Věc C‑671/16

Inter-Environnement Bruxelles ASBL a další

proti

Région de Bruxelles-Capitale

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Conseil d’État (Belgie)]

„Řízení o předběžné otázce – Životní prostředí – Směrnice 2001/42/ES – Článek 2 písm. a) – Pojem ‚plány a programy‘ – Článek 3 – Posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí – Nařízení o oblastním územním plánování týkající se evropské čtvrti v Bruselu (Belgie)“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 7. června 2018

Životní prostředí – Posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí – Směrnice 2001/42 – Plán a program – Pojem – Nařízení o oblastním územním plánování, které stanoví určité požadavky pro realizaci stavebních projektů – Zahrnutí

[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42, čl. 2 písm. a), čl. 3 odst. 1 a čl. 3 odst. 2 písm. a)]

Článek 2 písm. a), čl. 3 odst. 1 a čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí musí být vykládány v tom smyslu, že takové nařízení o oblastním územním plánování, jako je nařízení o územním plánování, jež je předmětem věci v původním řízení a které stanoví určité požadavky pro realizaci stavebních projektů, spadá pod pojem „plány a programy“, které mohou mít významný vliv na životní prostředí ve smyslu této směrnice, a tudíž musí být podrobeno posouzení vlivů na životní prostředí.

Je třeba uvést, že podle čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice SEA se posouzení vlivů na životní prostředí provádí systematicky u všech plánů a programů, které se připravují v určitých odvětvích a stanoví rámec pro budoucí schvalování záměrů uvedených v přílohách I a II směrnice EIA (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. června 2010, Terre wallonne a Inter-Environnement Wallonie, C‑105/09 a C‑110/09, EU:C:2010:355, bod 43).

Pokud jde o první z těchto podmínek, ze znění čl. 3 odst. 2 písm. a) směrnice SEA vyplývá, že toto ustanovení se týká zejména odvětví „územního plánování nebo využívání půdy“.

Jak uvádí Evropská komise, okolnost, že toto ustanovení odkazuje jak na „územní plánování“, tak na „využívání půdy“, jasně ukazuje, že dotčené odvětví není omezeno pouze na využívání půdy v úzkém slova smyslu, tj. na rozdělení území na zóny a na vymezení povolených činností v těchto zónách, ale že toto odvětví nezbytně zahrnuje širší oblast.

Co se týče druhé z těchto podmínek, pro určení, zda nařízení o oblastním územním plánování, jako je nařízení o územním plánování, které je předmětem věci v původním řízení, stanovuje rámec pro budoucí schvalování záměrů uvedených v přílohách I a II směrnice EIA, je třeba posoudit obsah a účel tohoto nařízení a zohlednit rozsah posouzení vlivů záměrů na životní prostředí, tak jak je stanoven uvedenou směrnicí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. června 2010, Terre wallonne a Inter-Environnement Wallonie, C‑105/09 a C‑110/09, EU:C:2010:355, bod 45).

Zaprvé, co se týče záměrů uvedených v přílohách I a II směrnice EIA, je třeba připomenout, že v hlavě 10 posledně uvedené přílohy jsou uvedeny záměry v oblasti infrastruktury, k nimž patří podle bodu b) této hlavy záměry rozvoje měst.

Zadruhé, pokud jde o otázku, zda napadený akt stanoví rámec pro budoucí schvalování takových záměrů, Soudní dvůr již rozhodl, že pojem „plány a programy“ se týká všech aktů, kterými se stanovením pravidel a kontrolních postupů, které se použijí v dotčeném odvětví, vymezuje podstatný soubor kritérií a podmínek pro schvalování a provádění jednoho nebo více záměrů, které mohou mít významný vliv na životní prostředí (rozsudek ze dne 27. října 2016, D’Oultremont a další, C‑290/15, EU:C:2016:816, bod 49, jakož i citovaná judikatura).

Jak uvedla generální advokátka v bodě 23 svého stanoviska, tento výklad dvojice pojmů „plány a programy“ má zajistit posouzení vlivů na životní prostředí u předpisů, které mohou mít významný vliv na životní prostředí.

Jak uvedla generální advokátka v bodech 25 a 26 svého stanoviska, pojem „podstatný soubor kritérií a podmínek“ tudíž musí být chápán kvalitativně, a nikoli kvantitativně. Je totiž třeba zamezit možným strategiím obcházení povinností stanovených ve směrnici SEA, jež mohou mít podobu roztříštěných opatření, čímž by se snižoval užitečný účinek této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. října 2016, D’Oultremont a další, C‑290/15, EU:C:2016:816, bod 48, jakož i citovaná judikatura).

Kromě toho okolnost, že takové pásmové nařízení, jako je nařízení, které je předmětem věci v původním řízení, obsahuje obecná pravidla, vykazuje určitý stupeň abstrakce a sleduje cíl přestavby čtvrti, je projevem jeho programové či plánovací dimenze a není překážkou jeho zahrnutí pod pojem „plány a programy“.

Navíc posouzení vlivů na životní prostředí provedené podle směrnice EIA nemůže zbavovat povinnosti provést posouzení vlivů na životní prostředí, které vyžaduje směrnice SEA s cílem zohlednit aspekty životního prostředí, které jsou v ní zvlášť upraveny.

(viz body 41–43, 46, 47, 53–55, 60, 65, 67 a výrok)