Věci T‑624/15 RENV, T‑694/15 RENV a T‑704/15 RENV

European Food SA a další

v.

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (druhého rozšířeného senátu) ze dne 2. října 2024

„Státní podpora – Články 107 a 108 SFEU – Dvoustranná dohoda o investicích – Rozhodčí doložka – Rumunsko – Přistoupení k Evropské unii – Zrušení režimu daňových pobídek před přistoupením – Rozhodčí nález, který přiznává výplatu náhrady škody po přistoupení – Rozhodnutí, kterým se tato výplata prohlašuje za státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem a nařizuje se její navrácení – Článek 351 první pododstavec SFEU – Povinnost uvést odůvodnění – Pojem ‚státní podpora‘ – Výhoda – Selektivní povaha – Přičitatelnost státu – Slučitelnost s vnitřním trhem – Podpora, která má napomáhat hospodářskému rozvoji znevýhodněných regionů – Navrácení – Pojem ‚hospodářská jednotka‘ – Legitimní očekávání – Právo být vyslechnut“

1. Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Právní zájem na podání žaloby – Nezbytnost vzniklého a trvajícího zájmu – Žaloba, která může žalobci přinést prospěch – Dopad opodstatněnosti výtek vznesených žalobcem – Neexistence

   (Článek 263 SFEU)

   (viz body 46–53)

2. Mezinárodní dohody – Dohody členských států – Dohody uzavřené před přistoupením členského státu k Unii – Zákaz dopadu na práva a povinnosti plynoucí z uvedených dohod – Podmínky – Existence povinností, které mohou být vyžadovány třetími zeměmi – Dvoustranná dohoda o investicích uzavřená mezi Švédským královstvím a Rumunskem – Dvoustranná dohoda uzavřená mezi dvěma členskými státy – Neexistence povinnosti, která může být vyžadována třetími zeměmi

   (Články 107, 108 a čl. 351 první pododstavec SFEU)

   (viz body 74–81, 90–98)

3. Mezinárodní dohody – Dohody členských států – Dohody uzavřené před přistoupením členského státu k Unii – Zákaz dopadu na práva a povinnosti plynoucí z uvedených dohod – Podmínky – Existence povinností, které mohou být vyžadovány třetími zeměmi – Dvoustranná dohoda o investicích uzavřená mezi Švédským královstvím a Rumunskem – Účinky této dohody po přistoupení Rumunska k Unii – Ustanovení umožňující investorovi z jednoho členského státu obrátit se v případě sporu s jiným členským státem na rozhodčí soud – Rozhodčí doložka, která je v rozporu s unijním právem – Nepřípustnost – Důsledek – Zákaz výkonu rozhodčího nálezu vydaného na základě uvedené rozhodčí doložky pro soudy členských států – Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států – Použití rozhodčím soudem v případě sporu mezi dvěma členskými státy – Neexistence povinnosti, která může být vyžadována třetími zeměmi

   (Článek 19 odst. 1 druhý pododstavec SEU; články 267, 344 a čl. 351 první pododstavec SFEU)

   (viz body 99–109)

4. Podpory poskytované státy – Pojem – Zvýhodnění příjemců – Nutnost zohlednit účinky opatření pro určení zvýhodnění příjemce – Přiznání náhrady škody rozhodčím soudem za důsledky zrušení režimu daňových pobídek členským státem před jeho přistoupením k Unii – Zahrnutí

   (Článek 107 odst. 1 SFEU)

   (viz body 121, 122, 133–136, 153–157, 162–165, 171–189)

5. Podpory poskytované státy – Pojem – Poskytnutí výhod přičitatelné státu – Zapojení orgánů veřejné moci do skutečného vyplacení náhrady škody přiznané rozhodčím soudem – Zahrnutí

   (Článek 107 odst. 1 SFEU)

   (viz body 206–218)

6. Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor – Zohlednění kontextu a všech právních pravidel

   (Článek 296 SFEU)

   (viz body 288–292, 296, 301)

7. Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Adresáti – Podniky – Pojem – Výkon hospodářské činnosti – Subjekt, který vlastní majoritní podíly ve společnosti a vměšuje se do její správy – Zahrnutí – Kritéria pro posouzení za účelem prokázání existence hospodářské jednotky mezi několika společnostmi, které jsou součástí skupiny

