Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62014TJ0075

Rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 16. listopadu 2017.
Union syndicale fédérale des services publics européens et internationaux (USFSPEI) v. Evropský parlament a Rada Evropské unie.
Žaloba na neplatnost – Lhůta k podání žaloby – Nepřípustnost – Mimosmluvní odpovědnost – Reforma služebního řádu a pracovního řádu – Nařízení (EU, Euratom) č. 1023/2013 – Nesrovnalosti v průběhu postupu přijímání aktů – Neprojednání s Výborem pro služební řád a odborovými organizacemi – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům.
Věc T-75/14.

Věc T‑75/14

Union syndicale fédérale des services publics européens et internationaux (USFSPEI)

proti

Evropskému parlamentu
a
Radě Evropské unie

„Žaloba na neplatnost – Lhůta k podání žaloby – Nepřípustnost – Mimosmluvní odpovědnost – Reforma služebního řádu a pracovního řádu – Nařízení (EU, Euratom) č. 1023/2013 – Nesrovnalosti v průběhu postupu přijímání aktů – Neprojednání s Výborem pro služební řád a odborovými organizacemi – Dostatečně závažné porušení právní normy, která přiznává práva jednotlivcům“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (osmého senátu) ze dne 16. listopadu 2017

  1. Žaloba na neplatnost – Lhůty – Kogentní charakter – Počátek – Datum zveřejnění dotčeného aktu – Výpočet

    (Článek 263 SFEU; jednací řád Tribunálu, články 101 a 102)

  2. Žaloba na náhradu škody – Autonomie ve vztahu k žalobě na neplatnost – Nepřípustnost žaloby směřující ke zrušení nařízení – Neexistence vlivu na přípustnost žaloby směřující k náhradě škody způsobené přijetím téhož nařízení

  3. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Protiprávnost – Újma – Příčinná souvislost – Neexistence jedné z podmínek – Zamítnutí žaloby na náhradu škody v plném rozsahu

    (Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

  4. Mimosmluvní odpovědnost – Podmínky – Normativní akt, který zahrnuje hospodářskopolitická rozhodnutí – Dostatečně závažné porušení normy vyšší právní síly, která přiznává práva jednotlivcům – Požadavek zjevného a závažného překročení mezí široké posuzovací pravomoci unijního normotvůrce

    (Článek 340 druhý pododstavec SFEU)

  5. Akty orgánů – Časová působnost – Okamžité použití nového pravidla na budoucí účinky situace, která nastala za působnosti dřívějšího pravidla – Přijetí nařízení č. 1023/2013, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců – Porušení nabytých práv – Neexistence

    (Služební řád, čl. 45 odst. 1, článek 52, a příloha IVa, článek 4, ve znění nařízení č. 1023/2013)

  6. Úředníci – Služební řád – Nařízení, kterým se mění služební řád – Postup vypracování – Projednání s Výborem pro služební řád – Nové projednání v případě podstatné změny původního návrhu – Dosah povinnosti

    (Služební řád, čl. 10 druhý pododstavec)

  7. Úředníci – Služební řád – Nařízení, kterým se mění služební řád – Postup vypracování – Použití dohodovacího postupu – Odmítnutí Parlamentu účastnit se uvedeného postupu – Porušení práva pracovníků na informování a na projednávání – Neexistence

    (Listina základních práv Evropské unie, článek 27)

  1.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 43–54, 57–59)

  2.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 65–68)

  3.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 72, 73)

  4.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 79–81)

  5.  Změny provedené v čl. 45 odst. 1 a článku 52 služebního řádu, jakož i v článku 4 přílohy IVa služebního řádu prostřednictvím článku 1 bodů 27, 32 a 64 nařízení č. 1023/2013 neporušují zásadu nabytých práv úředníků a ostatních zaměstnanců Unie vyplývajících podle žalobkyně z dohody o reformě z roku 2004 uzavřené mezi Radou a odborovými a zaměstnaneckými organizacemi v rámci přijímání nařízení č. 723/2004.

    Zaprvé se totiž tato dohoda týkala pouze reformy z roku 2004, a účinky takové dohody se tedy nemohou vztahovat na veškeré následné změny služebního řádu ze strany unijního normotvůrce, aby tím nebyl zbaven možnosti vykonávat pravomoc, která je mu svěřena článkem 336 SFEU.

    Mimoto vzhledem k tomu, že právní vztah mezi úředníky a administrativou je povahy statutární, mohou být práva a povinnosti úředníků kdykoli normotvůrcem změněny.

    Zadruhé totiž platí zásada, že předpisy pozměňující legislativní ustanovení, jako jsou nařízení, která mění služební řád, se uplatní, až na výjimky, na budoucí účinky situací, které nastaly za působnosti dřívějšího předpisu. Jinak je tomu pouze u situací, které nastaly a byly definitivně ustaveny za působnosti předchozího pravidla a zakládají nabytá práva. Právo je považováno za nabyté, pokud skutečnost, která vedla k jeho vzniku, nastala před legislativní změnou. To však není případ práva, u kterého skutečnost, která ho zakládá, nenastala za působnosti právního předpisu, který se změnil.

    (viz body 86–88, 91)

  6.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 98–106)

  7.  Viz znění rozhodnutí.

    (viz body 112–116)

Top