Věc T‑502/16

Stefano Missir Mamachi di Lusignano, jako dědic Livia Missir Mamachiho di Lusignano, a další

v.

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 20. listopadu 2019

„Veřejná služba – Úředníci – Vražda úředníka a jeho manželky – Povinnost zajistit bezpečnost osob ve službách Unie – Odpovědnost orgánu za nemajetkovou újmu oprávněných pozůstalých po zesnulém úředníkovi – Matka, bratr a sestra úředníka – Žaloba na náhradu škody – Přípustnost – Aktivní legitimace na základě článku 270 SFEU – Osoba, na kterou se vztahuje služební řád – Přiměřená lhůta“

1. Žaloby úředníků – Žaloba na náhradu škody – Návrh na zrušení rozhodnutí vydaného před zahájením soudního řízení, kterým byl zamítnut návrh na náhradu škody – Návrh, který je na návrhových žádáních na náhradu škody závislý

   (Služební řád úředníků, článek 91)

   (viz bod 29)

2. Žaloby úředníků – Aktivní legitimace – Osoba, na kterou se vztahuje služební řád – Pojem – Žaloba na náhradu škody podaná sourozenci zesnulého úředníka – Přípustnost – Podmínky

   (Článek 270 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I článek 1; služební řád úředníků, články 40, 42b, 55a, 73, 90 a 91)

   (viz body 42 a 50–57)

3. Žaloby úředníků – Návrh na náhradu škody podaný k orgánu – Promlčecí lhůta – Promlčení nikoli jako nepominutelná podmínka řízení

   (Článek 340 druhý pododstavec SFEU; statut Soudního dvora, čl. 46 odst. 1; služební řád úředníků, čl. 90 odst. 1)

   (viz body 68 a 69)

4. Žaloby úředníků – Lhůty – Návrh na náhradu škody podaný k orgánu – Dodržení přiměřené lhůty – Kritéria pro posouzení

   (Statut Soudního dvora, článek 46; služební řád úředníků, článek 90)

   (viz body 77–79)

5. Mimosmluvní odpovědnost – Újma – Nahraditelná újma – Nemajetková újma způsobená smrtí osoby blízké – Zahrnutí – Vyčíslení ex æquo et bono

   (Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

   (viz body 146, 147, 167, 168, 171 a 172)

Shrnutí

Sourozenci zavražděného evropského úředníka mají jako „osoby, na které se vztahuje služební řád“, nárok na náhradu nemajetkové újmy, kterou utrpěli.

V rozsudku Missir Mamachi di Lusignano a další v. Komise (T‑502/16, EU:T:2019:795), vydaném dne 20. listopadu 2019, vyhověl Tribunál žalobě na náhradu škody podané matkou, bratrem a sestrou evropského úředníka Alessandra Missir Mamachiho di Lusignano (dále jen „žalobci“) zavražděného v Rabatu (Maroko).

Alessandro Missir Mamachi di Lusignano (dále jen „Alessandro Missir“ nebo „zesnulý úředník“) byl se svou manželkou dne 18. září 2006 zavražděn v Rabatu (Maroko), kde měl nastoupit na místo politického a diplomatického poradce u delegace Evropské komise. K vraždě došlo v domě zařízeném a pronajatém touto delegací pro Alessandra Missira, jeho manželku a jejich čtyři děti. Žaloba podaná žalobci v projednávané věci navazuje na rozsudek Tribunálu ze dne 7. prosince 2017, Missir Mamachi di Lusignano a další v. Komise (T‑401/11 P RENV RX, EU:T:2017:874), ve kterém Tribunál rozhodl o návrhu na náhradu škody podané otcem a dětmi zesnulého úředníka. Žalobci se ve svých vyjádřeních domnívali, že ačkoli již vydaná rozhodnutí vedla k náhradě určitých škod, jiné škody zůstávají k posouzení v rámci řízení v projednávané věci, a sice nemajetková újma, kterou utrpěli matka, bratr a sestra zesnulého úředníka. Komise namítla, že pokud jde o nemajetkovou újmu uplatňovanou matkou zesnulého úředníka, je návrh na náhradu škody nepřípustný, neboť byl podán opožděně. Pokud jde o nemajetkovou újmu uplatňovanou sourozenci Alessandra Missira, Komise namítla vedle opožděnosti jejich návrhu i to, že tito žalobci nemohou být považováni za osoby, na které se vztahuje služební řád úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“).