   (Článek 107 odst. 1 SFEU)

   (viz body 309–311, 315–317, 329–333, 337, 338)

8. Podpory poskytované státy – Zákaz – Výjimky – Podpory, které lze považovat za slučitelné s vnitřním trhem – Posuzovací pravomoc Komise – Určení příjemce podpory – Skupina podniků představující hospodářský celek – Kritéria pro posouzení – Kapitálové, organické, funkční a hospodářské vazby mezi podniky náležejícími do uvedené skupiny

   (Článek 107 odst. 1 SFEU)

   (viz body 312–314, 318–322, 343–356)

9. Podpory poskytované státy – Navrácení protiprávní podpory – Obnovení předchozí situace – Rozsah – Navrácení podpory od jediného hospodářského subjektu – Přípustnost

   (Článek 108 SFEU)

   (viz body 364–367, 374–377)

Shrnutí

Tribunál, jemuž byla věc vrácena Soudním dvorem, zamítl žaloby podané proti rozhodnutí Komise ( 1 ), které kvalifikovalo vyplacení náhrady škody ze strany Rumunska švédským investorům na základě rozhodčího nálezu jako státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem. V tomto rámci upřesnil působnost čl. 351 prvního pododstavce SFEU, podle něhož práva a povinnosti vyplývající ze smluv uzavřených mezi členským státem před jeho přistoupením k Unii a jednou nebo několika třetími zeměmi nejsou Smlouvami dotčeny. Tribunál mimoto analyzoval otázku určení příjemců opatření podpory v případě existence jediného hospodářského subjektu.

Dne 29. května 2002 uzavřely Švédské království a Rumunsko dvoustrannou investiční smlouvu o podpoře a vzájemné ochraně investic (dále jen „BIT“), která poskytovala investorům z obou zemí při investování v druhé zemi určitou ochranu, a to i v případě investic, k nimž došlo před vstupem BIT v platnost. BIT mimoto stanovila, že spory mezi investory a signatářskými zeměmi řeší rozhodčí soud zřízený pod záštitou Mezinárodního střediska pro řešení investičních sporů (ICSID) v souladu s Úmluvou ICSID ( 2 ).

V roce 2005 rumunská vláda v rámci jednání o přistoupení Rumunska k Evropské unii zrušila vnitrostátní režim daňových pobídek zavedený v roce 1998 ve prospěch některých investorů ze znevýhodněných regionů (dále jen „režim daňových pobídek“).

Několik společností patřících do skupiny European Food and Drinks Group (EFDG), jejichž většinovými akcionáři jsou švédští občané Ioan a Viorel Micula, dříve investovalo ve znevýhodněné oblasti, na kterou se vztahuje režim daňových pobídek. Jelikož Ioan a Viorel Micula, jakož i tři z těchto společností (dále jen „žalobci v rozhodčím řízení“) měli za to, že Rumunsko tím, že zrušilo režim daňových pobídek, porušilo povinnost zajistit spravedlivé a rovné zacházení s jejich investicemi v souladu s BIT, požádali o ustavení rozhodčího soudu s cílem získat náhradu způsobené škody. Tento rozhodčí soud v rozhodčím nálezu ze dne 11. prosince 2013 uložil Rumunsku povinnost zaplatit žalobcům v rozhodčím řízení náhradu škody ve výši přibližně 178 milionů eur.

Dne 1. října 2014 informovala Komise Rumunsko, že se rozhodla zahájit formální vyšetřovací řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU v souvislosti s částečným výkonem rozhodčího nálezu Rumunskem na počátku roku 2014 a v souvislosti s jakýmkoli dalším provedením či výkonem uvedeného rozhodčího nálezu.

Ve sporném rozhodnutí přijatém dne 30. března 2015 Komise konstatovala, že výše uvedená náhrada byla vyplacena ve prospěch jediné hospodářské jednotky, již tvoří Ioan a Viorel Miculovi a skupina společností vlastněných posledně uvedenými. Toto vyplacení Komise kvalifikovala jako státní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem, zakázala jeho vykonání a nařídila navrácení již vyplacených částek.

