ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(prvního senátu)

28. dubna 2016

FY

v.

Rada Evropské unie

„Veřejná služba — Sociální zabezpečení — Společný systém zdravotního pojištění — Úhrada léčebných výloh — Sazba úhrady — Uznání závažné nemoci — Kritéria — Článek 72 služebního řádu a obecná prováděcí opatření pro úhradu léčebných nákladů“

Předmět:

Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se FY domáhá zrušení rozhodnutí oddělení v Bruselu (Belgie) pro vyřizování nároků společného systému zdravotního pojištění ze dne 8. dubna 2014, kterým byla zamítnuta jeho žádost, aby nemoc, jíž trpí jeho syn, byla nadále uznána za vážnou nemoc, a jeho žádost o 100% úhradu léčebných výdajů souvisejících s touto nemocí.

Rozhodnutí:

Rozhodnutí ze dne 8. dubna 2014, kterým oddělení v Bruselu (Belgie) pro vyřizování nároků společného systému zdravotního pojištění zamítlo žádost, aby nemoc, jíž trpí syn FY, byla nadále uznána za vážnou nemoc, se zrušuje. Rada Evropské unie ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené FY.

Shrnutí

Úředníci — Sociální zabezpečení — Zdravotní pojištění — Vážná nemoc — Určení — Kritéria — Povinnost prošetřit zdravotní stav dotčené osoby — Konkrétní a podrobné prošetření — Soudní přezkum — Rozsah — Meze

(Služební řád, článek 72)

V rámci omezeného soudního přezkumu, který má Soud pro veřejnou službu provést v lékařské oblasti, mu přísluší, aby přezkoumal, zda se příslušný orgán za účelem zamítnutí kvalifikace onemocnění jako vážné nemoci skutečně opíral o kritéria, jimž tato kvalifikace podléhá, a zda se nedopustil zjevně nesprávného posouzení, když z lékařských zjištění, která mu byla předložena a k nimž se Soud může vyslovit pouze tehdy, jestliže správní orgán zkreslil jejich dosah, vyvodil, že uvedená kritéria nebyla kumulativně splněna.

Co se týče obecných prováděcích opatření Komise pro úhradu léčebných nákladů, jejichž hlava III upravuje postupy týkající se zejména uznání vážné nemoci, platí, že přestože jsou čtyři kritéria uvedená v bodě 1 kapitole 5 uvedené hlavy III kumulativní, může posouzení týkající se jednoho z kritérií učiněné v rámci prošetřování posudkovým lékařem nebo lékařskou komisí ovlivnit posouzení týkající se dalších kritérií vzhledem ke vztahu vzájemné závislosti mezi těmito čtyřmi kritérií, který tato ustanovení stanoví. Ačkoli se při odděleném zkoumání může jevit, že jedno z kritérií není splněno, jeho zkoumání s ohledem na posouzení ostatních kritérií může vést k opačnému závěru, tj. že je uvedené kritérium splněno, což posudkovému lékaři či lékařské komisi nedovoluje, aby se spokojili pouze s posouzením jediného kritéria.

Soudu v tomto ohledu přísluší, aby se v rámci omezeného přezkumu posudků vydávaných lékařskými orgány, které se účastní řízení o uznání závažné nemoci, ujistil, že tyto posudky byly přijaty na základě konkrétního prošetření, a sice skutečného a vzhledem k okolnostem projednávané věci vhodného prošetření zdravotního stavu dotčené osoby, v jehož rámci byla v souladu s požadavky bodu 1 kapitoly 5 hlavy II uvedených obecných prováděcích opatření jako celek zohledněna čtyři na sobě závisející kritéria uvedená v tomto bodě.

(viz body 30, 31 a 33)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: rozsudky ze dne 18. září 2007, Botos v. Komise, F‑10/07, EU:F:2007:161, bod 41, a ze dne 28. září 2011, Allen v. Komise, F‑23/10, EU:F:2011:162, body 66, 79 a 80