Věc C‑418/11

Texdata Software GmbH

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Innsbruck)

„Právo společností — Svoboda usazování — Jedenáctá směrnice 89/666/EHS — Zveřejňování účetních dokumentů — Pobočka kapitálové společnosti se sídlem v jiném členském státě — Peněžitá sankce v případě nezveřejnění ve stanovené lhůtě — Právo na účinnou soudní ochranu — Zásada respektování práva na obhajobu — Vhodná, účinná, přiměřená a odrazující povaha sankce“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 26. září 2013

1. Předběžné otázky – Pravomoc vnitrostátního soudu – Posouzení vnitrostátních právních předpisů

   (Článek 267 SFEU)

2. Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Určení relevantních prvků unijního práva

   (Článek 267 SFEU)

3. Volný pohyb osob – Svoboda usazování – Společnosti – Směrnice 89/666 – Zveřejňování poboček vytvořených v členském státě některými formami společností řídících se právem jiného členského státu – Zveřejňování účetních dokumentů – Vnitrostátní právní úprava, která v případě nezveřejnění účetních dokumentů ve stanovené lhůtě stanoví peněžitou sankci vůči kapitálové společnosti za její pobočku, nacházející se v dotyčném členském státě – Neexistence předchozí výzvy – Nemožnost vyjádřit se k vytýkanému nesplnění povinnosti – Vhodná, účinná, přiměřená a odrazující povaha sankce – Cíl ochrany třetích osob – Přípustnost

   (Články 49 SFEU a 54 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 51 odst. 1; směrnice Rady 89/666, článek 12)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 28, 29, 41)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 35)

3.  S výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, se články 49 SFEU a 54 SFEU, zásady účinné soudní ochrany a respektování práva na obhajobu, jakož i článek 12 jedenácté směrnice 89/666 o zveřejňování poboček vytvořených v členském státě některými formami společností řídících se právem jiného členského státu, musí vykládat v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle níž je v případě překročení devítiměsíční lhůty stanovené ke zveřejnění účetních dokumentů okamžitě uložena minimální pokuta ve výši 700 eur kapitálové společnosti, jejíž pobočka se nachází v daném členském státě, a to aniž je jí zaslána předchozí výzva a poskytnuta možnost se k vytýkanému nesplnění povinnosti vyjádřit.

   Členské státy, i když si zachovávají výběr sankcí, musí zejména dbát na to, aby za porušení unijního práva byly ukládány sankce, které mají účinný, přiměřený a odrazující charakter. Konkrétně musejí být sankce přiměřené závažnosti porušení, které postihují, zejména zajištěním skutečně odrazujícího účinku, přičemž musejí respektovat obecnou zásadu proporcionality.

   Pokud jde o částku penále, je třeba, aby sankce byla v rovnováze s finančními zájmy a riziky, kterým mohou být obchodní partneři a zúčastněné osoby vystaveni, pokud není zveřejněna skutečná finanční situace společnosti. Je věcí předkládajícího soudu, aby posoudil, zda uložená částka není ve vztahu k legitimnímu sledovanému cíli příliš vysoká.

   Pokud jde o devítiměsíční lhůtu od rozvahového dne, v níž musí dojít ke zveřejnění, tato lhůta se jeví dostatečně dlouhá, aby společnostem umožnila splnit povinnost zveřejnění, aniž by byla zpochybněna přiměřenost režimu sankcí. Delší lhůta by totiž mohla ohrozit ochranu třetích osob, protože by neměly přístup k co nejaktuálnějším informacím, které by jim umožnily se seznámit se skutečnou situací dané společnosti.

   Krom toho se neuloží žádná sankce, pokud dotyčná společnost svou zákonnou povinnost zveřejnění, jež vyplývá z unijního práva a uplatňuje se ve všech členských státech, splní. Případné sankce tudíž nemohou zakázat, bránit nebo odradit společnost řídící se právem jednoho členského státu, aby se prostřednictvím pobočky usadila na území jiného členského státu.

   Ustanovení Listiny základních práv se použijí na situaci, v níž unijní zákonodárce ponechal podle článku 12 směrnice 89/666 na členských státech přijetí vhodných sankcí, tj. sankcí účinných, přiměřených a odrazujících, aby bylo zajištěno splnění povinnosti zveřejnění. Vnitrostátní právní úprava stanovící takové sankce totiž představuje provedení unijního práva ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny.

   Konečně, s přihlédnutím k povaze dotčeného porušení povinností se jeví, že uplatnění původní sankce 700 eur bez předchozí výzvy a bez možnosti být před uložením sankce vyslechnut se nezdá být takové, že by mělo vliv na zásadní obsah základního práva na respektování práva na obhajobu, jelikož podáním odůvodněného opravného prostředku proti rozhodnutí o uložení penále se toto rozhodnutí stane okamžitě nepoužitelným a zahajuje se řádné řízení, v jehož rámci může být právo být vyslechnut dodrženo.