Tribunál, k němuž bylo podáno několik žalob, zrušil toto rozhodnutí ( 3 ) v podstatě z toho důvodu, že Komise uplatnila své pravomoci retroaktivně na skutečnosti předcházející přistoupení Rumunska k Unii dne 1. ledna 2007.

Na základě kasačního opravného prostředku velký senát Soudního dvora tento rozsudek zrušil a vrátil věc Tribunálu ( 4 ), aby rozhodl o důvodech a argumentech, které mu byly předloženy a o kterých Soudní dvůr nerozhodl.

Závěry Tribunálu

Pokud jde o opodstatněnost žalob, Tribunál zaprvé rozhodl, že sporné rozhodnutí neporušilo článek 351 SFEU, podle něhož práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi členským státem před jeho přistoupením a třetími zeměmi nejsou Smlouvami dotčeny.

Článek 351 SFEU se totiž nevztahuje na dvoustranné smlouvy uzavřené mezi členskými státy. V projednávané věci Tribunál poznamenal, že od přistoupení Rumunska k Unii musí být BIT považována za smlouvu týkající se dvou členských států. Za těchto okolností nelze ke dni poskytnutí podpory, tj. ke dni vydání rozhodčího nálezu, považovat BIT za dohodu, která ve smyslu článku 351 SFEU zakládá třetím zemím práva a tomuto členskému státu povinnosti, které mohou být dotčeny provedením článků 107 a 108 SFEU na základě sporného rozhodnutí. Okolnost, že ke zrušení režimu daňových pobídek nebo ke skutečnostem, na nichž je založena odpovědnost Rumunska, došlo před jeho přistoupením k Unii, tento výklad nezpochybňuje, jelikož nárok na dotčenou náhradu škody byl přiznán rozhodčím nálezem po přistoupení Rumunska k Unii.

Tribunál mimoto poukázal na to, že systém soudních opravných prostředků stanovený ve Smlouvě o EU a Smlouvě o FEU nahradil od přistoupení Rumunska k Unii dne 1. ledna 2007 rozhodčí řízení podle BIT. Rozhodčí soud dotčený v projednávané věci přitom není součástí soudního systému Unie, takže sporný rozhodčí nález, který tento soud přijal po přistoupení Rumunska k Unii, nemůže mít žádné účinky, ani nemůže být vykonán za účelem vyplacení odškodnění přiznaného tímto nálezem.

Z toho vyplývá, že úmluva ICSID, podle níž musí každá strana vázaná nálezem dodržovat a plnit podmínky tohoto nálezu a každý smluvní stát musí uznat jeho závazný účinek, nezaložila vůči Rumunsku povinnosti spadající do působnosti článku 351 SFEU, ani odpovídající práva ve prospěch třetích zemí.

Tribunál dodal, že ačkoli má úmluva ICSID upravovat dvoustranné vztahy mezi smluvními stranami způsobem podobným dvoustranné smlouvě, nelze ji vykládat tak, že by zakládala práva ve prospěch třetích zemí, které jsou smluvními stranami této úmluvy, ve smyslu čl. 351 prvního pododstavce SFEU, jež by odpovídala povinnostem Rumunska vykonat rozhodčí nález.

Zadruhé Tribunál zamítl žalobní důvod, podle kterého Komise porušila čl. 107 odst. 1 SFEU, když dospěla k závěru, že podmínky existence neslučitelné státní podpory byly splněny.

Pokud jde zaprvé o existenci hospodářské výhody, Tribunál rozhodl, že se Komise nedopustila pochybení, když dotčené opatření podpory označila za opatření spočívající ve vyplacení náhrady škody ve výši přibližně 178 milionů eur, a nikoli v rozhodčím nálezu ukládajícím tuto náhradu škody. Tento závěr není zpochybněn skutečností, že v rozsudku o kasačním opravném prostředku Soudní dvůr uvedl, že nárok na náhradu škody byl žalobcům v rozhodčím řízení přiznán až rozhodčím nálezem. Soudní dvůr totiž tímto rozhodl pouze o pravomoci Komise rationae temporis přijmout sporné rozhodnutí podle článku 108 SFEU, a nikoli o tom, zda vyplacení sporných částek představovalo státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

