tak veškeré úřední doklady, které vydaly orgány dotyčného členského státu, lze považovat za platný zdroj informací pro účely zahájení postupu stanoveného v článku 258 SFEU ze strany Komise.

   (viz body 69, 70)

5.  Pro účely označení nejvhodnějších území jako zvláště chráněné oblasti (ZCHO) je nutné aktualizovat vědecké údaje k určení situace nejohroženějších druhů, jakož i druhů představujících společné dědictví Unie, a že je důležité použít nejnovější vědecké údaje dostupné k datu uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku. Nicméně při neexistenci jiných aktualizovaných vědeckých údajů, které by mohly odůvodnit pouze částečné označení významného ptačího území (VPÚ) Rila jako ZCHO, Komise je oprávněna mít za to, že seznam VPÚ představuje nejaktuálnější a nejpřesnější referenční podklad pro posouzení, zda členský stát označil jako ZCHO území, která jsou dostačující z hlediska počtu a rozlohy ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice o ochraně ptáků. Tento seznam i přesto, že není pro dotyčné členské státy právně závazný, obsahuje totiž vědecké důkazy umožňující posoudit dodržování povinnosti vyplývající z tohoto ustanovení ze strany členského státu.

   (viz body 81, 82)