   (viz body 50, 57, 59, 61, 68, 69, 74–76, 85, 88, 89 a výrok)

Věc C‑418/11

Texdata Software GmbH

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht Innsbruck)

„Právo společností — Svoboda usazování — Jedenáctá směrnice 89/666/EHS — Zveřejňování účetních dokumentů — Pobočka kapitálové společnosti se sídlem v jiném členském státě — Peněžitá sankce v případě nezveřejnění ve stanovené lhůtě — Právo na účinnou soudní ochranu — Zásada respektování práva na obhajobu — Vhodná, účinná, přiměřená a odrazující povaha sankce“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 26. září 2013

1. Předběžné otázky — Pravomoc vnitrostátního soudu — Posouzení vnitrostátních právních předpisů

   (Článek 267 SFEU)

2. Předběžné otázky — Pravomoc Soudního dvora — Určení relevantních prvků unijního práva

   (Článek 267 SFEU)

3. Volný pohyb osob — Svoboda usazování — Společnosti — Směrnice 89/666 — Zveřejňování poboček vytvořených v členském státě některými formami společností řídících se právem jiného členského státu — Zveřejňování účetních dokumentů — Vnitrostátní právní úprava, která v případě nezveřejnění účetních dokumentů ve stanovené lhůtě stanoví peněžitou sankci vůči kapitálové společnosti za její pobočku, nacházející se v dotyčném členském státě — Neexistence předchozí výzvy — Nemožnost vyjádřit se k vytýkanému nesplnění povinnosti — Vhodná, účinná, přiměřená a odrazující povaha sankce — Cíl ochrany třetích osob — Přípustnost

   (Články 49 SFEU a 54 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 51 odst. 1; směrnice Rady 89/666, článek 12)

1.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz body 28, 29, 41)

2.  Viz znění rozhodnutí.

   (viz bod 35)

3.  S výhradou ověření, která musí provést předkládající soud, se články 49 SFEU a 54 SFEU, zásady účinné soudní ochrany a respektování práva na obhajobu, jakož i článek 12 jedenácté směrnice 89/666 o zveřejňování poboček vytvořených v členském státě některými formami společností řídících se právem jiného členského státu, musí vykládat v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle níž je v případě překročení devítiměsíční lhůty stanovené ke zveřejnění účetních dokumentů okamžitě uložena minimální pokuta ve výši 700 eur kapitálové společnosti, jejíž pobočka se nachází v daném členském státě, a to aniž je jí zaslána předchozí výzva a poskytnuta možnost se k vytýkanému nesplnění povinnosti vyjádřit.

   Členské státy, i když si zachovávají výběr sankcí, musí zejména dbát na to, aby za porušení unijního práva byly ukládány sankce, které mají účinný, přiměřený a odrazující charakter. Konkrétně musejí být sankce přiměřené závažnosti porušení, které postihují, zejména zajištěním skutečně odrazujícího účinku, přičemž musejí respektovat obecnou zásadu proporcionality.

   Pokud jde o částku penále, je třeba, aby sankce byla v rovnováze s finančními zájmy a riziky, kterým mohou být obchodní partneři a zúčastněné osoby vystaveni, pokud není zveřejněna skutečná finanční situace společnosti. Je věcí předkládajícího soudu, aby posoudil, zda uložená částka není ve vztahu k legitimnímu sledovanému cíli příliš vysoká.

   Pokud jde o devítiměsíční lhůtu od rozvahového dne, v níž musí dojít ke zveřejnění, tato lhůta se jeví dostatečně dlouhá, aby společnostem umožnila splnit povinnost zveřejnění, aniž by byla zpochybněna přiměřenost režimu sankcí. Delší lhůta by totiž mohla ohrozit ochranu třetích osob, protože by neměly přístup k co nejaktuálnějším informacím, které by jim umožnily se seznámit se skutečnou situací dané společnosti.

   Krom toho se neuloží žádná sankce, pokud dotyčná společnost svou zákonnou povinnost zveřejnění, jež vyplývá z unijního práva a uplatňuje se ve všech členských státech, splní. Případné sankce tudíž nemohou zakázat, bránit nebo odradit společnost řídící se právem jednoho členského státu, aby se prostřednictvím pobočky usadila na území jiného členského státu.

   Ustanovení Listiny základních práv se použijí na situaci, v níž unijní zákonodárce ponechal podle článku 12 směrnice 89/666 na členských státech přijetí vhodných sankcí, tj. sankcí účinných, přiměřených a odrazujících, aby bylo zajištěno splnění povinnosti zveřejnění. Vnitrostátní právní úprava stanovící takové sankce totiž představuje provedení unijního práva ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny.

   Konečně, s přihlédnutím k povaze dotčeného porušení povinností se jeví, že uplatnění původní sankce 700 eur bez předchozí výzvy a bez možnosti být před uložením sankce vyslechnut se nezdá být takové, že by mělo vliv na zásadní obsah základního práva na respektování práva na obhajobu, jelikož podáním odůvodněného opravného prostředku proti rozhodnutí o uložení penále se toto rozhodnutí stane okamžitě nepoužitelným a zahajuje se řádné řízení, v jehož rámci může být právo být vyslechnut dodrženo.

   (viz body 50, 57, 59, 61, 68, 69, 74–76, 85, 88, 89 a výrok)