Tribunál poté, co uvedl, že rozhodčí nález odškodnil žalobce v rozhodčím řízení za finanční důsledky zrušení režimu daňových pobídek, a nikoli, jak tvrdili tito žalobci, za to, že Rumunsko nezajistilo jejich investicím spravedlivé a rovné zacházení v rozporu s BIT, rovněž odmítl tvrzení, že odškodnění nepřímých důsledků zrušení režimu daňových pobídek nemůže být kvalifikováno jako zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

Tribunál dospěl k závěru, že judikatura, které se dovolávají žalobci, podle níž navrácení protiprávní podpory za účelem obnovení předchozí situace neznamená navrácení případného hospodářského přínosu, který příjemce získal využitím výhody, k níž došlo na základě této podpory, není v projednávaném případě použitelná. Sporné rozhodnutí totiž nařizuje navrácení náhrady škody přiznané na základě rozhodčího nálezu, a nikoli navrácení hypotetické výhody, která mohla vzniknout v důsledku jejího využití příjemcem. Žaloba na náhradu škody navíc nemůže vést k obcházení účinného uplatňování pravidel v oblasti státních podpor. Náhrada škody vyplacená z důvodu zrušení režimu podpory musí být tudíž kvalifikována jako státní podpora, jelikož taková náhrada škody představuje hospodářské zvýhodnění ve smyslu uvedených pravidel.

Konečně na rozdíl od toho, co tvrdili žalobci, judikatura vycházející z rozsudku Asteris ( 5 ), podle níž se veřejné podpory svou právní povahou zásadně liší od náhrady škody, nebrání tomu, aby náhrada škody, kterou získali žalobci v projednávané věci, byla kvalifikována jako výhoda ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU. Vzhledem k tomu, že rozhodčí nález nemohl mít účinky vůči žalobcům v soudním systému Unie od přistoupení Rumunska k Unii, byla Komise oprávněna analyzovat existenci státní podpory nezávisle na právní kvalifikaci přijaté rozhodčím soudem. Dospěla přitom k závěru, který žalobci nevyvrátili, že dotčené opatření představuje hospodářskou výhodu poskytnutou jako kompenzaci za důsledky zrušení režimu daňových pobídek. Vzhledem k tomu, že vyplacení sporných částek nevedlo k náhradě škody vyplývající z údajně nesprávného počínání Rumunska, neumožňoval rozsudek Asteris vyloučit kvalifikaci tohoto opatření jako státní podpory.

Pokud jde zadruhé o přičitatelnost dotčeného opatření podpory, Tribunál odmítl argumentaci žalobců, že uvedené opatření nelze přičítat Rumunsku, neboť Rumunsko mělo povinnost vykonat rozhodčí nález vůči ostatním signatářům úmluvy ICSID. V této souvislosti zopakoval, že jelikož Rumunsko od přistoupení k Unii podléhá soudnímu systému Unie, bylo povinno rozhodčí nález zrušit a žalobci se nemohou dovolávat jeho údajné povinnosti tento nález vykonat.

Zatřetí Tribunál rozhodl, že Komise právem určila jako příjemce opatření podpory jediný hospodářský subjekt, který tvoří Ioan a Viorel Miculovi a skupina jimi vlastněných společností.

V tomto ohledu nejprve připomněl, že pokud právně odlišné fyzické nebo právnické osoby tvoří hospodářskou jednotku, je třeba s nimi zacházet jako s jediným podnikem, zejména pokud se jedná o určení příjemce státní podpory.

V tomto smyslu subjekt, který vlastnictvím majoritních podílů ve společnosti vykonává toto ovládání tím, že se přímo, či nepřímo vměšuje do její správy, musí být považován za účastnícího se hospodářské činnosti vykonávané ovládaným podnikem, a musí tedy být na základě toho sám kvalifikován jako podnik ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

V projednávané věci Tribunál poznamenal, že Ioan a Viorel Miculovi zasahovali do hospodářské činnosti podniků, které byly žalobci v rozhodčím řízení, tím, že se přímo, či nepřímo vměšovali do jejich správy. Okolnost, že rozhodčí soud přiznal žalobcům v rozhodčím řízení kolektivní odškodnění, rovněž potvrzuje neexistenci funkční i organizační autonomie těchto podniků ve vztahu k Ioanovi a Viorelu Miculovi. Navíc z rozhodčího nálezu vyplývá, že posledně uvedení nebyli odškodněni výlučně jako akcionáři dotčených podniků.

