Věc C‑569/15

X

proti

Staatssecretaris van Financiën

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden)

„Řízení o předběžné otázce – Uplatňování systémů sociálního zabezpečení – Migrující pracovníci – Určení použitelných právních předpisů – Nařízení (EHS) č. 1408/71 – Článek 14 odst. 2 písm. b) bod i) – Osoba obvykle zaměstnaná na území dvou nebo více členských států – Osoba zaměstnaná v jednom členském státě vykonávající zaměstnání na území jiného členského státu během tříměsíční neplacené dovolené“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. září 2017

Sociální zabezpečení – Použitelné právní předpisy – Článek 14 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1408/71 – Osoba obvykle zaměstnaná ve více členských státech – Osoba, která má bydliště a je zaměstnána na území jednoho členského státu a která vykonává závislou činnost na území jiného členského státu během tří měsíců neplacené dovolené čerpané v tomto prvním členském státě – Zahrnutí – Podmínky – Ověření vnitrostátním soudem

[Nařízení Rady č. 1408/71, čl. 14 odst. 2 písm. b) bod i)]

Článek 14 odst. 2 písm. b) bod i) nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, ve znění změněném a aktualizovaném nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 592/2008 ze dne 17. června 2008 musí být vykládán v tom smyslu, že osoba, která má bydliště a je zaměstnána na území jednoho členského státu a která si na období tří měsíců vezme neplacenou dovolenou a vykonává závislou činnost na území jiného členského státu, musí být považována za osobu obvykle zaměstnanou na území dvou členských států ve smyslu tohoto ustanovení, pokud je po toto období dovolené považována za osobu vykonávající závislou činnost podle právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení prvního členského státu, a pokud činnost vykonávaná na území druhého členského státu má obvyklou a podstatnou povahu, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

Za účelem posouzení obvyklé a podstatné povahy činností vykonávaných na území posledně uvedeného členského státu během tohoto období je třeba zohlednit zejména délku dob pracovní činnosti a povahu zaměstnání, jak je vymezují smluvní dokumenty, jakož i případně reálný charakter vykonávaných činností (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. září 2017, X, C‑570/15, bod 21).

(viz body 27, 29 a výrok)