This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62014CJ0066
Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 6. října 2015.
Finanzamt Linz v. Bundesfinanzgericht, Außenstelle Linz.
Řízení o předběžné otázce – Články 49 SFEU, 54 SFEU, 107 SFEU a čl. 108 odst. 3 SFEU – Svoboda usazování – Státní podpora – Zdanění skupin podniků – Nabytí účasti na kapitálu dceřiné společnosti – Odpis goodwillu – Omezení na podíly ve společnostech, které jsou rezidenty.
Věc C-66/14.
Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 6. října 2015.
Finanzamt Linz v. Bundesfinanzgericht, Außenstelle Linz.
Řízení o předběžné otázce – Články 49 SFEU, 54 SFEU, 107 SFEU a čl. 108 odst. 3 SFEU – Svoboda usazování – Státní podpora – Zdanění skupin podniků – Nabytí účasti na kapitálu dceřiné společnosti – Odpis goodwillu – Omezení na podíly ve společnostech, které jsou rezidenty.
Věc C-66/14.
Court reports – general
Věc C‑66/14
Finanzamt Linz
v.
Bundesfinanzgericht, Außenstelle Linz
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Verwaltungsgerichtshof)
„Řízení o předběžné otázce — Články 49 SFEU, 54 SFEU, 107 SFEU a čl. 108 odst. 3 SFEU — Svoboda usazování — Státní podpora — Zdanění skupin podniků — Nabytí účasti na kapitálu dceřiné společnosti — Odpis goodwillu — Omezení na podíly ve společnostech, které jsou rezidenty“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 6. října 2015
Předběžné otázky — Přípustnost — Meze — Zjevně irelevantní otázky a hypotetické otázky položené v kontextu, který vylučuje užitečnou odpověď — Nutnost poskytnout Soudnímu dvoru dostatečně přesné údaje ohledně skutkového a právního rámce
(Článek 107 SFEU, čl. 108 odst. 3 SFEU a článek 267 SFEU)
Podpory poskytované státy — Ustanovení Smlouvy — Působnost — Daně — Vyloučení s výjimkou daní, které financují podporu — Nemožnost, aby se subjekty dovolávaly skutečnosti, že daňové opatření je protiprávní podporou, k tomu, aby se vyhnuly zaplacení daně a dosáhly jejího vrácení
(Článek 107 SFEU, čl. 108 odst. 3 SFEU)
Svoboda usazování — Daňové právní předpisy — Korporační daň — Vnitrostátní právní předpisy umožňující mateřské společnosti, která nabyla podíl v podniku, aby odepsala jeho goodwill — Omezení na podíly ve společnostech, které jsou rezidenty — Nepřípustnost — Odůvodnění — Neexistence
(Článek 49 SFEU)
Viz znění rozhodnutí.
(viz body 19–22)
Osoba povinná k dani se nemůže dovolávat toho, že daňové opatření, ze kterého mají prospěch jiné podniky, představuje státní podporu, aby se vyhnula zaplacení této daně.
(viz bod 21)
Článek 49 SFEU brání právním předpisům členského státu, které v rámci zdanění skupiny společností umožňují mateřské společnosti, aby v případě nabytí podílu ve společnosti, která je rezidentem a stane se členem takové skupiny, odepsala goodwill do výše 50 % kupní ceny podílu, zatímco v případě nabytí podílu ve společnosti, která není rezidentem, to zakazují.
Pokud právní předpisy přiznávají daňové zvýhodnění mateřské společnosti, která nabude podíl ve společnosti, jež je rezidentem, zakládá totiž skutečnost, že tyto právní předpisy nepřiznávají za stejných okolností toto daňové zvýhodnění mateřské společnosti, která nabude podíl ve společnosti, jež není rezidentem, rozdílné daňové zacházení s mateřskými společnostmi v neprospěch těch, které nabudou podíl ve společnosti, jež rezidentem není. Toto rozdílné zacházení je způsobilé narušit výkon svobody usazování ve smyslu článku 49 SFEU mateřskou společností, která nabude podíl ve společnosti, jež není rezidentem, jelikož ji odrazuje od nabývání nebo zakládání dceřiných společností v jiných členských státech. Takové rozdílné zacházení lze připustit pouze tehdy, když se týká situací, které nejsou objektivně srovnatelné, anebo je odůvodněno naléhavým důvodem obecného zájmu.
V tomto ohledu platí, že vzhledem k tomu, že podle vnitrostátních právních předpisů může být skupina společností tvořena jak společnostmi, které jsou rezidenty, tak společnostmi, které nejsou rezidenty, jsou vzhledem k cíli dotčeného daňového režimu, situace mateřské společnosti, která je rezidentem a přeje si vytvořit takovou skupinu s dceřinou společností, která je rezidentem, a situace mateřské společnosti, která je rezidentem a přeje si vytvořit skupinu společností s dceřinou společností, která není rezidentem, objektivně srovnatelné, jelikož se obě snaží využít zvýhodnění, které jim skýtá tento režim. Pokud jde o možnost odůvodnit rozdílné zacházení vyplývající z takových právních předpisů nutností zajistit soudržnost daňového systému, rovněž nelze mít za to, že rozdílné zacházení je odůvodněno nutností zajistit soudržnost daňového systému dotčeného členského státu, neboť právní předpisy samy o sobě nezakládají přímou souvislost mezi daňovým zvýhodněním spočívajícím v odpisu goodwillu a daňovým zatížením spočívajícím ve zdanění kapitálového výnosu na straně mateřské společnosti v případě zcizení podílu v dceřiné společnosti.
(viz body 27–30, 33, 43, 50, 54 a výrok)