Kromě toho skutečnost, že Komise nekonstatovala, že na Ioana a Viorela Miculovi mělo být, na každého zvlášť, také nahlíženo jako na podniky, nemá vliv na kvalifikaci příjemců dotčeného opatření podpory. Ve sporném rozhodnutí bylo totiž konstatováno, že Ioan a Viorel Miculovi spolu se všemi žalujícími podniky tvoří jeden hospodářský subjekt, který je pro účely použití právní úpravy v oblasti státních podpor dotčeným podnikem.

Tribunál učinil závěr, že se Komise nedopustila pochybení ani tím, že některé podniky, které nebyly účastníky rozhodčího řízení, a neobdržely tedy žádnou náhradu škody, označila jako příjemce opatření podpory, jelikož tyto podniky byly ovládány Ioanem a Viorelem Miculovými a všechny podniky ovládané těmito akcionáři tvoří jedinou skupinu, která tvoří finančně i průmyslově soudržný celek.

Navíc vzhledem k funkci hybné síly a finanční podpory Ioana a Viorela Miculových mohly částky vyplacené žalobcům v rozhodčím řízení přímo, či nepřímo přinést prospěch podnikům, které nebyly účastníky rozhodčího řízení.

Konečně Tribunál rozhodl, že se Komise nedopustila nesprávného právního posouzení při vymáhání podpory.

V tomto ohledu žalobci zejména tvrdili, že podle judikatury ( 6 ) nelze navrácení sporných částek požadovat od výše uvedeného jediného hospodářského subjektu, nýbrž pouze od podniků, které měly z těchto částek skutečný prospěch.

Tribunál konstatoval, že rozsudky uváděné žalobci se netýkaly navrácení opatření podpory podniky, které jsou součástí jediného hospodářského subjektu, jako je tomu v projednávané věci. Dále připomněl, že rozhodujícím kritériem pro účely použití unijního práva hospodářské soutěže je existence jednoty chování na trhu. Ioan a Viorel Miculovi přitom mohou vzhledem ke své funkci hybné síly a finanční podpory zajistit, aby všechny podniky skupiny EFDG měly prospěch z dotčeného opatření podpory. Navrácení tohoto opatření podpory výše uvedeným jediným hospodářským subjektem tedy umožňuje obnovit situaci před poskytnutím podpory odstraněním konkurenční výhody, která z toho pro tento subjekt vyplývá.

Vzhledem k tomu, že Tribunál zamítl všechny žalobní důvody žalobců z meritorního hlediska, zamítl žaloby v plném rozsahu.

( 1 ) – Rozhodnutí Komise (EU) 2015/1470 ze dne 30. března 2015 o státní podpoře SA.38517 (2014/C) (ex 2014/NN) poskytnuté Rumunskem – Rozhodčí nález ve věci Micula v. Rumunsko ze dne 11. prosince 2013 (Úř. věst. 2015, L 232, s. 43, dále jen „sporné rozhodnutí“).

( 2 ) – Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států, uzavřená dne 18. března 1965.

( 3 ) – Rozsudek ze dne 18. června 2019, European Food a další v. Komise (T‑624/15, T‑694/15 a T‑704/15, EU:T:2019:423).

( 4 ) – Rozsudek ze dne 25. ledna 2022, Komise v. European Food a další (C‑638/19 P, dále jen rozsudek o kasačním opravném prostředku, EU:C:2022:50).

( 5 ) – Rozsudek ze dne 27. září 1988, Asteris a další (106/87 až 120/87, EU:C:1988:457).

( 6 ) – Rozsudky ze dne 11. května 2005, Saxonia Edelmetalle a ZEMAG v. Komise (T‑111/01 a T‑133/01, EU:T:2005:166, bod 113), a ze dne 19. října 2005, Freistaat Thüringen v. Komise (T‑318/00, EU:T:2005:363, bod 324).