V tomto ohledu se musel Tribunál nejprve vyjádřit k aktivní legitimaci sourozenců zesnulého úředníka za účelem podání žaloby na náhradu škody prostřednictvím článku 270 SFEU. Tribunál uvedl, že kritériem, které určuje použití uvedeného procesního prostředku, je kritérium „osoby, na kterou se vztahuje služební řád“ (čl. 91 odst. 1 služebního řádu). Článek 73 služebního řádu přitom stanoví, že v případě úmrtí pojištěného úředníka se zaručené dávky vyplatí jeho manželovi nebo manželce a jeho dětem a, neexistují-li, jiným potomkům úředníka a, neexistují-li ani jiní potomci, jeho předkům v přímé linii a, neexistují-li ani ti, potom orgánu. Vzhledem k tomu, že daný článek nezmiňuje příbuzné v pobočné linii, Komise tvrdila, že nemají právo na náhradu vzniklé újmy. A dodala, že ačkoli jsou tito příbuzní uvedeni v článcích 40, 42b a 55a služebního řádu, je to v projednávaném případě irelevantní, neboť uvedené články se nepoužijí v případě úředníka, který přijde o život v důsledku nesplnění povinnosti orgánu poskytovat ochranu. Tribunál uvedl, že kritérium „osoby, na kterou se vztahuje služební řád“, nemůže být považováno za splněné pouze na základě skutečnosti, že se na žalobce vztahuje služební řád z jakéhokoli důvodu. Je třeba, aby tomu tak bylo z důvodu, který odráží relevantní vztah mezi ním a aktem, který napadá, nebo odráží takový vztah mezi ním a úředníkem, u něhož došlo k zásahu do práv, které údajně způsobují újmu i jemu samému. Tribunál konstatoval, že tak je tomu v případě nejen předků v přímé linii, potomků a manžela či manželky úředníka, ale také v případě jeho sourozenců. Pokud jsou totiž tyto osoby uvedeny ve „služebním řádu“, ať již v článku 73, nebo v článcích 40, 42b a 55a uvedeného řádu, je to právě proto, že normotvůrce měl v úmyslu prostřednictvím konkrétních ustanovení služebního řádu zohlednit jejich blízký vztah k úředníkovi. Sourozence je tudíž třeba považovat za osoby, „na které se vztahuje služební řád“, pro účely určení právního prostředku, který je třeba použít, jestliže žádají o náhradu nemajetkové újmy, která jim byla způsobena úmrtím jejich sourozence úředníka, za něž je podle nich odpovědný orgán.

Zadruhé Tribunál musel rozhodnout o opožděnosti návrhů na náhradu škody podaných po uplynutí přiměřené lhůty, jíž se dovolává Komise, a o námitce žalobců, podle níž byla tato námitka nepřípustnosti vznesena Komisí opožděně. Tribunál podotkl, že judikatura Soudního dvora, podle níž dodržení promlčecí lhůty stanovené v čl. 46 odst. 1 statutu Soudního dvora Evropské unie není zkoumáno i bez návrhu, platí mutatis mutandis i pro promlčení v důsledku uplynutí přiměřené lhůty, v níž musí být podána žaloba na náhradu škody založená na služebním řádu. Námitka nepřípustnosti vznesená Komisí tudíž nebyla otázkou veřejného pořádku, kterou by měl Tribunál zkoumat i bez návrhu. Tribunál proto přezkoumal námitku žalobců vycházející z opožděnosti námitky nepřípustnosti a zamítl ji jako neopodstatněnou. Dále zkoumal námitku nepřípustnosti vycházející z opožděnosti žaloby, kterou rovněž zamítl, přičemž upřesnil, že pětiletá promlčecí lhůta, která je v oblasti žalob na určení mimosmluvní odpovědnosti stanovena článkem 46 statutu Soudního dvora Evropské unie, se sice neuplatní ve sporech mezi Unií a jejími zaměstnanci, podle ustálené judikatury je však třeba zohlednit srovnání, které tato lhůta nabízí pro posouzení, zda byl návrh podán v přiměřené lhůtě.

Zatřetí, pokud jde věc samou, Tribunál na základě zásad použitých v rozsudku Missir Mamachi di Lusignano a další v. Komise (T‑401/11 P RENV RX) vyhověl návrhu na náhradu nemajetkové újmy, kterou podala matka zesnulého úředníka. Pokud jde o návrh na náhradu podaný sourozenci zesnulého úředníka a podmínky této náhrady, tedy zavinění, příčinnou souvislost a nemajetkovou újmu, Tribunál uvedl, že z odpovědnosti Komise za vraždu Alessandra Missira, která byla konstatována v pravomocném rozhodnutí, a ze zásady společné a nerozdílné odpovědnosti Komise za škody vyplývající z této vraždy se může v projednávaném případě plně vycházet. Co se týče nemajetkové újmy utrpěné bratrem a sestrou zesnulého úředníka, Tribunál uvedl, že článek 73 služebního řádu, jak je vykládán judikaturou, nebrání tomu, aby sourozenci úředníka, který zemřel zaviněním Unie, získali případně náhradu své nemajetkové újmy, kterou utrpěli v důsledku této smrti. Při absenci rozhodnutí o této otázce v unijním právu Tribunál uvedl, že z práv členských států vyplývá společná obecná zásada, podle níž za okolností obdobných okolnostem projednávané věci vnitrostátní soud přiznává sourozencům zesnulého pracovníka právo, aby případně požádali o náhradu své nemajetkové újmy vzniklé touto smrtí.