Věc C‑41/17

Isabel González Castro

proti

Mutua Umivale a dalším

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce
podaná Tribunal Superior de Justicia de Galicia (Vrchní soud Galicie, Španělsko)]

„Řízení o předběžné otázce – Směrnice 92/85/EHS – Články 4, 5 a 7 – Ochrana bezpečnosti a zdraví zaměstnanců – Kojící zaměstnankyně – Noční práce – Práce na směny vykonávaná částečně v nočních hodinách – Hodnocení rizik, která obnáší pracovní místo – Preventivní opatření – Zpochybnění dotčenou zaměstnankyní – Směrnice 2006/54/ES – Článek 19 – Rovné zacházení – Diskriminace na základě pohlaví – Důkazní břemeno“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 19. září 2018

1. Sociální politika – Ochrana bezpečnosti a zdraví zaměstnanců – Těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně krátce po porodu a kojící zaměstnankyně – Směrnice 92/85 – Noční práce – Rozsah – Práce na směny vykonávaná částečně v nočních hodinách – Zahrnutí

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88, bod 14 odůvodnění; směrnice Rady 92/85, článek 7)

2. Sociální politika – Zaměstnanci a zaměstnankyně – Přístup k zaměstnání a pracovní podmínky – Rovné zacházení – Důkazní břemeno v případech diskriminace – Oblast působnosti – Odepření poskytnutí lékařského potvrzení kojící zaměstnankyni dokládajícího existenci rizika pro kojení představovaného jejím pracovním místem, a tedy i peněžité dávky z důvodu rizika během kojení – Zpochybnění vyhodnocení uvedených rizik touto zaměstnankyní – Neexistence specifického přezkoumání její konkrétní situace umožňující předpokládat existenci přímé diskriminace na základě pohlaví – Zahrnutí – Ověření předkládajícím soudem – Podmínky pro použití pravidel pro dokazování

   (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54, čl. 19 odst. 1; směrnice Rady 92/85, čl. 4 odst. 1 a 7)

1.  Článek 7 směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na takovou situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, kdy dotyčná zaměstnankyně pracuje na směny, v jejichž rámci plní pouze část svých úkolů v nočních hodinách.

   Je třeba konstatovat, že jelikož je v zájmu těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň krátce po porodu a kojících zaměstnankyň, aby na ně byla v souladu s bodem 14 odůvodnění směrnice 2003/88 uplatněna zvláštní ustanovení směrnice 92/85, pokud jde o noční práci, zejména s cílem posílit ochranu, která jim musí být v tomto ohledu přiznána, nesmí být tato zvláštní ustanovení vykládána méně příznivě než obecná pravidla stanovená směrnicí 2003/88, která se použijí na jiné kategorie pracovníků.

   (viz body 47, 53 a výrok 1)

2.  Článek 19 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění) musí být vykládán v tom smyslu, že se použije v takové situaci, jako je situace ve věci v původním řízení, kdy pracovnice, které bylo odepřeno poskytnutí lékařského potvrzení dokládajícího existenci rizika pro kojení představovaného jejím pracovním místem, a tedy i peněžitá dávka z důvodu rizika během kojení, zpochybňuje před vnitrostátním soudem nebo jiným příslušným orgánem dotčeného členského státu vyhodnocení rizik vyplývajících z jejího pracovního místa, pokud tato pracovnice uvádí skutečnosti nasvědčující tomu, že toto vyhodnocení nezahrnovalo specifické přezkoumání její konkrétní situace, a umožňují tak předpokládat existenci přímé diskriminace na základě pohlaví ve smyslu směrnice 2006/54, což musí ověřit předkládající soud. Žalované straně pak přísluší prokázat, že uvedené vyhodnocení rizik ve skutečnosti takové specifické přezkoumání zahrnovalo, a tudíž k porušení zásady zákazu diskriminace nedošlo.

   Co se týče podmínek použití uvedeného ustanovení, je třeba připomenout, že pravidla pro dokazování, která stanoví, se nepoužijí v okamžiku, kdy dotčená zaměstnankyně žádá o úpravu pracovních podmínek nebo – tak jako ve věci v původním řízení – o peněžitou dávku z důvodu rizika během kojení, a že hodnocení rizik, která obnáší její pracovní místo, musí být proto provedeno v souladu s čl. 4 odst. 1 směrnice 92/85, případně s jejím článkem 7. Tato pravidla dokazování se použijí až v pozdější fázi, ve které dotčená zaměstnankyně zpochybňuje rozhodnutí o tomto hodnocení rizik u soudu nebo jiného příslušného orgánu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. října 2017, Otero Ramos,C‑531/15, EU:C:2017:789, bod 67).

   Nicméně podle čl. 19 odst. 1 směrnice 2006/54 je na zaměstnankyni, která se cítí poškozena nedodržením zásady rovného zacházení, aby doložila soudu nebo jinému příslušnému orgánu skutečnosti nebo důkazy nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci (rozsudek ze dne 19. října 2017, Otero Ramos,C‑531/15, EU:C:2017:789, bod 68 a citovaná judikatura).

   (viz body 73, 74, 83 a výrok 2)