Věc C‑423/15

Nils-Johannes Kratzer

v.

R+V Allgemeine Versicherung AG

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesarbeitsgericht)

„Řízení o předběžné otázce — Sociální politika — Směrnice 2000/78/ES — Rovné zacházení v zaměstnání a povolání — Článek 3 odst. 1 písm. a) — Směrnice 2006/54/ES — Rovnost příležitostí a rovné zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání — Článek 14 odst. 1 písm. a) — Působnost — Pojem ‚přístup k zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo k povolání‘ — Podání přihlášky na obsazení pracovního místa, jejímž smyslem je získat formální postavení kandidáta výlučně za účelem požadování náhrady škody za diskriminaci — Zneužití práva“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 28. července 2016

1. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Meze – Pravomoc vnitrostátního soudu – Prokázání a posouzení skutkových okolností sporu

   (Článek 267 SFEU)

2. Právo Evropské unie – Zneužívající výkon práva vyplývajícího z unijního ustanovení – Plnění představující zneužívající praktiky – Skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu – Ověření příslušející vnitrostátnímu soudu

3. Sociální politika – Rovné zacházení v oblasti zaměstnání a povolání – Směrnice 1000/78 a 2006/54 – Působnost – Pojem ‚přístup k zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo k povolání‘ – Podání přihlášky na obsazení pracovního místa, jejímž smyslem je získat formální postavení kandidáta výlučně za účelem požadování náhrady škody za diskriminaci – Vyloučení – Zneužití práva – Podmínka

   [Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54, čl. 14 odst. 1 písm. a), články 18 a 25; směrnice Rady 2000/78, čl. 3 odst. 1 písm. a) a článek 17]

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 27)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 37–42)

3.  Článek 3 odst. 1 písm. a) směrnice 2000/78, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, a čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice 2006/54 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání musí být vykládány v tom smyslu, že situace, kdy osoba, která podáním přihlášky na určité místo neusiluje o to, aby získala toto místo, nýbrž výlučně formální postavení uchazeče o místo, a to s jediným cílem domáhat se náhrady škody, nespadá do působnosti pojmu „přístup k zaměstnání nebo povolání“ ve smyslu těchto ustanovení a může být, jsou-li naplněny požadavky stanovené unijním právem, kvalifikována jako zneužití práva.

   Tyto směrnice se totiž už podle znění vlastního názvu týkají zaměstnání a povolání.

   Osoba, která se hlásí na určité místo za výše uvedených podmínek, přitom zjevně neusiluje o získání místa, o které se formálně uchází. Nemůže se tedy dovolávat ochrany, kterou poskytují směrnice 2000/78 a 2006/54. Opačný výklad by byl neslučitelný s cílem, který tyto směrnice sledují a který spočívá v tom, že bude každé osobě zajištěno rovné zacházení „v zaměstnání a povolání“ tím, že se jí poskytuje účinná ochrana proti některým druhům diskriminace, a to zejména pokud jde o „přístup k zaměstnání.“

   Mimoto takovou osobu nelze za těchto podmínek považovat za „poškozeného“ ve smyslu článku 17 směrnice a článku 25 směrnice 2006/54 či „poškozenou osobu“, která utrpěla v zaměstnání a povolání „škodu“ ve smyslu článku 18 směrnice 2006/54.

   (viz body 31, 35, 36, 44 a výrok)