Věc C-20/12

Elodie Giersch a další

v.

Lucemburské velkovévodství

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Tribunal administratif (Lucembursko)]

„Volný pohyb osob — Rovné zacházení — Sociální výhody — Nařízení (EHS) č. 1612/68 — Článek 7 odstavec 2 — Finanční podpora na vysokoškolské vzdělání — Podmínka bydliště v členském státu poskytujícím podporu — Odmítnutí přiznat podporu studentům, kteří jsou občany Unie, nemají v dotyčném členském státě bydliště a jejich otec nebo matka, příhraniční pracovníci, v uvedeném členském státu pracují — Nepřímá diskriminace — Odůvodnění — Cíl směřující ke zvýšení podílu osob s vysokoškolským vzděláním — Vhodnost — Proporcionalita“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 20. června 2013

Volný pohyb osob – Pracovníci – Rovné zacházení – Sociální výhody – Vnitrostátní právní úprava, která podřizuje poskytnutí finanční podpory na vysokoškolské studium podmínce bydliště studenta v tuzemsku – Odmítnutí přiznat podporu studentům, kteří jsou občany Unie, nemají v tuzemsku bydliště a jejich otec nebo matka je příhraničním pracovníkem – Nepřímá diskriminace – Odůvodnění – Zvýšení podílu osob s vysokoškolským vzděláním, které mají bydliště v tuzemsku – Nepřiměřenost této právní úpravy

(Směrnice Rady 1612/68, ve znění směrnice 2004/38, čl. 7 odst. 2)

Článek 7 odst. 2 nařízení č. 1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství ve znění směrnice 2004/38 musí být vykládán v tom smyslu, že v zásadě brání takové právní úpravě členského státu, která podřizuje poskytnutí finanční podpory na vysokoškolské studium podmínce bydliště studenta v tomto členském státě a zavádí rozdílné zacházení, které zakládá nepřímou diskriminaci mezi osobami, které mají v dotyčném členském státu bydliště, a osobami, které jsou dětmi příhraničních pracovníků vykonávajících činnost v uvedeném členském státě, aniž v tomto členském státě mají bydliště.

I když cíl zvýšení podílu tuzemských obyvatel s vysokoškolským vzděláním za účelem podpory rozvoje hospodářství téhož členského státu představuje legitimní cíl, který může odůvodnit takový rozdíl v zacházení, a i když taková podmínka bydliště, jako je podmínka stanovená ve vnitrostátní právní úpravě dotčené v původním řízení, umožňuje dosažení uvedeného cíle, překračuje tato podmínka nicméně meze toho, co je nezbytné k dosažení sledovaného cíle, jelikož brání zohlednění jiných prvků, které mohou odrážet skutečný stupeň vazby žadatele o uvedenou finanční podporu ke společnosti nebo pracovnímu trhu dotyčného členského státu, jako je skutečnost, že jeden z rodičů, který nadále poskytuje studentovi výživu, je příhraničním pracovníkem, který má v tomto členském státě stálé zaměstnání a v posledně uvedeném státě pracuje již po značnou dobu.

(viz bod 83 a výrok)